Na dvacátého čtvrtého února Oksana Melnychuk, doktorandka UP, nezapomene. Vzbudilo ji o půl páté zvonění telefonu. Když hovor přijala, uvítala ji slova: „Četla jsi zprávy? Máme válku!“
Nemohla zprávě uvěřit, přestože se zdálo, že Ukrajinci už několik dní tušili, že se tak stane. „První tři dny jsem telefon nedokázala odložit, bála jsem se, že mi něco důležitého unikne. Bála jsem se usnout, protože jsem měla strach o své rodiče, příbuzné i přátele. A taky jsem se cítila provinile, že jsem v cizině v bezpečí a moje rodina je nucena se skrývat před bombardováním v protileteckých krytech,“ říká Oksana Melnychuk, studentka doktorského studijního programu Teorie a dějiny hudebního umění na katedře muzikologie FF UP.
Pochází ze západní části Ukrajiny, z Netišyna v Chmelnycké oblasti, a odmalička ji baví hudba. V roce 2015 absolvovala hudební collage ve Chmelnyckém, poté pokračovala ve studiu na Oděské národní hudební akademii, kde získala bakalářský titul. Již během tohoto studia přemýšlela o tom, že by na něj navázala někde v Evropě. Magisterské studium hudební vědy pak absolvovala na Jagellonské univerzitě v polském Krakově a v jeho průběhu se účastnila mezinárodního studentského výměnného programu Erasmus+. V té době padla volba na Univerzitu Palackého v Olomouci. I když plánovala, že na UP zůstane zimní semestr, setrvala i v letním. Byla spokojená jak s úrovní studia, vysokou profesionalitou, upřímností vyučujících, tak i s atmosférou uvnitř školy.
„S každým dalším měsícem jsem si víc a víc uvědomovala, že bych na této univerzitě chtěla získat ještě více znalostí, že bych se chtěla ještě víc seznámit i s kulturou Olomouce a České republiky,“ uvádí mladá muzikoložka. Za rok studia si všimla, že zde neexistuje žádné větší dílo, které by popisovalo česko-ukrajinský hudební vztah, přestože věděla, že jsou tyto vazby poměrně široké a mají dlouhou historii. Podala si na UP tedy přihlášku k doktorskému studiu. Předložila projekt disertační práce týkající se česko-ukrajinských hudebních vazeb a uspěla.
„Všechno, co se teď s mojí zemí děje, mě hodně bolí. Nikdy by mě nenapadlo, že v 21. století může dojít k takové válce. Ruská armáda ničí naše univerzity, nemocnice, domy, byty, mosty, školy i školky. Denně umírají civilisté včetně dětí. Věřím však, že Ukrajina vyhraje, protože pravda je na naší straně. Věřím, že znovu vybudujeme ještě lepší a ještě silnější zemi,“ říká. Zdůrazňuje zároveň vděk prezidentovi Volodymyru Zelenskému a celému jeho týmu, který se podle ní projevuje jako silný a moudrý vůdce Ukrajiny. Je vděčná i ukrajinské armádě, územní obraně i všem dobrovolníkům.
„Do jisté míry jsme si všichni Ukrajinci s touto válkou uvědomili, jak silný jsme národ. Sjednotili jsme se jako nikdy předtím, a to jak na Ukrajině, tak i v zahraničí. I přes složitost situace neztrácíme bojovnost a víru ve vítězství,“ dodává.
Většina z členů její rodiny a přátel je stále na Ukrajině. Do Olomouce se jí však podařilo přivézt mladší sestru, bratrance a sestřenice, kteří žili v Kyjevě. „Na cestě do České republiky strávili více než den, protože na hranicích jsou obrovské fronty. Velmi děkuji Univerzitě Palackého, protože mi velmi pružně pomohla vyřešit problém s vyřízením finanční pomocí a všechny další důležité záležitosti. Vnímám i neustálou podporu vyučujících na katedře muzikologie. Moji spolužáci dokonce zorganizovali charitativní koncert na podporu Ukrajiny a vybrali zhruba šestnáct tisíc korun,“ oceňuje Oksana Melnychuk.
Sama se rozhodla pomáhat své zemi, jak to jen jde. Nejprve posílala peníze, pak zveřejňovala potřebné informace v cizích jazycích. Především jí šlo o to, aby si její přátelé mohli přečíst pravdivé zprávy. „Jakmile jsem se dozvěděla, že Dobrovolnické centrum UP hledá ukrajinsky mluvící dobrovolníky, okamžitě jsem odeslala přihlášku. Už dva týdny pomáhám jako tlumočnice v KACPU. Chtěla bych vyzdvihnout vysokou úroveň organizace centra. Lidé tam mohou rychle získat veškerou potřebnou pomoc: vízum, pojištění, ubytování, potřebné věci atd. A hlavně: chci poděkovat všem občanům České republiky za veškerou velkou pomoc a podporu. To, co pro nás děláte, se nedá popsat slovy. Nikdy jsme nečekali, že se Česká republika v této složité situaci stane jedním z našich nejlepších přátel a spojenců. Vidím každý den, jak mnoho Čechů upřímně a zdarma pomáhá Ukrajincům, a to různými způsoby. Lidé pomáhají s bydlením, jídlem, řeší veškeré potřebné problémy. V takových chvílích je opravdu těžké zadržet slzy. Doufám, že jakmile tato válka skončí, obnovíme Ukrajinu a budeme moci pozvat na oplátku my vás k nám domů!“