„Nejnehodnější dělník na Mariánách“ – tak se nazval v dopise z 21. května 1683, psaném v rezidenci sv. Františka Borgii ve vesnici Sosa (patrně nynější Songsong) na mariánském ostrově Rota, jezuitský misionář P. Augustin Strobach, S.J., absolvent univerzity Tovaryšstva Ježíšova v Olomouci. Opis dopisu, adresovaného neurčenému jezuitovi, jenž je uchován ve fondu JS III v Národním archivu v Praze, měl k dispozici P. Emanuel de Boye, S.J. (1639–1700), v letech 1681–1684 a 1690–1694 rektor koleje a škol Tovaryšstva Ježíšova v Olomouci, když psal své elogium (posmrtný životopis) Vita et obitus venerabilis Patris Augustini Strobach è Societate Iesu ex Provincia Bohemiae pro insulis Marianis electi missionarii et à rebellibus Sanctae Fidei in iisdem insulis barbarè trucidati anno 1684 mense augusto (Život a skon ctihodného Otce Augustina Strobacha, misionáře z české provincie Tovaryšstva Ježíšova, vyvoleného pro Mariánské ostrovy a na týchž ostrovech divošsky ubitého vzbouřenci proti Svaté víře v měsíci srpnu roku 1684), vydané tiskem v Olomouci roku 1691.
Augustin Strobach se narodil v Jihlavě 12. března 1646, jeho rodiči byli místní Němci – měšťan Johann (Joannes) Strobach a jeho manželka Margaret (Margaretha), jež novorozenci přidala jméno Ignaz, při biřmování obdržel jméno Alois. Paterem Tovaryšstva Ježíšova se stal též Augustinův mladší bratr Tobias. O životních osudech Augustinova staršího bratra Johanna Georga Strobacha, imatrikulovaného v logice (1. ročníku) filozofické fakulty olomoucké univerzity 18. listopadu 1660, postrádáme informace.
Augustin Strobach byl imatrikulován v logice výše uvedené univerzity 5. prosince 1662, k matričnímu záznamu byla po roce 1684 připsána poznámka: „S. I. Occissus pro Fide in orbe altero â barbaris, Martyr æternum gloriosus. (Tovaryšstvo Ježíšovo. Zavražděn pro Víru divochy v Jiném (tj. Novém) světě, mučedník věčně slavný.)“ Studoval po další tři léta na filozofické a nato na teologické fakultě univerzity Tovaryšstva Ježíšova v Olomouci, dne 14. října 1667 byl přijat v Brně do jezuitského noviciátu, po čtyřletém učitelském působení ukončil teologické studium v Olomouci a 24. února 1674 zde obdržel kněžské svěcení.
Vyučoval poté rétoriku na jezuitských gymnáziích v Chebu a Uherském Hradišti a po třetí probaci (řeholním slibu) v Telči byl dne 28. března 1678 zařazen do skupiny jezuitů z české provincie Tovaryšstva Ježíšova směřující na zámořské misie do Mexika, na Filipíny a Mariány. Nacházeli se mezi nimi další absolventi olomoucké jezuitské univerzity, P. Matouš Cuculinus, S.J. (1641–1696), rodák z Mohelnice, P. Johann Tilpe, S.J. (1644–1710), pocházející z Nisy, a P. Pavel Klein, S.J. (1652–1717), narozený v Chebu a získavší teologické vzdělání v pražském Klementinu.
P. Augustin Strobach, S. J., jenž složil čtvrtou a poslední řádovou probaci ve španělském městě Sevilla, a P. Johann Tilpe, S. J., dorazili po plavbě z mexického přístavu Acapulco přes Tichý oceán na ostrov Guam, nejjižnější a největší z patnácti sopečných ostrovů souostroví Mariány, kolonizovaného Španěly (nyní Mariány náležejí mezi autonomní ostrovní území Spojených států amerických), 15. června 1681. Pater Matouš Cuculinus, S.J., připlul na Mariány o rok později, zatímco P. Paul Klein, S.J., pokračoval v této cestě až na Filipíny, kde působil v jejich hlavním městě Manile.
Věnovali se poté na Mariánách usilovně šíření římskokatolické křesťanské víry a morálky, jakož i evropského medicínského a technického pokroku mezi domorodými Chamorry; P. Johann Tilpe, S.J., byl v letech letech 1682–1701 správcem misijní školy na Guamu. Ve svých relacích řádovým představeným a korespondenci shromáždili velké množství informací a poznatků o životě domorodců, jejich akceptování christianizace, ale i odporu vůči ní, o počínání španělských kolonistů, místní geografii, flóře a fauně. Důkladnou edici českých překladů dopisů a zpráv českých jezuitů z Ameriky, Filipín a Marián v letech 1657–1741 pořídil Pavel Zavadil pod titulem Čeští jezuité objevují Nový svět (Argo 2015).
O rodinném životě Chamorrů sděloval P. Augustin Strobach, S.J., ve své obsáhlé Zprávě o pozoruhodnostech Mariánských ostrovů z května 1682, aktualizované v květnu 1683, toto: „V domácnosti má hlavní slovo žena, která doma velí a kraluje, nikoli muž, který nemá žádnou rozhodovací pravomoc ani v té nejmenší drobnosti. Pokud jde o muže, byly zdejší ženy tak žárlivé a nedůvěřivé, že když měly pochyby o manželově věrnosti, ihned manžela vyhnaly a sehnaly si jiného druha, který si osvojil i ženiny děti, jež ho uznaly za svého otce, třebaže pravým otcem nebyl. Potom s celou rodinou, za součinnosti dalších příbuzných a přítelkyň, vtrhly do nevěrníkova domu, který převrátily vzhůru nohama a vyplenily. Jedním slovem připravily manžela o všechno a z něho se stal psanec. Leč tento obyčej, lépe řečeno zlozvyk zdejších žen, se již podařilo značně potlačit a každým dnem je třeba jej dál a dál potlačovat. Muž má vždy jen jednu manželku a v případě cizoložství může dojít k rozvodu. Ženy, především dosud nezadané, s lehkostí podstupují dobrovolné potraty, třebaže od hanebného usmrcování novorozenců už upustily. Bylo to veliké množství potratů, které zapříčinilo úbytek obyvatelstva na ostrově. V jisté osadě došlo dokonce k četným případům obcování s ďáblem, s nímž ženy skutečně ulehly. Po vykonání soulože vyšla ďábelská lest najevo, znamením byl jazyk vyplazený až na zem.“ Jak je zřejmé, ani jezuitský misionář Strobach nepochyboval o existenci chlípného ďábla – ostatně 18. září 1685 byl v Mohelnici upálen šumperský „čarodějnický“ děkan Christoph Alois Lautner (* 1622).
Jezuitští misionáři P. Matěj Cuculinus, S.J., a P. Johann Tilpe, S.J., zemřeli na Mariánských ostrovech přirozenou smrtí v letech 1696 a 1710, P. Augustin Strobach, S.J., jak již bylo zmíněno výše, byl zavražděn Chamorry během jejich povstání proti španělské nadvládě na mariánském ostrově Tinianu. Pravděpodobněji se tak stalo 27. července nežli udávaného 27. srpna 1684, jak popsal Strobachův řádový spolubratr P. Matěj Cuculinus, S.J.: „Poté Otce Augustina se svázanýma rukama odvedli do osady Marpo (nyní poblíž Marpo Heights), v jejímž čele stál domorodec, dříve obrácený na víru, nyní od ní odpadlý. Otec (Augustin) požádal o doušek vody, ale nedostal jej. Byl poslán do jiné části ostrova Tinianu a jeho strážím nařídili, aby mu během cesty nedávali napít vody. Na ostrově jej pak přivedli k jednomu z divošských náčelníků, který jej poslal zase k jinému, jménem Quiyao. Ten se strážců Otce (Augustina) otázal, co Otec (Augustin) dělal během cesty. Odpověděli mu, že během celé cesty si říkal slova, která křesťané směřují k Bohu. Divoch na to řekl: ,Teď uvidíme, jestli mu budou co platná!‘ Když se Otec (Augustin) otázal, proč jej vlastně chtějí zabít – copak jim někdy ublížil? –, divoch se zašklebil a neřekl nic. Otec (Augustin) dodal, že se nebojí zemřít pro Boha, který je mu nablízku a který nejlépe ví, jaký osud pro něj připravil. Tu divoch pravil: ,Neznáme toho Boha. A uvidíme, jestli ti dokáže pomoct!‘ Zvedl kyj, který držel v rukou, a zasadil mocný úder do hrdla Otce (Augustina), jenž svou šťastnou duši poroučel Bohu. Kdokoli poznal Otce Augustina ve Španělsku, v Mexiku nebo jinde, ten přesvědčeně prohlašoval, že je to svatý člověk.“
Po potlačení vzpoury Chamorrů na Mariánských ostrovech armádními oddíly španělského místodržitelství byly ostatky P. Augustina Strobacha, S.J., (lebka a několik kostí), odvezeny přes Mexiko do Čech, nyní jsou uloženy v sakristii kostela sv. Ignáce v Jihlavě. Strobachovo jedinečné zpravodajství o Mariánských ostrovech na konci 17. století čeká na své docenění místními historiky – k tomu jim může napomoci právě Univerzita Palackého v Olomouci.
prof. Jiří Fiala