V životní formě se ve svých 38 letech cítí veslař Miroslav Vraštil, kterému na letošních olympijských hrách na dvojskifu s kolegou Jiřím Šimánkem o zhruba dvě sekundy utekla bronzová medaile. Čtvrté místo ale bere jako obrovský úspěch. A přiznává, že na něm má svůj podíl i Fakulta tělesné kultury UP – zapojil se totiž do výzkumu účinku molekulárního vodíku na regeneraci a výkon organismu.
Spolupráci s Michalem Botkem z katedry přírodních věd v kinantropologii, který se molekulárním vodíkem už delší dobu zabývá, navázal před dvěma lety. „Ve sportu, jako je veslování, to není jen o tvrdé dřině, ale i o dalších prvcích, jako je kvalitní strava, spánek, regenerace. Vzhledem k tomu, že mi už pomalu táhne na 40 a moje regenerace není tak rychlá jako dříve, hledal jsem cesty právě k jejímu zlepšení. Náhodou jsem se dozvěděl o tom, že Michal Botek na FTK pracuje na výzkumu účinků molekulárního vodíku, a velmi mě to zaujalo. Dal mi přednášku a nějaká představa spolupráce byla na světě, zbývalo jen přesvědčit můj klub Dukla Praha kvůli financování,“ vzpomíná olympionik narozený v Olomouci.
Účast ve výzkumu podle něj byla prospěšná pro obě strany: výzkum měl zajištěna data od špičkových sportovců, kteří byli motivováni k užívání molekulárního vodíku co nejčastěji a dlouhodobě, aby sami na sobě účinky viděli. „Díky pravidelným testům a měřeným tréninkům jsme získali velké sebevědomí do sezony 2020, která byla nakonec bohužel odložena. Precizní trénink a užívání vodíku nám v další přípravě pomohlo nejen k osobním rekordům například v testu VO2max, ale hlavně k úspěšné kvalifikaci na hry v Tokiu,“ uvádí Miroslav Vraštil, který koronavirovou pauzu využil i ke svatbě a založení rodiny.
„V molekulárním vodíku jsme získali skvělého partnera pro regeneraci a máme za to, že to byl možná i rozhodující prvek k postupu na olympiádu. Přece jenom jsme ještě v posledních 50 metrech kvalifikace prohrávali, ale nakonec jsme si účast těsně vyjeli,“ dodává s tím, že zatímco pro jeho kolegu Jiřího Šimánka bylo Tokio první olympijskou zkušeností, on již pod pěti kruhy soutěžil v Londýně a Riu de Janeiru – ovšem tehdy jel jen s jedním veslem takzvanou nepárovou čtyřku. V Tokiu závodil se dvěma vesly na dvojskifu.
„Tohle pro mě bylo velmi speciální. Není totiž mnoho veslařů, kteří změnili disciplínu a ještě zajeli lepší výsledek. Být čtvrtý na olympijských hrách je určitě něco, na co člověk může být opravdu pyšný,“ říká Miroslav Vraštil, který kromě veslování také běhá triatlony a krátce po návratu z Japonska si zajistil svoji druhou účast na mistrovství světa v dlouhém triatlonu Ironman na Havaji, nejtěžším závodě tohoto druhu.
Přestože s Michalem Botkem již spolupracuje přes dva roky, laboratoře zátěžové fyziologie na katedře přírodních věd v kinantropologii FTK UP zatím zná pouze z prohlídek. „Měl jsem možnost vidět vybavení a musím říci, že je na špičkové úrovni. Velmi mě zaujala hypoxická komora, kde se dá simulovat téměř vše. Určitě budu rád, až mě na fakultě osloví, jestli se nechci stát pokusným králíkem.“
Příležitost k tomu mít dost možná bude, jeho vztah s fakultou tělesné kultury se totiž v posledních poněkud upevnil: Miroslav Vraštil se stal jedním z prvních studentů nového programu Sportovní specialista – duální kariéra vrcholových sportovců, který nabízí možnost získat vysokoškolské vzdělání a připravit se na novou profesní kariéru po skončení té aktivní sportovní. „V budoucnu bych rád zůstal u sportu. Mám i nějaké představy, ale ještě si je nechám pro sebe. Za těch pár let se může ještě leccos přihodit,“ uzavřel úspěšný veslař a triatlet.
Molekulární vodík byl dlouhou dobu považován za fyziologicky inertní a neúčinný, na počátku tohoto tisíciletí však byly prokázány jeho antioxidační, protizánětlivé, anti-apoptické a únavu snižující vlastnosti, zároveň je jeho použití zdravotně bezpečné a bez vedlejších účinků a prozatím se má za to, že se jím nelze předávkovat. Molekulární vodík se tak začal využívat v terapii některých chronických onemocnění a jeho účinky na organismus se staly předmětem zájmů také ve sportovní medicíně, protože pomáhá zvyšovat výkonnost, snižovat únavu a zrychlovat regeneraci. Vlivem molekulárního vodíku na lidské tělo se již několik let zabývají i vědci na FTK UP, a to nejen z pohledu využití ve sportu – v aktuálně realizovaném výzkumu také účinky inhalace molekulárního vodíku na organismus oslabený onemocněním covid-19.