Studenti speciální pedagogiky se zaměřením na dramaterapii každoročně spojují měsíc březen s divadlem. Ten letošní, v němž opět prezentují své dovednosti, zahájili posluchači prvního ročníku navazujícího magisterského studia. V zaplněnému divadelním sále Uměleckého centra UP nabídli interaktivní představení Formičky.
„Šlo o divadlo utlačovaných, které vychází z dřívějšího latinskoamerického lidového divadla. V Brazílii vzniklo díky Augustu Boalovi jako reakce na dřívější sociální a politickou situaci. Jde tedy o druh divadla, které vzniká jako sociální práce. Pokládá divákům otázky a nabízí jim možnost vyjádřit se k tématu. Divák dokonce může vstoupit do rolí a jejich prostřednictvím děj i měnit. Pro naše představení jsme zvolili téma Formování osobnosti. Společně jsme ho prozkoumali a věřím, že výsledek je prospěšný všem,“ řekl Petr Kosek, jeden z herců prvního dramaterapeutického představení.
Divadlo utlačovaných poukazuje na útlak společnosti páchaný na jedincích. Metaforické ztvárnění dává prostor každému jedinci najít si právě to, co zasahuje do jeho nitra. „Představení vzniklo po týdenním výcviku, který se zaměřoval na fenomén tvořivé práce,“ dodal Petr Kosek, který by po absolutoriu mohl dramaterapii využívat jako speciální pedagog.
Studentských divadelních výstupů se pravidelně účastní i vyučující, s nimiž pak studenti svou práci diskutují. „Vždy po představení je v úzkém kruhu společná sebereflexe v rovině osobních dojmů. Bavíme se o tom, co se divadelně i herecky povedlo nebo na čem by bylo dobré ještě pracovat. Sebereflexe se účastní i studenti starších ročníků a také ředitel Divadla na Cucky Jan Žůrek, s nímž studenti mohli i přípravu svých představení konzultovat,“ řekl Jaromír Maštalíř z Ústavu speciálněpedagogických studií. Zdůraznil tak, že divadelní představení není jen uměleckým zážitkem. Je zároveň součást výuky, která studenty směruje k možné divadelní tvorbě.
Uplynulý týden už nabídl i čtyři divadelní inscenace posluchačů druhého ročníku bakalářského studia. Představení Proč se dítě vaří v kaši, o osudu jedné rodiny viděný očima pětiletého děvčete, mohli zájemci vidět ve středu. Od 17 hodin se v Uměleckém centru rozehrával příběh o nevinném dětství, krutém životě, Bohu a kaši. Během středečního večera pak studenti divákům nabídli i inscenaci Lucie a Petr, věnující se různým podobám strachu. Třetí představení nazvané Matky mámy maminky bylo o osudu tří žen, které toho mají společného víc, než si myslí. Divadelní večer ukončil příběh s názvem Frany a Zoey.
Součástí divadelního března je každoročně i slavnostní rituál, v němž posluchači druhého ročníku převezmou pomyslné žezlo. I letos se tak stalo pod záštitou Divada Drát – divadla dramaterapeutů Ústavu speciálněpedagogických studií pedagogické fakulty, které tvoří studenti třetího ročníku. Od roku 2003 je toto předávání spojené s rituálem nabalovaní drátěného klubka. Jsou v něm schována jména všech, kteří v Olomouci speciální pedagogiku zaměřenou na dramaterapii studovali.
Divadelní maraton studentů speciální pedagogiky ukončí 26. března klauzurní projekt, využívající prvky site-specific v ulicích města Olomouce. Site-specific je umění vsazené do kontextu určitého prostoru, závisí na konkrétním místě, jeho atmosféře a historii, které jsou zároveň i prvotními zdroji inspirace pro vznik příběhu nebo pro ztvárnění souvislostí. Studenti a další zájemci se v 16:30 potkají před budovou pedagogické fakulty na Žižkově náměstí. Půjde o závěrečná sebereflektující představení, které jsou zároveň praktickou částí státní závěrečné zkoušky z dramaterapie. Prostřednictvím tohoto představení se herci, tedy studenti třetího ročníku bakalářského studia, loučí se svým studiem.
Augusto Boal, divadelní pedagog, režisér a autor řady publikací, začal vytvářet koncepci Divadla utlačovaných v 50. letech minulého století v Brazílii. Jde o druh sociálního divadla, které má kořeny v politickém boji. Vzniklo jako reakce na tehdejší sociální a politickou situaci – omezení občanských svobod vládou, potlačení osobní identity občanů atd.
Augusto Boal přišel s potřebou vymezit se těmto tendencím. Odklonil se od klasického pojetí divadla rozděleného na jeviště a hlediště, na herce a diváky a vnesl do divadla interaktivní prvek. Diváci jsou tak přímo zapojováni do akce a stávají se přímými účastníky. A právě prolomení „bariéry“ mezi herci a diváky mělo vést nejen k aktivizaci diváků, ale i k uvědomění si určitých motivací postav a možných změn jejich chování nejen v rámci divadla, ale i skutečného života. Boal usiloval o zachycení současného života v jeho rozporuplnosti a problémech. Tím, že aktivizuje diváka, zesiluje společenský dopad divadelní inscenace. Své diváky učí myslet a tím nepřímo i jednat.
Zdroj: Hendl, J. Lidové divadlo Augusta Boala jako prostředek třídního boje v Latinské Americe. Praha: Kulturní dům hl. m. Prahy, 1983.
