Zvědavost a ochota jít i za vymezené hranice oboru, to vše může studentům pomoct při získání stáže u prestižní mezinárodní instituce. To, co vypadá jako nedostupný sen, se díky osobnímu zaujetí a dobře načasované příležitosti může docela rychle přeměnit v realitu. Jako v případě Barbory Hrabalové, studentky anglistiky Filozofické fakulty UP, která právě dokončuje svou osmiměsíční stáž u Světové federace pro lékařské vzdělávání - World Federation for Medical Education (WFME) v Ženevě.
Barbora Hrabalová vystudovala žurnalistiku na filozofické fakultě a teď dokončuje studium anglistiky v magisterském oboru. Patří k těm studentům, které zajímá svět a kteří se angažují, když je to potřeba. Na počátku uprchlické krize na podzim před dvěma lety byla například součástí týmu dobrovolníků Univerzity Palackého, který vezl pomoc do Maďarska, Rakouska, Srbska nebo Slovinska. I tato zkušenost jí nakonec pomohla v rozhodování, zda se bude ucházet o stáž ve WFME, mezinárodní organizaci, která se snaží prostřednictvím společných standardů rozšířit po celém světě kvalitu lékařského vzdělávání. Sídlí ve Ferney-Voltaire, francouzské vesničce ležící v těsně u Ženevy.
„Při našich humanitárních cestách jsem se potkala s lidmi z různých organizací, které sídlí v Ženevě, jako je UNHCR, WHO nebo Červený kříž, takže jsem měla možnost poznat zblízka dosah jejich práce. Navíc, když jsem se rozhodovala pro stáž, svou roli hrálo i to, že jsem chtěla získat zkušenosti s prací v cizojazyčném prostředí a v multikulturním týmu. Pobytem v Ženevě se vlastně propojilo mé studium a mé zájmy.“
Při úvodním pohovoru bylo podle Barbory důležité dobře vysvětlit svou motivaci. „Zajímalo je, proč chci právě toto místo, jak jde dohromady s mým zaměřením a jak chci získané zkušenosti v budoucnu využít.“ Jak dodává, podobné instituce hledají motivované a odhodlané lidi. Ten, kdo chce jen vyplnit kolonku v životopise, nemá velkou šanci. „Mojí motivací bylo zjistit, jak fungují organizace s mezinárodní agendou. Jak je složité zabývat se i malým úsekem nějakého tématu v globálu, jak se do něj prolínají mezinárodní vztahy a politika,“ vysvětluje studentka.
Po osmi měsících práce v Ženevě už zná odpověď. „Je to docela komplikovaný systém. Musela jsem si zvyknout, že v globální agendě se čas měří jinak, že ty věci mnohdy dlouho trvají. U některých partnerů narazíte třeba na jazykovou bariéru, jinde se s vámi jako se zástupcem mezinárodní organizace zase vůbec nechtějí bavit. S tím vším se člověk musí naučit potýkat. To nejlepší, co mi pro tuto práci dalo studium, byla schopnost opravdu dobré rešerše, práce se zdroji. To mi usnadnilo život v případech, když jsem musela hledat kontakty, zjišťovat, zda ten, koho mám oslovit, je ještě ve své funkci, zda se v zemi nezměnil režim a podobně,“ popisuje svou každodenní práci.
Ve WFME získala zkušenosti z administrativy, spravovala mimo jiné databázi organizace, editovala její webové stránky, komunikovala s partnery po celém světě, se zástupci mezinárodních organizací jako OSN nebo WHO.
V Ženevě zůstane Barbora Hrabalová i teď po skončení stáže. Dostala totiž u WFME nabídku na stálé místo. Když hodnotí svůj dosavadní pobyt, má jasno. „Žádná minuta tam není ztracená, každá zkušenost se hodí a ukazuje se, že šanci uspět u mezinárodních organizací mají i studenti na první pohled nesouvisejících oborů. Je dobré vědět, že tam mají uplatnění různé profese. Když chcete pracovat například v organizaci, která se zabývá výukou medicíny, neznamená to, že musíte být lékař. Tyto instituce potřebují mnoho různých odborností a já jsem zatím nikdy nenarazila na to, že by mi moje studium v něčem bránilo nebo mě nějak omezovalo. Myslím, že je potřeba se nebát, trošku riskovat a využívat příležitosti, které univerzita nabízí. Vždycky se mi vyplatilo jít na jakýkoli seminář, konferenci nebo přednášku, které se vůbec netýkaly mého oboru. Každá zkušenost, každá informace se prostě může hodit,“ říká Barbora Hrabalová.