Lékař, vědec a student medicíny, který má za sebou úspěšnou léčbu leukémie – takové jsou tváře kampaně, kterou připravuje nadace Rakovina věc veřejná na podporu výzkumu nádorových onemocnění. Spojuje je nejen snaha o oslovení široké veřejnosti, ale také příběh o šťastném překonání zákeřné choroby díky nejmodernějším léčebným metodám a postupům.
Posílit povědomí veřejnosti o onkologickém výzkumu, který je výchozím předpokladem úspěšné léčby nádorů, se společně rozhodli tři muži: student 3. ročníku všeobecného lékařství Denis Dvořák, přednosta olomoucké Dětské kliniky Vladimír Mihál a ředitel Ústavu molekulární a translační medicíny lékařské fakulty Marián Hajdúch. „Prostřednictvím připravované kampaně bychom rádi zviditelnili oblast podpory, která je v zahraničí velmi masivně dotovaná z privátních a charitativních zdrojů. Zároveň chceme připomenout existenci nadace, která výzkum nádorů spolufinancuje. Přispívá už na něj spousta lidí, my ale věříme, že ten prostor a potenciál je v České republice ještě větší,“ říká Marián Hajdúch.
Návrat do plnohodnotného života
Ve dvou a půl letech onemocněl Denis Dvořák akutní lymfatickou leukémií. Je jednou ze čtyř základních typů leukémie a nejčastěji postihuje předškolní děti. Základní léčebnou metodou zůstává stále chemoterapie. „Jako u každého onkologického onemocnění jde o vážnou chorobu. Velmi přitom záleží na prognostických znacích a dobré diagnostice. Ta je na našem pracovišti jedna z nejlepších v republice především díky skvělé cytogenetice,“ vysvětluje přednosta dětské kliniky Vladimír Mihál a zdůrazňuje: „Denis měl naštěstí tzv. standardní typ akutní lymfatické leukémie, věděli jsme proto, že pokud se nestane něco neobvyklého, měli bychom jej vyléčit – a to se také stalo.“
Stejně jako u většiny dětských pacientů trvala Denisova léčba dva roky. První půl rok absolvoval intenzivní, tzv. protokolární léčbu v nemocnici. „Je založena na intravenózní aplikaci různých druhů cytostatik,“ vysvětluje přednosta. Další půl rok tzv. udržovací léčby pak docházel z domova jednou měsíčně na kliniku. „Je to stále velmi náročná léčba dvěma cytostatiky, ale je už podávaná perorálně. Pacienta zároveň pečlivě hlídáme a modlíme se spolu s ním, aby byla léčba úspěšná. Tak trochu jsem se svými pacienty rychle zestárnul, protože s každým novým nemocným dítětem jsem si přál, aby už uplynulo pět let od stanovení jeho diagnózy. Po tomto období se nemoc již prakticky nevrací,“ objasňuje Vladimír Mihál.
Denis výrazný vliv nemoci na prožívání dětství a dospívání nepociťoval a ani jeho současný život se neřídí žádným speciálním režimem. „Kromě pravidelných kontrol u praktického lékaře žiju jako každý druhý, bez jakýchkoli omezení. Nemůžu jen působit v armádě, ale to mne nijak netrápí,“ dodává s úsměvem. Osobní zkušenost se závažnou nemocí jej ale možná přece jen ovlivnila v pohledu na sebe sama i okolní svět. „Myslím, že jsem si srovnal základní hodnoty. Každopádně od ukončení léčby jsem nepociťoval žádnou tíži nemoci a nepřipadám si, že by mi měl někdo pomáhat.“
Splátka na dluh
Pomoc už naopak několik let nabízí sám jako člen sdružení Šance Olomouc, které usiluje o usnadnění situace dětem v průběhu náročné protinádorové léčby a při návratu do běžného života. Denis Dvořák se od dětství účastnil jeho různých akcí. „Nás bývalých pacientů není moc a jsme z různých krajů. Téměř jediné místo, kde jsme se mohli setkávat, bylo právě sdružení. Naše vztahy byly poměrně úzké, společně jsme si něčím prošli a měli k sobě blízko.
Nynější medik působí od osmnácti let jako jeden z vedoucích letních a zimních táborů, pořádaných sdružením, kterých se sám jako dítě každoročně účastnil. „Chci svou malou mírou přispět k práci sdružení. Je to možná i určitá splátka na dluh, ale především mi to dělá radost,“ říká Denis.
Úzké vztahy se během léčby vytvořily i mezi nemocnými dětmi a lékaři. A některé trvají dodnes. „Těch příběhů mám v hlavě desítky. S Denisem se během roku vídáme často, jeho kroky sleduju i při studiu medicíny. Patří k těm, kteří u nás vyrostli, a získali potřebnou empatii pro práci s novými malými pacienty,“ uvedl Mihál. „Profesor Mihál se k nám vždycky choval velmi lidsky, byl to vlastně náš starší kamarád,“ potvrzuje Denis.
Rozvoj výzkumu jako základní podmínka úspěšné léčby
Podle přednosty olomoucké kliniky se úspěšnost léčby akutní leukémie za poslední dvě dekády mnohonásobně zvýšila. „Ještě před dvaceti lety to bylo 10 až 15 procent nemocných dětí. Podle hodnocení celkového přežití pacientů máme dnes v Olomouci 95 procent vyléčených pacientů,“ upřesnil Vladimír Mihál. Jak zdůraznil ředitel ÚMTM Marián Hajdúch, na pozitivním trendu se výrazně podílí výzkum a vývoj nových léčebných metod a postupů. „Výzkum je vždy na začátku. Pokud jej nebudeme dělat a podporovat, projeví se to jednou i v léčebných výsledcích. Je třeba začít dříve než později,“ upozornil Marián Hajdúch.
Rakovina věc veřejná - nadace pro výzkum rakoviny Olomouc byla založena v roce 1997 jako první nezisková organizace v České republice na podporu výzkumu a vývoje v oblasti nádorových onemocnění. Zaměřuje se také na primární a sekundární prevenci zhoubných novotvarů a jiných závažných civilizačních nemocí. Zároveň přispívá k výchově a dalšímu vzdělávání odborníků a ke zřizování standardních a nestandardních zdravotnických a vědecko-výzkumných zařízení. Vyvíjí také intenzivní osvětovou činnost ve svých informativně-preventivních projektech, určených pro širokou veřejnost. Primárně podporuje vědu a výzkum, který probíhá na špičkových pracovištích v Ústavu molekulární a translační medicíny při lékařské fakultě UP.