Ve dnech 12. - 13. dubna navštívil ČR na pozvání katedry germanistiky jeden z nejvýznamnějších žijících filozofů, žák H.-G. Gadamera a E. Tugendhata, tübingenský profesor Manfred Frank, aby zde proslovil dvě přednášky tematicky velmi dobře pokrývající hlavní oblasti jeho badatelské činnosti: teorie vědomí a teorie jazyka.
Ve svém prvním vystoupení (s názvem Jsou vědomí a myšlení jazykové povahy? O konci neostrukturalistického a jazyko-analytického „lingvistického obratu") formuloval profesor Frank argumenty proti traktaci vědomí a jazyka ze strany jmenovaných směrů a opíral se přitom o stanoviska německého idealismu a pozice vycházející z Husserlovy fenomenologie. Frankova přednáška dospěla k závěru, že existuje jak nejazykové vědomí, tak nejazykové myšlení, resp. poznání. (Jedna z linií dokazování vedla přes nepřeveditelnost výroků de se na výpovědi de dicto nebo de re.) Pro obecnou lingvistiku se tu otevírají především zásadní otázky po souvislosti mezi nejazykovými formacemi vědomí a sémiologickými či sémantickými obsahy.
Druhé Frankovo vystoupení (Úvahy o argumentaci) se zakládalo na Toulminově konceptu substanciální argumentace: na rozdíl od argumentů analytických, jejichž informační i persvazivní hodnota je nulová, se netautologické argumenty substanciální vyznačují formálně-logickou neospravedlnitelností přechodu od (empirického) kontingentního dokladu k univerzálnímu principu odvozování. Tento přechod označil Frank metaforicky jako umělecký přeskok mezi logicky diskontinuitními oblastmi a shledává v něm opět působnost neredukovatelné a z ničeho neodvoditelné spontaneity individuálně-subjektivního prvku, který je pro každou relevantní argumentaci konstitutivní.
Společný jmenovatel obou Frankových příspěvků lze negativně vymezit jako fundované odmítnutí přírodovědeckého modelu zdůvodnění a scientistické kategorizace v tématech humanitních věd. V situaci, kdy i fyzikové po mnoho let hovoří o vědomí jako základní kategorii, musí se jevit i nám nepatřičnou snaha metodologicky napodobovat přírodní vědu a hledat kauzální a systémové determinace např. v oblasti jazyka, kde žádné nejsou. Řečeno s Frankem, neptejme se po přírodovědeckých zákonitostech vědomí, nýbrž po vědomí přírodovědeckých zákonitostí; není (ostatně nesmyslnou) otázkou, jaké DNA stojí za naším vědomím, nýbrž jak se tato konstrukce v našem vědomí ustavuje. To je úkol humanitních věd.
Protože profesor Frank předběžně přislíbil celou sérii přednášek pro příští rok, bude zřejmě v Olomouci ještě dost příležitostí zabývat se základními otázkami po podstatě humanitních věd a jazyka v živé výměně s tímto myslitelem světového formátu.
Michal Rubáš, katedra germanistiky FF UP