Radost, smutek, vztek, strach, překvapení a zhnusení. To je výčet základních emocí, kterým se věnují učitelé a žáci několika základních škol prostřednictvím speciálního programu Druhý krok. Podle psychologů Univerzity Palackého, kteří tento program do škol zavádějí, je potřebné si tyto emoce více uvědomit a naučit se s nimi pracovat. Nejen v rodině, ale i ve škole. Je to totiž důležité pro zdravý vývoj dětí, jejich pozitivní vztahy i lepší školní prospěch.
Před časem vznikl při katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého spolek Škola porozumění a sdílení (ŠPAS). Jeho členové, většinou lidé z katedry psychologie, kteří se věnují školní či pedagogické psychologii, zastávají názor, že pozitivní rozvíjení sociálně-emocionálního učení má vliv na mezilidské vztahy, lepší školní prospěch i prevenci, především na šikanu a rasismus. Možnosti, jak rozvíjet sociálně-emocionální učení nabízejí prostřednictvím programu Druhý krok.
„I když je tento program určený i mateřským školám, pracujeme zatím s dětmi druhých a třetích tříd základních škol. Proškolujeme jejich třídní učitele a školní psychology. Jde nám především o to, abychom prohloubili vztah mezi žáky a učiteli a snižovali agresi ve školách. Snažíme se také o to, aby se děti naučily navzájem spolupracovat, aby se vyznaly ve svých emocích, aby je uměly identifikovat a na základě toho s nimi i pracovat,“ řekla Eleonora Smékalová z katedry psychologie, zároveň i držitelka certifikátu pro práci s programem Druhý krok. Pilotního běhu tohoto programu se v současné době účastní pět základních škol, největší zkušenost s ním má Základní a mateřská škola v Horce nad Moravou. Právě v tamní škole se pravidlem stala hodina, která je zaměřena na sociálně-emocionální učení. Žáci ji absolvují se svým třídním učitelem jednou v týdnu.
Lekce programu Druhý krok jsou založené na přímé práci s dvaceti šesti kartami a třemi plakáty. Na přední straně každé karty je černobílá fotografie, která se váže k tématu dané lekce. Na zadní straně je propracovaný metodický pokyn pro učitele.
„Pedagog nabídne dětem určitou fotografii, na níž je například dívka s nějakou emocí. Úkolem dětí je tuto emoci pojmenovat a popsat. Touto cestou se ve třídě diskutuje o různých prožitcích. Děti samy si tyto emoce uvědomují a ve spolupráci s učitelem i nacházejí cesty, jak s nimi pracovat, a jak řešit nastalé situace. Takové cvičení kultivuje životní dovednosti,“ dodala Kristýna Mánková, studentka psychologie, která v programu Druhý krok spolupracuje.
V České republice programy sociálně-emocionálního učení nejsou rozšířeny. Díky systému klíčových kompetencí je však lze zařadit do Rámcového vzdělávacího programu. Zároveň je možné je řadit také do nespecifické primární prevence.
Spolek Škola porozumění a sdílení (ŠPAS) byl při katedře psychologie založen v dubnu 2015.Více o Spolku ZDE.