Bývalý fotbalový reprezentant David Rozehnal nasbíral spoustu zkušeností nejen z domácích hřišť, ale i z prostředí klubů, jako jsou francouzské Lille OSC nebo belgické KV Oostende. Nyní hraje „jen“ za „svoje“ Kožušany, jako místopředseda spolku SK Sigma Olomouc MŽ ale zůstal blízko prvoligovému fotbalu a mimo jiné by si přál rozšíření dříve navázané spolupráce Sigmy s Fakultou tělesné kultury UP.
„Sigma Olomouc je pro mě pojem, značka, měla by být největším klubem na Moravě. FTK má zase skvělé zázemí pro nejrůznější testování a hlavně vzdělané lidi, kteří rozumí daným věcem. Také je tu nespočet studentů, budoucích trenérů, fyzioterapeutů, manažerů, specialistů nejen se sportovním zaměřením, kterým by Sigma mohla zajistit stáže a do budoucna možná i práci v klubu. Spolupráce Sigmy a FTK, propojení takových veličin, se přímo nabízí,“ uvažuje David Rozehnal, který se vloni jako „fotbalový důchodce“ vrátil do Sigmy Olomouc, respektive do výboru spolku, který je majoritním vlastníkem olomouckého prvoligového klubu.
Do laboratoře zátěžové fyziologie na FTK můžete nahlédnout prostřednictvím tohoto článku, který jsme přinesli i v magazínu Žurnál.
Důležité podle něj je zkusit najít společnou řeč a o možnostech prohloubení a zintenzivnění spolupráce fotbalistů a fakulty mluvit. V současnosti vzájemná spolupráce probíhá především v rovině diagnostiky v rámci přípravy na sezonu, společných témat ale může být více.
„Mnoho našich studentů má praktické zkušenosti z fotbalových týmů z nižších výkonnostních kategorií, znají specifika sportovního prostředí, studiem na naší fakultě získají také nezbytné teoretické základy. Pak se nabízí otázka, proč to tímto způsobem sportu nevrátit. Několikrát už jsem byl tázán, jestli neznám šikovného fyzioterapeuta, který navíc rozumí i kondici. Naopak hráčům, kteří budou končit kariéru, může FTK nabídnout nově otevíraný studijní program Sportovní specialista – duální kariéra vrcholových sportovců. Co se týče výzkumu, aktuálně například intenzivně zkoumáme vliv molekulárního vodíku na výkon a regeneraci sportovců, což je jedna z ukázek přímé aplikace naší práce směrem ke sportovní praxi. Zkrátka přemýšlíme o nějakém komplexním rámci spolupráce,“ doplňuje Michal Botek, garant laboratoře zátěžové fyziologie z katedry přírodních věd v kinantropologii FTK.
„Michal Botek je pro mě ten typ člověka, který chce věci posouvat dál. A to se mi líbí. Když potřebuji nějakou ‚sportovně odbornou‘ radu, jdu za ním. A co se týče laboratoří na FTK a s nimi spojených nabízených služeb, mohu jen doporučit. Laboratoře FTK se dají srovnat se zázemím v evropských velkoklubech,“ hodnotí David Rozehnal, který rozhodně má po patnácti letech v zahraničí s čím porovnávat.
První „průnik“ moderních technologií a laboratorního testování do fotbalové přípravy zažil ještě v dresu Sigmy Olomouc. „Za nás se nic takového nedělalo. Vzpomínám si, že těsně před mým odchodem do Brugg jsme začali pracovat se sporttestry, ale trenér Uličný této novince moc neholdoval. Jinak jsme absolvovali základní fyzické nebo silové testy na FTK,“ vzpomíná na dobu před necelými dvaceti lety. „V Bruggách to ale byla změna, jak po fotbalové stránce, přístupu k tréninku, nasazení, profesionalitě, tak také co se týče zázemí. Dvakrát ročně jsme chodili na kondiční testy, pracovali jsme se sporttestrem, vyhodnocovaly se výsledky, tým měl k ruce kondičního trenéra, několik fyzioterapeutů a dalších specialistů. Oproti Sigmě to byl tehdy jiný svět.“
Testování David Rozehnal neměl příliš rád. „Ale bral jsem to jako důležitou součást mé práce. Vždy jsem ho absolvoval na sto procent a z výsledků jsem po domluvě s odborníky, kterým jsem vždy věřil, těžil. Někteří spoluhráči to tak měli stejně, jiní to čas od času sabotovali, také u trenérů to bylo individuální. Ale s postupem času jsme těmto testům věřili víc a víc. A to, co bylo pro mě před dvaceti lety nové, je dnes automatické. V dnešní době je testování tak daleko, že vás může dokonale přečíst a dát vám zpětnou vazbu, abyste se mohli dále zlepšovat a kontrolovat svůj rozvoj,“ uzavírá fotbalista, který před třemi lety ukončil profesionální kariéru a vrátil se na Hanou. V té době také zavítal po delší době na FTK, beseda s ním do posledního místečka zaplnila aulu fakulty – připomenout si ji můžete zde.