Mezi kulturní akce podzimu v Olomouci neodmyslitelně patří i festival MusicOlomouc. Ten se konal již pošestnácté, a i do něho se promítly letošní oslavy Roku české hudby 2024. Nesl podtitul CZECH IT! a na všech koncertech zaznívaly skladby českých autorů. Od 16. října do 7. listopadu proběhlo pět koncertů, na nichž vystoupili čeští a zejména zahraniční interpreti.
Zahájení festivalu proběhlo ve středu šestnáctého října v Kapli Božího Těla v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Koncertu se zhostil vídeňský soubor Phace Ensemble ve složení Doris Nicoletti (flétna), Michael Krenn (saxofon), Roland Schueler (violoncello), Alexandra Dienz (kontrabas) a Mathilde Hoursiangou (klavír).
Koncert začal skladbou Sighs für Altflöte, Sopransaxophon und Klavier (2016), kterou zkomponoval italský skladatel Alessandro Milia. Ve druhém čísle ubyl saxofon a zůstala pouze flétna a klavír a interpretky přednesly streams … contacts (2020) od česko-rakouského skladatele Otty Wankeho (* 1989). Na závěr první části večera zazněla velmi efektní kompozice německé autorky Sarah Nimtsov (* 1980) Sechs zeichen für cello und (präpariertes) Klavier (2010).
Během přestávky klavíristka přepreparovala klavír a následovala skladba od finské skladatelky Kaiji Saarriaho (1952–2023) Cendres für Altflöte, Cello und Klavier (1998). Závěrem zněly kompozice českých autorů. Posluchače velmi zaujala skladba pro violoncello a kontrabas Chamber Nôise (2010) od Ondřeje Adámka (* 1979). Phace Ensemble se rozloučil světovou premiérou skladby Nepřekročitelná propast (2024) od přítomného skladatele Slavomíra Hořínky (* 1980).
Na druhém koncertě, který proběhl v úterý 22. října, zazněla jediná kompozice, jež nese název Leaving Room. Zkomponovali ji portugalský skladatel řeckého původu Dimitris Andrikopoulos (* 1971) a čeští autoři Ivo Medek (* 1956), Sára Medková (* 1983) a Vít Zouhar (* 1966). Při produkci se všichni tvůrci díla dostali do role interpreta – Dimitris Andrikopoulos (viola, vokály), Sára Medková (klavír, vokály), Ivo Medek (inside piano, ready-mades, vokály), Vít Zouhar (laptop performance, vokály). Dále se k nim připojili Hana Hána (flétna, vokály), Lukáš Medek (video), Jiří Pejcha (Sounds & Lights) a Rocc (režie).
Dílo mělo premiéru v portugalském Portu, návštěvníci olomouckého festivalu si mohli vychutnat jeho českou premiéru. Jedná se o multimedální koláž na hraně mezi hudebním a divadelním představením.
Poprvé se festivalu zúčastnil chorvatský soubor Ensemble Synchronos a poslední říjnovou středu odehrál v pořadí třetí koncert. Soubor přijel ve složení Vlatka Peljhan (housle), Lucija Brnadić (viola), Smiljan Mrčela (violoncello), Mia Elezović (klavír).
Koncert zahájili skladbou estonské skladatelky Madli Marje Gildemann (* 1994) Three Studies on Plant Biology, No. 1: Osmosis (2020). Následovala první premiéra večera. Skladbu Dodi mi obavezno (2024) napsal chorvatský skladatel Frano Đurović (* 1986). Po ní zazněly dvě „starší“ skladby českých autorů, a to Kaligramy II (2010) Ondřeje Štochla (* 1975) a track 01 (2014) od Miroslava Srnky (* 1975).
Všechny nadcházející skladby byly uvedeny ve světové premiéře. Nejdříve zazněla vzdušná kompozice Breath…wind… butterflies´wings (2024), jejímž autorem je mexický skladatel Javier Torres Maldonado (* 1968). Pak následovala skladba Bold Landscapes No. 1 (2024) mladé chorvatské skladatelky Veroniky Reutz Drobnić (* 1999). Z Chorvatska pochází i skladatel Marko Slaviček (* 1986), autor dalšího díla v programu Morphóstasis II (2024). Ensemble Synchronos završil své vystoupení premiérou skladby Tomáše Pálky (* 1978) SYNchronos (2024). Autor ji zkomponoval pro soubor, avšak nejedná se pouze o přímou dedikaci ansámblu, současně název symbolizuje vnitřní dialog.
Tento večer zaznělo nejvíce světových premiér. Členové souboru založeného v roce 2019 celý koncert odehráli s profesionální vážnou tváří. Bohužel skladby vyzněly poněkud monotónně.
Čtvrtý festivalový večer patřil estonské klavíristce Talvi Hunt (* 1990), která uchvátila posluchače precizní klavírní technikou. Festivalu se nezúčastnila poprvé, v minulém roce vystoupila se souborem Ensemble for New Music Tallinn.
Na první skladbu si přizvala českou akordeonistku a současně autorku skladby, Lucii Vítkovou (* 1985), která momentálně žije v New Yorku. Společně uvedly ve světové premiéře Parallel Existence for piano, accordion and tape (2022/2023). Dalším uvedeným soudobým autorem byl švýcarský skladatel Beat Furrer (* 1954) a jeho kompozice Phasma (2002).
Po přestávce přišla na řadu další světová premiéra. Ve skladbě estonské skladatelky Marianny Liik (* 1992) Stín for piano and Electronics (2024) hru na klavír skoro až přehlušovala elektronická hudba. Talvi Hunt zakončila koncert dvěma českými autory. Na scénu se vrátil Miroslav Srnka (* 1975). V návaznosti na vystoupení Ensemble Synchronos zazněla skladba track 02 (2014) pro sólový klavír, v tomto případě využitý více jako melodický než harmonický nástroj. Posledním autorem večera byl Ian Mikyska (* 1994). Jeho dílo Construction in Snowfall; Crystal for prepared piano and tape (2016) mělo premiéru v Londýně, kde ji uvedla Clare Simmonds Menor. Posluchači festivalu byli přítomni české premiéře.
Na závěrečný koncert se dějiště přesunulo z Kaple Božího Těla do Reduty. Vystoupila na něm totiž Moravská filharmonie Olomouc. K dirigentskému pultu se postavil íránský skladatel a dirigent působící zejména v Estonsku, Arash Yazdani (* 1985). Festivalu se zúčastnil již v loňském roce se souborem Ensemble for New Music Tallinn.
První skladba večera připomněla posluchačům skladatele z prvního koncertu, Ondřeje Adámka (* 1979). V české premiéře byla hrána jeho skladba Dusty Rusty Hush (2007), v níž se autor snažil vyjádřit zvuky ocelárny. I následující přednes měl českou premiéru. Jednalo se o skladbu Stockhausen on Sirius (2015) od přítomného českého skladatele Františka Chaloupky (* 1981). Posluchač se při jejím poslechu cítil jako ve vesmíru.
V druhé části koncertu se k orchestru připojil ředitel festivalu, skladatel a klavírista Marek Keprt (* 1974). Společně s MFO zahráli Keprtovu zcela novou kompozici lpění vzpění pro klavír a orchestr (2024). Nedlouhá skladba upoutala svojí hravostí, kterou završila dechová sekce, když se zcela vážnou tváří dělala: „mňmňmňmňmň…“ Poslední skladbou festivalu byl nakonec oproti avizovanému programu Klavírní koncert (2007) od rakouského skladatele Georga Friedricha Haase (1953). Sólového partu se zhostila japonská klavíristka působící v Německu Rei Nakamura (* 1977) a triumfálně zakončila nejen závěrečný koncert, ale i celý festival.
Během pěti koncertů bylo uvedeno celkem devět světových premiér. Všichni interpreti předvedli špičkové výkony a festival opět dokázal, že i progresivní proud soudobé artificiální hudby má své místo na pódiích. Pořadatelé již začínají s přípravami dalšího ročníku a nadšencům tohoto žánru nezbývá než se těšit, jaký asi bude.
Kateřina Dykastová, studentka katedry muzikologie FF UP