Na konci ledna vydalo Nakladatelství Lidové noviny monografii nazvanou Vytváření konvertity s podtitulem Jazyková a vizuální reprezentace konverze v raném novověku. Téměř pětisetstránkové dílo autorek a autorů z katedry historie FF UP, jejích absolventů a dalších historiků je určeno především odborné veřejnosti.
Buď obrácení od odlišného náboženství ke křesťanské víře, nebo návrat heretiků zpět k ortodoxii, případně vnitřní obrácení spojené se vstupem do kláštera a zaslíbením Bohu. Tak lze vysvětlit význam konverze ve starší době. Navzdory převážně sekularizované evropské společnosti je téma konverze stále přítomné i dnes. Především ve smyslu přestupu jedné víry či vyznání k jiné/mu.
„Jen na to možná nejsme patřičně citliví,“ říká za autory knihy Iveta Coufalová, která je zároveň absolventkou doktorkského studia na olomoucké katedře historie a šéfredaktorkou časopisu Dějiny a současnost. „V letech 1948–1989 byla z veřejného prostoru víra vytlačována až vytlačena a výraz konverze si tak často spojujeme spíše s konverzí měny. Konverze ve smyslu duchovní cesty a třeba i proměny sociálních vazeb, které s tím souvisejí, jsou však tématem věčným. A můžu uvést i konkrétní příklad: Když jsme psali tuto knihu, narazila jsem v médiích na zprávu, že konvertitka ze severní Moravy byla přijata na slavnostní audienci u papeže. Připomnělo mi to řadu situací, které známe z raného novověku, kdy došlo ke zvýznamnění přestupu ke katolictví tím, že danému panovníkovi či šlechtici byla udělena pocta tohoto druhu,“ dodává historička.
Raný novověk, který je podle ní někdy i nazýván ‚věkem konverzí‘, je obdobím, kdy lidé nejrůznějších vrstev, od panovníků po poddané, přestupovali například od katolictví k luterství či kalvinismu a naopak. A měli pro to různé důvody. Nejen věroučné, ale například i sociální, ekonomické či rodinné. Často se jednalo o jejich kombinaci. Změny konfesí mohly probíhat dobrovolně, ale taky pod nátlakem, například ve vězení. Lidé směnili své vyznání i například s vyhlídkou lepší kariéry a majetkové stability.
Některé oblasti Evropy podle autorů knihy procházely velmi zajímavým konfesním vývojem, od různě komplikovaného soužití i několika křesťanských vyznání přes vývoj různých forem tolerance či snášenlivosti, až po vyhrocené konflikty. To vše podle historiků zanechalo otisk v pramenech z této doby. „Jsou to vyprávění konvertitů o svých přestupech k odlišné konfesi, ale také množství náboženské literatury pro laiky, která se zabývala otázkou pevnosti a stálosti ve víře. Lidé si o změnách konfesí psali ve svých pamětech a kronikách nebo vznikaly tištěné katalogy slavných konvertitů, jako svého druhu hrdinů té které církve hodných následování a podobně,“ vypočítává hlavní řešitelka výzkumného týmu Radmila Prchal Pavlíčková z katedry historie FF UP. Zdůrazňuje, že konvertovali nejen lidé, ale i celé městské prostory, kostely nebo městské brány, například tím, že nová katolická vrchnost nechala demonstrativně sejmout a před zraky lidí roztlouct symboly jejich původní víry – třeba v českém prostředí kalichy jako nejtypičtější vizuální symbol utrakvismu, které poté nahradila například sochou Panny Marie.
Velmi důležitou roli sehrávala ve výzkumu historiků zjištění, jak se o konverzi psalo, jaká slova se při pojmenovávání konverze nebo osoby konvertity používala, jaké nesla významy a co jim tak sdělovala o významu víry dané doby. „Když například luteránský měšťan napsal ve svých pamětech o svých sousedech, kteří přestoupili ke katolictví, že jsou to odpadlíci, kurvy a lotři, kteří skončí v pekle, vyjadřoval tím nejen svůj velmi negativní vztah k nim, ale také odkazoval k hodnotě, které evangelické víře přikládal. V jeho způsobu chápání světa byli lidé rozděleni na pravověrné, kteří budou spaseni, a zatracené, tedy ty, kteří podle něj ‚odpadli od pravdy‘ a Krista a dali se na stranu ďábla. Dobové tematizace konverze nám tak umožňují zabývat se některými aspekty předmoderního způsobu myšlení a my díky tomu dokážeme nejen lépe pochopit myšlení předmoderních lidí, kteří žili v zakouzleném světě plném andělů a ďáblů, apokalyptických předpovědí a vize Posledního soudu, ale také změnu, kterou prošla naše společnost v posledních dvou stoletích. No a možná, že jeho způsob zatracování protivníků a názorová nesmiřitelnost odhalí, že v některých aspektech jsme si s lidmi předmoderní doby třeba i podobní,“ uvádějí autorky.
Monografie, jejímž cílem bylo zjišťovat, jak je obraz konvertity a konverze utvářen v různých typech textových a vizuálních pramenů, u různých vyznání, v různých sociálních skupinách a profesích a za konkrétních sociálních geografických a náboženských podmínek, je určená především odborné historické veřejnosti, znalkyním a znalcům dějin literatury, umění, kulturní historie, judaistům, také historickým antropologům nebo teologům.