Moje letní škola: od právní ochrany kulturního dědictví po žabí stehýnka

Ačkoliv se na první pohled může zdát právo a kulturní dědictví jako dva neslučitelné obory, opak je pravdou. Shodou náhod se mi o těchto prázdninách naskytla příležitost účastnit se letní školy, jež pořádala má alma mater. Letní škola s názvem Archaeology, Material Culture and Arts in Focus: Historical and Interntional Law Aspects mi byla vzhledem k mému studiu a zájmům prakticky šitá na míru.

O právech se proslýchá, že studium je jen nekonečné sezení v přednáškových místnostech, studovnách či kancelářích. K mému nadšení byly v programu brilantně vybalancovány přednáškové dny se dny, kdy jsme vyráželi do terénu. Přednášková část nám ukázala, jak lze na problematiku ochrany kulturního dědictví nahlížet, a přesvědčovala nás, že tato oblast nabízí spoustu zajímavých příběhů. Například u nelegálního obchodu s kulturním dědictvím jsme se dozvěděli, jak sociální sítě dopomohly k objevení ztraceného sarkofágu, jak se může obyčejný smrtelník úspěšně soudit s Rakouskem o jeden z nejznámějších obrazů nebo jak bychom právně ošetřili nález bájné Atlantidy. Zabývali jsme se ale i stinnými tématy, jako je ničení kulturních památek kvůli výstavbě nových projektů nebo při válečných konfliktech. Zařazení těchto témat sloužilo jako připomínka, že na této oblasti práva je stále potřeba pracovat a že je aktuální.

Nicméně jak jsem již zmiňovala výše, součástí letní školy byly i aktivity mimo právnickou fakultu. Při objevování historie, architektury, umění a archeologie v Olomouci a Pavlově na Břeclavsku nám pomáhali odborníci z ostatních fakult či Akademie věd ČR. Díky jejich poutavému výkladu přímo v místech, kudy procházela historie, byl tento zážitek silnější. Právě možnost vyjít do terénu a hovořit s odborníky nám pomohla najít další rozměr, který musíme jako právníci brát v potaz a pomůže nám v budoucnu efektivně chránit naše kulturní dědictví.

Atmosféru letní školy tvoří nejen místo, ale především lidé, kteří se na ní setkají. Ačkoliv jsme byli velmi různorodá skupina nejen věkem, ale i zaměřením jednotlivých účastníků, tato pestrost vedla k velmi zajímavým debatám o našich právních, ale i kulturních rozdílech. Jako jediná studentka z České republiky jsem se občas dostávala do krkolomných situací, kdy jsem měla svým zahraničním kolegům vysvětlit, co je koprová omáčka s knedlíkem, proč máme tolik kostelů, když Česko je jedna z neateističtějších zemí v Evropě, anebo v čem spočívá velikonoční pomlázka. Na oplátku jsem byla například obohacena o to, jak funguje archeologie v Norsku nebo jak se správně připravují žabí stehýnka.

Pokud si říkáte, že by vás něco takového bavilo, ale bojíte se, že nemáte potřebné znalosti, tak strach rozhodně není na místě, a to nehledě na obor. Proto, pokud nemáte plány na příští léto, zapište se na některou z letních škol. Například tato se bude příští rok konat buď ve francouzském Clermont, či v italské Boloni. Je to jeden z dalších důvodů, proč si sbalit kufr a odjet si na několik dní rozšiřovat své právní, kulturní a gastronomické obzory!

Veronika Mašková, studentka posledního ročníku magisterského programu Právo