Marta Sýkorová, doktorandka Institutu sociálního zdraví (OUSHI) Cyrilometodějské teologické fakulty UP, pokřtila své Velmi špatné pohádky, jejichž vydání podpořil Nadační fond UP, po Olomouci také v Praze a ve Zlíně. Pražského křtu se sice zúčastnila kvůli nemoci pouze na dálku, svůj večer ve Zlíně, kde má rodinu a kde mj. studovala na Gymnáziu Zlín – Lesní čtvrť, si již ale prožila osobně. Knihu nyní ještě čeká křest v Brně, kde autorka vystudovala molekulární biologii – a sice 31. března v kavárně Trojka (více zde).
O zlínském křtu napsal Jiří Riessler, editor a spolupracovník nakladatelství Malvern, u kterého Velmi špatné pohádky vyšly, následující řádky:
Autorka se svou kapelou stojí na pódiu. Bosá, jak vysvětlila na jedné ze svých přednášek. Vychází to z technik embodimentu – vcítění se do potřeb svého těla –, a ona zjistila, že kontakt se zemí ji uklidňuje. Pozorujeme ji, krouží kolem nás, tu hraje na housle, tu povídá s návštěvníky.
Jsme v Kavárně Továrně, strategickém místě pro umělce i milovníky umění. Na 9. 2. jsme dostali pozvání na zlínský křest jisté nevšední knihy. Velmi špatné pohádky, kniha pro příliš hodné, nerozhodné, ty, kteří se bojí vybrat si svou cestu, si naopak svou cestu ke čtenářům našla. Nečekané spojení pohádkového žánru se seberozvojovým přesahem, jak jsme se dozvěděli z reklamy. Pomoc pro osoby s vysokou citlivostí (to jsme tady všichni, takoví citliví, zavtipkovala starší paní v kavárně, pohroužená do knihy). Usmívali jsme se nad ilustracemi, vtipným textem, a přitom některé konce pohádek vůbec nebyly k smíchu. Kniha má černý a bílý konec, jak nám autorka při čtení prozradila. A je i na nás, který si vybereme, nejen v knížce. V životě, doplnili jsme ji všichni podvědomě, je to jednoduchá pravda, ale právě na ty nejčastěji zapomínáme. I proto čteme pohádky.
Autorka nám prozrazuje něco málo o sobě – Marta Sýkorová, absolventka zlínského gymnázia Lesní čtvrť, bioložka, doktorandka Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého, za sebe dnes nechává mluvit své pohádky, ze kterých jde vycítit nejlépe, jaký druh člověka je.
Odpoledne probíhá divoce, po druhé skleničce už někteří z nás doprovází Martinu kapelu Dobrá otázka tichým zpěvem, a pak už se zvedáme a pozorujeme samotný křest. Moderátoři Miroslav Kopřiva a jeho desetiletá kolegyně Karin Buksová postupně volají sudičky – Veroniku Sedláčkovou, Martinu gymnaziální profesorku, houslistu a pedagoga Josefa Geryka, akordeonistu Dobré otázky Filipa Miškaříka, zástupce nakladatelství Malvern, ve kterém kniha vyšla, Jiřího Riesslera. Kniha je pokřtěna, Marta čte, a při zvuku hudby před celou kavárnu dotančí ladně příslovečný zlatý hřeb večera, Michaela Sovišová, místní lékařka, tanečnice a choreografka skupiny Dancing People.
I přes ironický podnázev „velmi špatný křest“ se všichni cítíme velmi dobře. Kniha v batohu, hudba zní v uších, a myslíme při tom všem na slova z anotace knihy – nechcete, aby naše pohádky měly spíše šťastný konec? Možná za to může pár sklenek vína, ale cítíme se jinak. Dobře naladění, s energií věci měnit. Všechno velmi špatné je dnes pryč.
