Pane profesore Milane Hejtmánku, pane prorektore, vážený příteli, dnešek je pro naši univerzitu velmi smutný den.
S tímto dnem odešel z našeho světa noblesní člověk nesmazatelně spojený s Listopadem 1989 a ještě citelněji s transformací naší alma mater ve svobodnou, demokratickou, moderní univerzitu. Jako prorektor pro vědu a výzkum neminul profesor Hejtmánek šanci iniciovat posun v kvalitě práce o krok či alespoň krůček dále. Věděl, že pedagogická a badatelská činnost musí být nerozlučně propojeny, a byl vždy připraven rozdmýchávat byť jen jiskřičku naděje do plamínku a ohníčku. Věděl, že očekávané výsledky mohou následovat jenom po pilném a cílevědomém úsilí a toto poznání šířil dál, jak se od vlivné osobnosti akademického světa očekává.
Vždycky mě překvapovala přirozená plachost a skromnost tohoto významného vědce a vysokoškolského učitele – která byla zcela v nepoměru k dílu, jež za sebou zanechal. Univerzita, pane prorektore, na Vás nezapomene a ze srdce za všechno děkuje.
Josef Jařab, Váš rektor