Univerzita Palackého na návrh Vědecké rady Cyrilometodějské teologické fakulty UP udělila čestný titul doctor honoris causa jednomu z nejvýznamnějších teologů sklonku 20. a začátku 21. století, vídeňskému arcibiskupovi a kardinálovi Christophu Schönbornovi, který se mimo jiné po roce 1989 podílel na obnově akademického teologického studia u nás. Čestný doktorát obdržel během slavnostního aktu v olomouckém Arcibiskupském paláci, který byl součástí oslav letošního 450. výročí vzniku vysokého učení v Olomouci.
Christopha kardinála Schönborna, který je významným představitelem nejen rakouského církevního a společenského života, přítomným představil děkan CMTF UP Vít Hušek. Zdůraznil zejména jeho zásluhy na přípravě nového Katechismu katolické církve, kdy mimo jiné společně s kardinálem Josephem Ratzingerem, pozdějším papežem Benediktem XVI., přichystali i stručnou verzi katechismu v otázkách a odpovědích a pod Schönbornovým vedením vznikl také zkrácený text pro mladou generaci. „Mnohdy se říká, že správná teologie má končit na kolenou, ale při pohledu na Schönbornovu činnost se chce dodat, že končí také ve službě druhým, v poctivém a pracném výkladu víry určeném pro širokou veřejnost. To ostatně dokazují i rozhovory s ním, již několikrát vydané knižně: jde o projev snahy přiblížit křesťanství i jeho teologickou vědu širokému publiku,“ zmínil.
Připomněl i vztahy s Olomoucí. Kardinál je znám svou podporou teologického studia u nás, zejména v rámci dominikánského řádu, s jehož olomouckým konventem úzce spolupracoval. Podporoval i práci emeritního profesora CMTF UP Františka X. Halase na českém překladu tzv. Jeruzalémské bible. Na olomoucké teologické fakultě v minulosti také přednášel a dodnes ho s ní pojí jak odborné, tak neformální přátelské kontakty. „Jeho vyznamenáním, vyznamenáním člena rodiny, která byla z našeho státu odsunuta na konci druhé světové války, snad i trochu přispějeme k procesu smíření s naší minulostí,“ dodal k představení děkan Vít Hušek.
„Jsem obzvláště potěšen, že Univerzita Palackého uděluje Christophu kardinálu Schönbornovi titul doctor honoris causa právě v roce, v němž si připomínáme 450. výročí založení olomoucké univerzity. Vždyť právě počátky druhé nejstarší univerzity v zemích Koruny české a rovněž zachování kontinuity vysokého učení v Olomouci v průběhu staletí je spojeno s učením v oblasti teologie. Pane kardinále, dovolte mi vám popřát hodně energie, zdraví a úspěchů ve vaší další práci,“ ujal se pak samotného aktu předání čestného doktorátu v podobě diplomu a pamětní medaile rektor UP Martin Procházka společně s prorektorkou pro vědu a výzkum Lucií Plíhalovou.
Kardinál Schönborn označil udělení čestného doktorátu UP za velmi dojemné znamení, nejen v osobní rovině, ale také pro Českou republiku a Rakousko a katolickou církev v obou zemích. „Takové vyznamenání je vždy také závazkem pro obdarovaného a poutem mezi dárcem a příjemcem,“ uvedl na začátku svého proslovu, v němž se věnoval osobní a rodinné historii spjaté s Českou republikou a především tématu svobody nejen v kontextu česko-německých vztahů v minulosti, ale i současných krizí a válek.
„Když v roce 2015 zaplavila Rakousko a Německo velká vlna uprchlíků, má matka, které tehdy bylo 95 let, poskytla televizi rozhovor. Její výpověď mnoho lidí dojala: ‚Nikdo neopouští svůj domov dobrovolně!‘“ zmínil s tím, že země, kam uprchlíci unikají před válkou, diktaturou či hladem, přesně ukazují na to, co většina lidí chápe pod pojmem ‚svoboda‘: bezpečí, normální životní podmínky, budoucnost pro vlastní rodinu, svobodu vyznání, touhu po sebeurčení.
„Proč je dnes Evropa cílem útěku tolika uprchlíků? Nemá to žádný jiný důvod než ten, který přiměl mou matku, aby v roce 1945 utekla se svými dvěma dětmi do Rakouska. Jsem Bohu z celého srdce vděčný, že dnes nikdo neutíká ze sjednocené Evropy ze stejných důvodů. Doufám, že si všichni vděčně uvědomujeme, že tato situace Evropy není vůbec samozřejmá. Proto z celého srdce děkuji olomoucké univerzitě za vysoké ocenění v podobě čestného doktorátu,“ završil svoji řeč v olomouckém Arcibiskupském paláci.
Udělením čestného doktorátu UP se kardinál Schönborn zařadil po bok osobností, jako je bývalý český a československý prezident Václav Havel, zakladatel programu umožňujícího českým a slovenským studentům vzdělávací pobyt v USA Charles Merill, chemik Antonín Holý, plastický chirurg Bohdan Pomahač nebo kardinál Tomáš Špidlík, kterým Univerzita Palackého udělila po roce 1990 čestný doktorát za jejich zásluhy o rozvoj vědy, kultury a další aktivity ve prospěch společnosti a lidstva. Přehled všech čestných doktorů UP je k dispozici zde.
Christoph Schönborn se narodil 22. ledna 1945 na zámku Skalka u Vlastislavi na Litoměřicku. Pochází z české větve aristokratické rodiny, jejíž členové v našich zemích působili jako politici, mecenáši či duchovní po více než 150 let. Po druhé světové válce se rodina usídlila v Rakousku, kde Christoph Schönborn po maturitě vstoupil do dominikánského řádu.
Studoval na vídeňské univerzitě a v Paříži, kněžské svěcení přijal v roce 1970, o rok později získal licenciát teologie a v roce 1974 úspěšně zakončil doktorské studium. Poté se stal profesorem dogmatické teologie na teologické fakultě univerzity ve švýcarském Fribourgu. Vyučoval také teologii křesťanského Východu. Po pádu železné opony se začal angažovat v obnově akademického života v oblasti katolické teologie, byl prvním zahraničním vyučujícím na teologické fakultě v Litoměřicích a přednášel i v Brně a Olomouci. Jeho akademické působení ukončilo jmenování pomocným biskupem vídeňské arcidiecéze v roce 1991, o čtyři roky později stanul v jejím čele jako arcibiskup, kterým je dodnes. V roce 1998 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem-knězem titulárního kostela Gesù Divino Lavoratore. V letech 1998–2020 byl předsedou rakouské biskupské konference, zastával i různé funkce ve vatikánských úřadech.
Kardinál Schönborn je autorem asi dvaceti monografických prací a množství vědeckých článků, kapitol ve sbornících nebo knihách, psaných v mnoha světových jazycích, a do mnoha z nich byly také překládány. Jádrem jeho výzkumného zaměření je christologie, která je silně nahlížena z patrologické perspektivy, jak je to patrné v jeho raných pracích o Sofroniovi Jeruzalémském nebo v jeho doktorské práci o teologii ikony Kristovy.
