Recept, jak jít už při studiu na vysoké škole naproti vysněné práci, má Tereza Holoubková, absolventka teorie a dějin výtvarných umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Všem studentkám a studentům doporučuje činnost v oborově zaměřeném studentském spolku.
Kurátorka výtvarného umění a uměleckoprůmyslových sbírek v Muzeu a galerii v Prostějově Tereza Holoubková, absolventka oboru Teorie a dějiny výtvarných umění na FF UP v roce 2017, vzpomíná na studentský život i pedagogy, kteří ji svým způsobem formovali, velmi ráda.
„Třeba na profesora Rostislava Šváchu, s nímž se potkávám i dnes v rámci spolku Za krásnou Olomouc. V jeho přednáškách nešlo jen o to, že nám předá informace. Dokázal nás velmi zaujmout. Ze stejného důvodu si ráda vzpomenu i na profesora Ladislava Daniela. Také dokázal přednášet tak, že strhnul naši pozornost. I například doktor Lukáš Bártl, který dřív učil na katedře dějin umění fotografii, přednášel tak zajímavě, že jsem se poté zajela podívat na výstavu, o níž mluvil,“ vypočetla Tereza Holoubková.
Odjakživa si snila o tom, že bude kurátorka, a hned po absolutoriu magisterského studia začala na plný úvazek pracovat jako vedoucí soukromé galerie a kurátorka ještě jiné galerie v Olomouci. Uspěla před dalšími patnácti uchazeči hned v prvním kole výběrového řízení. Po čtyřleté práci v soukromém sektoru však chtěla změnu, dodělala si pedagogické minimum a začala pracovat na poloviční úvazek jako edukátorka v Muzeu Komenského v Přerově, druhou půlkou úvazku pak byla v dokumentačním oddělení Muzea umění Olomouc.
„Čím je člověk dospělejší, tím raději vzpomíná na to, o kolik míň měl při studiu starostí. I s odstupem deseti let mám v paměti dobu, kdy jsme založili studentský spolek Studium Artium (StuArt). První myšlenky, které vedly k jeho založení, se začaly rodit v roce 2013 na večírku katedry dějin umění. Spolek pak oficiálně vznikl v únoru 2014. A proč jsme ho založili? Ve škole nám tehdy chyběla pospolita, komunikace mezi ročníky a taky jsme si chtěli vyzkoušet něco praktického. Jeho činnost jsme zahájili kolektivní výstavou,“ uvedla ke vzniku spolku jeho dlouholetá předsedkyně.
Na následující roky pak vzpomíná s tím, že byly naplněny hromadou činností. Pořádaly se nejen výstavy, katederní večírky, během nichž byli pasováni studenti prvního ročníku, ale i různé projekce, přednášky, exkurze, besedy, happeningy či cyklozávody po památkách Olomouce. V Uměleckém centru UP spolek pořádal i plesy. Od roku 2017 se StuArt každoročně podílí při Noci kostelů i na zpřístupnění Kaple Božího Těla, také na prohlídkách konviktu při Dnech evropského dědictví. I když byly i roky, kdy život ve spolku spíš upadal, studenti se akcí moc neúčastnili, ještě míň se pak chtěli na čemkoli podílet, důležitý byl jeho restart. Ten nastal podle Terezy Holoubkové po pandemii covidu-19, kdy se po náboru přihlásilo do spolku patnáct lidí. Z nich se rekrutovalo i jeho nové vedení. StuArt tak pomyslně dostal novou krev do žil a jeho dlouholetá předsedkyně si řekla, že s chystanými kulatými narozeninami spolku svou činnost v něm ukončí.
„Je čas na novou životní kapitolu. Za těch deset jsem zažila spoustu nádherných chvil a taky jsem se hodně naučila. Činnost ve spolku mi i pomohla sehnat práci kurátorky. Studovat na samé jedničky vám totiž nezaručí, že najdete práci v oboru. Spolek byl výborný tím, že jsem se potkala se spoustou lidí, a to nejen z olomoucké kulturní sféry. Získala jsem i hromadu kontaktů. Když pak přišla nabídka pracovat v oboru na plný úvazek, mohla jsem ve výběrovém řízení říct, že mám zkušenosti s organizováním výstav, že znám jednoduché účetnictví, že umím pracovat s wordpressem, že mám zkušenosti s PR. To vše jsem se naučila ve studentském spolku StuArt,“ vypočetla absolventka FF UP.
Teď má v plánu se ustálit ve svém životě i v nové práci a výstavu, kterou k desátým narozeninám StuArtu spolupořádá, bere jako poslední akci ve spolku.
„Vždycky jsem chtěla být kurátorkou, a i když jsem při studiu nevěděla, co vše práce kurátorky kromě organizace výstav obnáší, jsem spokojená. Mou hlavní náplní je starat se o sbírku, zajišťuji restaurování a čištění děl, výpůjčky na jiné výstavy, například nyní je jeden náš obraz v Národní galerii v Praze. Ano, z velké části je ta práce i o papírování, ale patří do ní i badatelská činnost, účast na konferencích, psaní článků, přednášky o tématech, které jsou blízké sbírce, s níž pracuji. Jde vlastně i o jakousi edukaci veřejnosti. Každý kurátor má jiné oborové zaměření, jiný přístup k tomu, jak pečovat o sbírky, jiný přístup k badatelské činnosti. Jedno však mají všichni kurátoři společné – musejí umět komunikovat. Komunikace s veřejností i médii je klíčová, ale stejně tak je důležitá i mezi kolegy a dalšími kurátory z jiných institucí. A výstavy? Jejich pořádání je vlastně jen jakousi třešničkou na pomyslném dortu,“ dodala Tereza Holoubková.
O chystané výstavě k desátým narozeninám spolku Studium Artium (StuArt) jsme psali zde.