Na zvyšování výnosů a stability sklizně sóji v České republice je zaměřen nový výzkumný projekt katedry biochemie přírodovědecké fakulty, jejíž odborníci chtějí vlastnosti sóji zlepšit pomocí aplikované genomiky. Spolupracovat na tom budou s kolegy ze společnosti Zemědělský výzkum v Troubsku a předními americkými šlechtiteli z Missouri a Severní Dakoty. Projekt potrvá do konce roku 2028. Finančně ho podpořilo částkou přesahující 9 milionů korun ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
„Historicky poprvé je podpořen projekt, který povede k vytvoření nových kultivarů sóji na míru zemědělským podmínkám zejména v České republice, ale také v dalších evropských státech,“ řekla hlavní řešitelka projektu Mária Škrabišová z katedry biochemie.
Sója díky svému vysokému obsahu proteinu a oleje vyčnívá mezi ostatními luštěninami a patří mezi strategické komodity, po kterých ve světě neustále stoupá poptávka. Kvůli nedostatečné produkci sóji v EU ale roste její dovoz do EU. Ročně do EU směřuje více než 7 milionů tun této plodiny. „V drtivé většině se přitom jedná o GMO sóju pocházející ze zámoří. Možnost vypěstovat větší množství sóji v rámci EU a omezit tak její dovoz by vedla ke zvýšení soběstačnosti a konkurenceschopnosti v produkci sóji, což je strategický, ale momentálně podhodnocený cíl,“ podotkla Mária Škrabišová.
Sója je však plodina krátkého dne a proto v našich zeměpisných šířkách, kde letní den trvá šestnáct hodin, lze pěstovat pouze odrůdy s vhodnou dobou kvetení a dozrávání. Podobně jako fazol se i sója vysévá na jaře do už teplé půdy. První podzimní mrazíky se přitom mohou vyskytnout už na konci září, tedy v období dozrávání sóji. „Naši zemědělci mají zkušenost s pěstováním kanadských odrůd sóji, které se považují za nejranější. Klasickými metodami šlechtitelství však doposud nebylo možné u těchto nejranějších odrůd maximalizovat výnos a udržet extrémní ranost,“ vysvětlila Mária Škrabišová.
Výzkumný projekt zaměřený na sóju proto reaguje na poptávku zemědělců po vyšší, jistější a udržitelnější produkci sóji. „Naši rakouští sousedé jsou schopni vyprodukovat až 30 procent původně importovaného množství sóji. To vede ve výsledku například ke snížení nákladů na produkci masa, protože drtivá část importované sóji je používána na zkrmování zvířaty chovanými pro produkci masa. Dlouhodobý trend spotřeby masa přitom ve světě neklesá a Češi se řadí k nejčastějším konzumentům masa v Evropě. Zefektivnění pěstování sóji tak bude nejen ekonomicky výhodnější, ale přispěje i k soběstačnosti v produkci sóji, která je v dnešní době velice důležitá,“ uvedla Mária Škrabišová.
Výzkumná skupina genomiky luštěnin pod vedením Márie Škrabišové dlouhodobě pracuje na vývoji nových metod, které mají zrychlit a zefektivnit šlechtění plodin. Jednou z nich je metoda pro identifikaci oblastí genomu asociovaných s fenotypem, neboli GWAS (Genome-wide association study). Právě pomocí GWAS se už skupině vědců podařilo identifikovat geny a konkrétní alely zodpovědné například za rezistenci sóji vůči pukavosti lusků, odolnost vůči háďátku sójovému, pigmentaci trichomů, lusků nebo osemení. „Jedna věc je umět identifikovat alely, ale ty je pak také třeba dostat do elitních odrůd. V tom nám pomůžou kolegové z Troubska,” dodala Mária Škrabišová. „Máme zkušenosti s charakterizací odrůd sóji z předchozích projektů a na technice křížení sóji v našich podmínkách již s kolegy z přírodovědecké fakulty spolupracujeme,“ uvedl Oldřich Trněný ze společnosti Zemědělský výzkum v Troubsku. Ve výsledku by tak spolupráce mohla vést ke vzniku šlechtitelského programu sóji v Čechách.
V USA na rozdíl od České republiky funguje celá řada věhlasných soukromých nebo státních šlechtitelských programů, patří mezi ně i projekt z North Dakota State University pod vedením doktorky Carrie Mirandy. „Šlechtitelský program NDSU je pokladnicí těch správných alel genů pro extrémní ranost a vysoký výnos, přičemž některé alely se v žádných jiných šlechtitelských programech na světě nevyskytují,“ uvedla Mária Škrabišová. Dalším partnerem projektu je doktorka Kristin Bilyeu, uznávaná expertka v oblasti zlepšování nutričních vlastností sóji z USDA v misurijské Columbii. Celý tým má dosud na kontě 11 prestižních publikací týkajících se aplikované genomiky sóji, přičemž veškeré šlechtění je konvenční a tedy se zcela obejde bez genetických modifikací.