Certifikovaná metodika schválená Ministerstvem dopravy ČR, příručka pro prodejce vozidel i příručka pro učitele autoškol. To jsou jen některé z aktuálních výstupů dopravních psychologů Univerzity Palackého. Všechny mají přispět k větší informovanosti o asistenčních systémech v motorových vozidlech a ke zvýšení bezpečnosti dopravního provozu.
Asistenční systémy v motorových vozidlech (ADAS) jsou pokročilé inteligentní systémy, které mají řidiči pomoci se zvládáním často rutinních úkolů nebo ho podporovat v řízení. Velmi často jsou v současné době vnímány i z hlediska zvýšení bezpečnosti řidičů. Dopravní psychologové z FF UP však upozorňují, že i když tyto systémy mohou v bezpečnosti jízdy velmi pomoci, nejsou o nich řidiči dostatečně informováni a v žádném případě by kvůli nim neměli přestávat věnovat pozornost dopravní situaci.
„Z výpovědi padesáti řidičů vyplynulo, že řada z nich není se systémy dostatečně seznámena a při první nečekané reakci vozidla k nim může rychle ztratit důvěru. Naopak ti, kteří rizika systémů nevnímají, přiznávají, že častěji kontrolují telefon, a nevěnují tak veškerou pozornost dopravě. Další výzkum na pěti stech respondentech pak prokázal, že čeští řidiči jsou jen velmi málo seznámeni s tím, že systémy vůbec existují a že mohou na silnicích potkat auta těmito systémy posílená,“ řekla Lucie Viktorová z katedry psychologie FF. Je spoluřešitelkou dvouletého projektu, z něhož vyplynulo, že řada řidičů o asistenčních systémech nemá dostatečné povědomí. Potřebné informace se totiž nezdůrazňují v reklamách a pozornost této oblasti často nevěnují ani prodejci aut.
„Chceme české řidiče informovat o tom, že systémy existují a že mohou zvýšit komfort řidiče. Zároveň však zdůrazňujeme, že zodpovědnost právní i faktická zůstává na řidiči,“ dodala Lucie Viktorová. Jako ukázkový příklad pak zmínila adaptivní tempomat, který dokáže hlídat vzdálenost od vepředu jedoucího vozidla. Adaptivní tempomat umí jedoucí auto nastavené vzdálenosti i přizpůsobit, zvládá jízdu auta zrychlit nebo zpomalit a reagovat na to, když vozidlo vpředu vybočí nebo odjede. „Systém zvyšuje komfort řidičů při řízení. Především těch, kteří jezdí dálkové trasy. Nemusí mít neustále nohu na plynu nebo brzdě,“ dodala Lucie Viktorová. Upozornila však na další z výsledků výzkumů, a to ten, že dlouhodobé spoléhání na takzvané asistenty může vést ke zhoršení předvídavosti v dopravních situacích.
„Výhody mají svá rizika. Je potřeba zdůraznit, že lidé nemohou dát ruce z volantu. Například systém držení vozidla v jízdním pruhu říká, že auto umí rozeznat jízdní pruhy. Jenže není to tak jednoduché, hodně záleží na vnějších podmínkách. Na českých dálnicích je to problém, systém nemusí rozlišit, co je škvíra a co souběh žlutých a bílých pruhů. Řidiči by proto měli o systémech vědět, ale neměli by je přeceňovat. Měli by si být dobře vědomi jejich limitů,“ doplnila Lucie Viktorová.
Všechny aktuální výstupy z dvouletého projektu Adaptace člověka na asistenční systémy pro řidiče v motorových vozidlech jsou dostupné na webových stránkách projektu. Jejich součástí je i bezplatný interaktivní výukový software a řada dalších důležitých informací. Projekt dopravních psychologů UP podpořila Technologická agentura ČR (TA ČR).
Více ZDE.