Dokázal propojit zkušenost humanitárního pracovníka, vnímavého k bolestem současného světa, a schopnost fotografa o nich vypovídat. Fotil dětské vojáky v Ugandě, kastu prostitutek v Nepálu, „skejťáky“ v Barmě, zdevastované Haiti, uprchlíky v Jordánsku i operaci tříletého dítěte zraněného ve válce. A také nezničitelnou vůli nepoddat se osudu. Síla příběhů, které absolvent Univerzity Palackého Jiří Pasz vypráví pomocí fotografické zkratky, tak nespočívá jen ve svědectví o utrpení a zmaru. Dokáže je zároveň prosvítit poselstvím porozumění, naděje a lidské sounáležitosti.
Fotografie podle něj dokáže proměňovat svět. „Má sílu dát hlas lidem, kteří jej jinak nemají. V extrémní podobě má moc rozhodnout o životě a smrti – když třeba fotograf přiveze obrázky hladomoru a poté se pro tu oblast začne organizovat pomoc. Je to výtvarná zkratka, která nám pomáhá věci lépe a třeba i rychleji chápat,“ vysvětluje Jiří Pasz, který absolvoval studium Humanitární a sociální práce na cyrilometodějské teologické fakultě.
Na začátku byla touha po cestování, ke které se vzápětí přidala chuť pomáhat. „Už těsně po gymplu mě cestování nadchlo a chtěl jsem najít způsob, jak s ním spojit svůj život. Brzy jsem si ale začal všímat nejen úchvatných krajin, památek a kultur, ale i toho obrovského množství utrpení kolem nich. Pak jsem v Olomouci začal studovat, jak lidem pomáhat co možná nejúčinněji. Je to jedna z nejtěžších věcí, se kterou se jako lidstvo pořád pereme,“ říká Jiří Pasz.
Navštívil už téměř padesát zemí světa, kde se podílel na rozvojových projektech, fotil, psal články, točil dokumentární filmy. Spolupracoval s řadou institucí a organizací, jako je OSN, Amnesty International, Caritas, ADRA nebo Ministerstvo vnitra ČR. Věnoval se přitom neuvěřitelně širokému spektru témat – od problémů chudoby a sociální nerovnosti, přes domácí násilí, prevenci korupce až po práva etnických i sexuálních menšin a situaci uprchlíků a lidí v zemích válečných konfliktů. Dokumentoval také bioplynárny pro malé farmáře v Kambodži, elektrifikaci obřího uprchlického tábora na Blízkém východě nebo vzdělávání dětí na Haiti. Doma v České republice jezdil se zdravotními klauny do nemocnic, s vozíčkáři lyžovat nebo fotit Bohnickou divadelní společnost. „Do oboru, který jsem vystudoval, patří tak trochu všechno. Snažím se o široký a komplexní záběr podpořený studiem jednotlivých konkrétních politických, ekonomických a sociálních fenoménů. S tím vším se ale často pojí spousta materiální chudoby, dramat a někdy i tragédií,“ vysvětluje Jiří Pasz.
Za nejsilnější momenty své kariéry považuje setkání s dětskými příslušníky ugandských ozbrojených oddílů, pobyt v africkém slumu nebo v uprchlickém táboře na hranici Jordánska a Sýrie. Získat přitom potřebný odstup fotografa, který „jen“ mačká spoušť, vyžaduje podle něj velkou dávku empatie. „Schopnost vcítit se do druhého člověka z nás, lidí, dělá komunitu. Empatie může za to, že nejsme izolované jednotky,“ zdůrazňuje. Fotí přitom těžká témata. „Když ale na první místo stavím důstojnost člověka, nikdy nejsem od těch lidí oddělený – mluvíme spolu, navazujeme kontakt, spolupracujeme.“ Maximální solidaritu musí zároveň vyvážit sebezáchovný odstup. „Mít nadhled jsem se učil na škole v Olomouci a jsem za to hodně vděčný. Je to způsob, jak zůstat blízko lidem, a přitom na sebe nebrat všechnu bolest světa. To bych se zbláznil.“
Na množství utrpení, se kterým se potkává, reaguje v posledních letech „předáváním dobrých zpráv“. „Aniž bych vynechával často velmi dramatický kontext, jako je válka nebo nepředstavitelná chudoba, všude nacházím skvělé lidi, kteří se nesmiřují se svým osudem, ale statečně a hrdě bojují za sebe a ostatní. A právě oni by měli být podle mne nejvíce vidět,“ říká Jiří Pasz. K oněm „dobrým zprávám“ počítá i misi českých lékařů, které doprovázel v zemích zasažených válkou. Fotodokumentace, kterou při tom pořídil, se stala podkladem pro výstavu Létající lékaři, putující v současné době po České republice. „Viděl jsem zázraky, které dovedou: jak odpojí srdce tříleté holčičky a zastavené ho operují, jak vysají z mozku nádor nebo kladivem a dlátem operují kolena. A hlavně jsem byl svědkem neuvěřitelné profesionality, se kterou české týmy pracují.“
Pomocí svých příběhů chce vést dialog a vnášet do něj fakta. „Chci očišťovat debatu od emocí, propojovat lidi a dát jim k dispozici co nejvíce podkladů k dobrému rozhodování – třeba v aktuálně vyhrocených debatách o uprchlících, kterou v Česku ovládá iracionální strach,“ říká Jiří Pasz.
Dosavadní zkušenosti humanitárního pracovníka využívá v současné době jako freelancer v oblastech public relations, žurnalistiky, produkce, grafiky a fotografie. Souhrnně svou nynější činnost shrnuje pod pojem sociální marketing. „O místo v lidských hlavách se vede boj, okupuje jej reklama a bulvár. A mne zajímá, jak tam místo toho dostat sociální témata, protože pokud lépe chápeme příčiny problémů okolo nás, jsme lépe schopní je i řešit. Jsem přesvědčen, že přežít můžeme jenom společně. Pokud se nebudeme o druhé zajímat a nebudeme si pomáhat a spolupracovat, nemáme jako lidstvo šanci.“
Jiří Pasz (* 1981) absolvoval obor Humanitární pomoc a sociální práce na Cyrilometodějské teologické fakultě UP a VOŠ Caritas, Mezinárodní rozvojová studia na Utrecht University, studuje doktorský studijní program Sociální Geografie na Univerzitě Karlově v Praze. Navštívil 50 zemí světa a spolupracoval s řadou neziskových organizací v Kambodži, Nepálu, Ugandě či Barmě. Poslední léta se věnuje dokumentování české zahraniční pomoci na Haiti nebo na Ukrajině, v uprchlických táborech na Blízkém východě a působí jako spolupracovník HateFree Culture. Založil iniciativu Czech on Board with Myanmar, která pomáhá budovat skejtovou komunitu v barmském Rangúnu. Účastnil se také výjezdů českých lékařů na Blízký východ v rámci vládního programu MEDEVAC. Svou tvorbu představil na desítkách úspěšných výstav a v cyklech přednášek na mnoha místech České republiky. Jako spoluautor se podílel na vzniku dokumentárního filmu Nedotknutelné prostitutky o kastě prostitutek v Nepálu a byl také členem tvůrčího týmu dokumentárního filmu Kibera: Příběh slumu o největším africkém slumu, který získal na letošním MFDF Jihlava Cenu diváků. V současné době se specializuje na sociální marketing.
