Zpravodajství o pandemii a válce vyvolává podobné reakce publika, zjistili výzkumníci z Univerzity Palackého

Jak lidé vnímají zpravodajství o pandemii koronaviru a o válečném konfliktu na Ukrajině? Vyvolávají zprávy o těchto událostech mezi jejich konzumenty rozdílné, nebo podobné efekty? Věří lidé více mainstreamovým médiím, nebo alternativním zdrojům informací? Výzkumný tým katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého (FF UP) ve spolupráci s agenturou STEM/MARK navázal na výzkum z poloviny roku 2020. Zjišťoval, jaký postoj zaujímají obyvatelé ČR ke covidu-19 a vakcinaci proti němu a jak vnímají válečný konflikt na Ukrajině ve zprávách.

„Stejně jako se v krizových situacích mění zažité vzorce chování ve společnosti, proměňuje se i tvář žurnalistiky. Dvouleté období ve znamení opatření v rámci koronavirové pandemie bylo pro média velkou zkouškou. Bezprostředně pak následuje válka na Ukrajině. Novináři utvářející zpravodajství mají v rukou obrovskou odpovědnost. Proto je mimořádně důležité zaznamenávat názory a postoje těch, kteří zpravodajství denně konzumují. Výzkum realizovaný na naší katedře tak nejen rozšiřuje poznání v oblasti žurnalistiky, ale může také sloužit jako cenná zpětná vazba pro novináře,“ osvětlil vznik výzkumu Karel Páral, odborník na oblasti politiky a žurnalistiky katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistky FF UP.

Čtyři skupiny příjemců koronovairového zpravodajství a informací o válce na Ukrajině

Výzkum rozčlenil české zpravodajské publikum do čtyř pomyslných skupin, které odlišuje především výše dosaženého vzdělání, druhotně pak pohlaví a věk. Jako významná se u těchto skupin ukázala souvislost jejich vztahu ke zpravodajství o obou krizích – koronavirové a ukrajinské. Výzkumníci tyto čtyři skupiny pojmenovali Nedůvěřiví, Nezúčastnění, Podporující a Obávající se.

Důvěru v oficiální zdroje během pandemie, stejně jako pozitivní ohlas na formu zpravodajství o válce na Ukrajině projevila nejpočetnější skupina Podporujících, tvořená dominantně bezdětnými lidmi s vyšším vzděláním. Členové této skupiny byli válečným zpravodajstvím vysoce motivováni k tomu, aby se zapojili do finanční pomoci a dobrovolnických aktivit, a převládal u nich zcela evidentní pocit odporu k Rusku.

Naopak nižší vzdělání indikovalo nedůvěru k odborným a oficiálním zdrojům jak v souvislosti s nemocí covid-19, tak s ruskou invazí na Ukrajinu. Právě skupina Nedůvěřivých, tvořící něco málo přes pětinu zkoumané populace, většinově označila válečné zpravodajství za neobjektivní a zmatené, což vedlo k vyjádření jejich nedůvěry k mainstreamovým médiím. „Členové a členky Nedůvěřivých vykazovali značný zájem o alternativní zdroje informací, které tvořily opozici oficiálnímu mainstreamovému zpravodajství. Projevem toho je pak jejich nesouhlas s blokací takzvaných dezinformačních webů nebo například strach z příchodu uprchlíků,“ vysvětluje Jakub Ketman, výzkumník z katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky FF UP.

Znepokojení z případných důsledků válečného konfliktu se nejvíce projevilo u skupiny Obávajících se, tvořené především ženami s nižším vzděláním. Pandemické i válečné zpravodajství vyvolávalo u členek a členů této skupiny výrazné obavy vedoucí ke konkrétním typům jednání. Obavy z pandemie na jedné straně vedly Obávající se k omezení osobního kontaktu s okolím a ke zvýšení osobní hygieny, na straně druhé u nich válečné zpravodajství způsobilo silný strach z příchodu uprchlíků či ekonomických dopadů a projevilo se i na ztrátě jejich důvěry v mainstreamová média. Obávající se tvoří necelou třetinu zkoumané populace.

Jednoznačně nejmenší podíl v populaci má skupina Nezúčastněných (11 %) s nevyhraněným názorem na mediální pokrytí války na Ukrajině a s velmi nízkými obavami z dopadů jak koronavirové, tak ukrajinské krize. Skupinu tvoří spíše muži mladšího věku.

„Mezi vnímáním pandemie covidu-19 s jejími důsledky a válečným konfliktem na Ukrajině můžeme hledat některé spojitosti. U obou případů došlo v prvotním okamžiku k efektu, který nazýváme semknutí se kolem vlajky. Tedy, že v okamžicích sdíleného pocitu ohrožení se dokážeme stmelit a být solidární. V počátku pandemie se to projevilo šitím roušek a teď obrovskou solidaritou s válečnými běženci. Vnímám zde silnou roli mediálního obrazu, který je určující pro tvorbu veřejného mínění. V demotivaci či pocitu odcizení pak mohou pomoci pozitivní případy,“ doplňuje výsledky průzkumu sociolog z agentury STEM/MARK Jan Burianec.

Válečné zpravodajství akcelerovalo význam webů, sociálních sítí a osobního kontaktu

Pouze zhruba pětina (21 %) recipientů si nevybavila konkrétní zpravodajský zdroj informace o začátku války na Ukrajině. Jak dokládají dva roky stará data, primární zdroj informace o prvních nakažených covidem-19 v Česku si nevybavovalo 39 % populace. Výrazný nárůst povědomí o konkrétním typu média v případě ukrajinsko-ruského konfliktu svědčí o větší aktivizaci publika v souvislosti s aktuálním válečným konfliktem. „Lidé se prvně o napadení Ukrajiny dominantě dozvídali z televize, stejně jako v případě příchodu pandemie covidu-19 do České republiky. Nicméně v porovnání se situací v březnu 2020 se nyní publika více obracela na online zdroje – zpravodajské weby a sociální sítě. Respondenti a respondentky také relativně často popsali, že poprvé se o vypuknutí války dozvěděli od svých partnerů, rodiny či kolegů v práci,“ popsal Tomáš Holešovský, spoluautor výzkumu z katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky FF UP.

Politici si ještě pohoršili, starou a novou vládu během pandemie vnímala publika stejně

V případě politiků, na které se výzkum ptal jak v roce 2020, tak letos, si pohoršili všichni. Je to pravděpodobně dáno tím, že během prvního dotazování ještě u mnoha respondentů převažoval názor, že aktuální vláda sice nezvládá situaci úplně nejlíp, ale dělá, co může. Při celkovém hodnocení „na konci“ pandemie se však tato shovívavost vytratila. Jednoznačně největší propad zaznamenal Jan Hamáček, následují s velkým propadem také Andrej Babiš, Alena Schillerová i Adam Vojtěch.

Petr Fiala jakožto nový premiér získal od respondentů průměrné hodnocení a je evidentní, že co se řešení covidové pandemie týče, není natolik kontroverzní postavou jako jeho předchůdce Babiš. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek nicméně „prohrál“ souboj v popularitě se svými dvěma předchůdci Vojtěchem a Prymulou. Ministr Válek se svou nepopularitou blíží negativnímu hodnocení prezidenta Zemana. Zcela zásadním zjištěním je v tomto směru naměřený pokles důvěry v prezidenta. Už v době první vlny pandemie vyjadřovala prezidentovi podporu pouze čtvrtina zpravodajského publika, po vypuknutí války na Ukrajině Zemana kladně hodnotilo jen 14,1 % konzumentů zpráv.

Madiatypy a hodnocení zpráv

Respondenti se shodli, že zprávy o ruské invazi na Ukrajinu v rámci všech mediatypů byly srozumitelné, aktuální a především znepokojující. Nicméně se neshodli na tom, zda zprávy o válce na Ukrajině byly, nebo nebyly objektivní a zda jich bylo příliš, či přiměřeně.

Asi 40 % neočkovaných respondentů tvrdí, že zpravodajství o válce na Ukrajině bylo neobjektivní, zatímco u očkovaných (ať už první, nebo posilující dávkou) je těchto respondentů pouze 17 %. U hodnocení objektivity koronavirového zpravodajství se respondenti a respondentky téměř shodují, že tyto zprávy objektivní nebyly (52,8 % neočkovaných a 46,9 % očkovaných).

Dominantní část respondentů (asi dvě pětiny), kteří vlivem konzumace zpráv o válce na Ukrajině přestali věřit mainstreamovým médiím a zároveň začali hledat alternativní informace, tvořili důchodci a méně kvalifikovaní pracovníci, tedy nízkopříjmové skupiny obyvatelstva. „To může značit i problém do budoucna ve smyslu (ne)podpory oficiální státní politiky,“ doplnil Karel Páral.

Sběr dat

Sběr dat probíhal na reprezentativním vzorku české dospělé internetové populace metodou CAWI v období 16. 3. – 23. 3. 2022, tedy necelý měsíc po vypuknutí konfliktu. Respondentů a respondentek bylo 1010.

Dotazník byl rozdělen na dvě části. První se ptala na otázky týkající se uplynulých dvou let pandemie covidu-19 a zpravodajství o ní, zejména pak na vakcinaci. Druhá část šetření se zaměřila na reflexi zpráv o válce na Ukrajině, zdroje, ze kterých publikum čerpá, jak zprávy hodnotí a zda v něm válečné zpravodajství vyvolává strach o vlastní bezpečnost.