Ve věku 84 let zemřel 7. ledna emeritní profesor Milan Kotouček, který patřil k zakladatelům oborového studia analytické chemie na přírodovědecké fakultě a zasloužil se o jeho rozvoj zejména v oblasti elektrochemických metod. Za celoživotní vědeckou práci na poli analytické chemie byl v roce 2012 oceněn Českou společností chemickou, která mu udělila Hanušovu medaili.
Milan Kotouček se narodil 2. května 1935 v Horním Poříčí na Blanensku. Vystudoval fakultu přírodních věd Vysoké školy pedagogické v Olomouci, kterou ukončil v roce 1957. O devět let později získal na Přírodovědecké fakultě UP titul doktor přírodních věd a na Univerzitě Karlově v Praze vědecký titul CSc. V roce 1986 byl jmenován a ustanoven docentem, v roce 1999 pak profesorem analytické chemie.
Ve vědecko-výzkumné oblasti se profesor Kotouček dlouhodobě věnoval fenoxazinovým barvivům. Studoval jejich redoxní a protolytické vlastnosti z hlediska analytického využití jako indikátorů, sledoval mechanismus redukce fenoxazinových barviv na rtuťové kapce a vyvíjel metody voltametrického stanovení těchto látek. Zvláštní pozornost věnoval polarografickému studiu redoxních rovnováh za tvorby semichinonů. Konstrukcí speciální termostatované nádoby pro polarografii, jež byla předmětem průmyslového vzoru a také zlepšovacího návrhu, přispěl k rozvoji této metody. Do výuky magisterského a později i doktorského studijního programu, stejně jako do výzkumné činnosti katedry, zavedl moderní polarografické a voltametrické techniky.
V 90. letech se začal se svými diplomanty a doktorandy věnovat vývoji nových postupů pro analýzu látek, které mají význam v ochraně životního prostředí a zdraví člověka. Jednalo se zejména o stanovení stopových koncentrací toxických anorganických iontů (např. rtuti a arsenu), z organických látek pak sulfonamidů, pesticidů, růstových regulátorů i potravinářských barviv, a to pomocí metod rozpouštěcí pulzní voltametrie.
Milan Kotouček je autorem či spoluautorem 83 původních vědeckých publikací zveřejněných v tuzemských i zahraničních odborných časopisech, čtyř titulů učebních textů a je autorem patentu v oblasti polarografie. Byl také členem Akademického senátu UP, členem a později místopředsedou Akademického senátu Přírodovědecké fakulty UP a členem pracovní skupiny chemie Akreditační komise MŠMT.
Je nositelem stříbrné a zlaté medaile Univerzity Palackého v Olomouci, Ceny Viléma Baura za přínos k výuce chemie a Hanušovy medaile za vědecký přínos v oboru analytická chemie. Od roku 2005 byl emeritním profesorem Univerzity Palackého. Jako výraz uznání a poděkování za významný přínos k rozvoji elektroanalytických metod a jejich aplikací ve výzkumné oblasti i při výchově nových generací elektroanalytických chemiků mu byla v roce 2017 udělena Cena Metrohm za celoživotní přínos k rozvoji elektroanalytických metod.