V olomouckém kostele svatého Mořice se lidé rozloučili s Josefem Jařabem, profesorem anglické a americké literatury, literárním teoretikem a prvním polistopadovým rektorem Univerzity Palackého. Mše za zemřelého se zúčastnili jak zástupci akademické obce, tak představitelé města, kraje a řady dalších institucí.
Moudrý, pracovitý, se zvláštním smyslem pro humor, velmi činorodý, lidský, křehký, ale zároveň pevný v názorech, tak je mezi lidmi nejen na Univerzitě Palackého vnímán Josef Jařab. Zemřel po krátké těžké nemoci ve věku 85 let a olomoucká univerzita v něm ztratila svou nejvýznamnější osobnost polistopadové éry.
„Je to citelná ztráta pro Olomouc, zejména Univerzitu Palackého. Profesor Josef Jařab naší univerzitě vtisknul mezinárodní ráz, díky němu se Univerzita Palackého výrazně zapsala na mapu evropské akademické sféry. V nelehké porevoluční transformaci se mu podařilo mimo jiné získat a opravit pro univerzitu řadu budov a přivést do Olomouce řadu výrazných osobností. Byla to Univerzita Palackého, která díky Josefu Jařabovi jako první udělila čestný doktorát Václavu Havlovi,“ uvedl Martin Procházka, rektor UP.
Jeho předchůdkyně Jana Mačáková pak ve své vzpomínce na události roku 1989 zdůraznila Jařabovu jedinečnost a pracovitost. „Vše začalo v té chvíli, kdy naši studenti přivezli videokazetu o tom, co se dělo v Praze na Národní třídě. Pak už události nabraly velmi rychlý spád. S profesorem Jařabem jsem prožila porevoluční začátky. Působila jsem v té době na Lékařské fakultě UP jako odborná asistentka, začala jsem být zároveň i členkou fakultního senátu, později jsem vedla i akademický senát univerzity. Velice se přičinili studenti, kteří tehdy tvořili třetinu akademického senátu, jejich role byla naprosto nezastupitelná. Nebyla to jednoduchá doba, probíhala celá řada změn, postupně se obměňovala garnitura a my jsme ještě nebyli moc zvyklí na to, že můžeme rozhodovat sami,“ řekla emeritní rektorka Univerzity Palackého Jana Mačáková, pro niž i tehdejší okolí byla spolupráce s Josefem Jařabem velká škola.
V kostele svatého Mořice, kam Josef Jařab chodíval, vzdal čest jeho památce i jeden z jeho dřívějších studentů, účastník listopadových událostí Martin Štainer. „Jednou, asi tak v roce 1984 mi říkal učitel angličtiny ve Valašském Meziříčí: ‚Martine, pokud byste studoval v Olomouci, všimněte si tam doktora Jařaba. Je to skvělý člověk.‘ Uteklo pár let a já jsem v pondělí 20. listopadu 1989 Josefa Jařaba našel. Ve Sportovní hale UP se konalo první a zcela zásadní shromáždění akademické obce k pátečním událostem na Národní třídě v Praze. V jednu chvíli, kdy ještě nebylo vůbec jisté, jak tato protestní akce dopadne, se na boční tribuně postavil menší muž a to, co řekl, zcela ovlivnilo další průběh shromáždění a jeho celkové vyznění. Byl to on, byl tak přesvědčivý, že stovkám kantorů a studentů včetně mě bylo jasné, že tahle akce teprve začíná a strach nás už nezastaví. Josef Jařab pracoval pro svou univerzitu a pro Českou republiku. Loučíme se s nejvýznamnější osobností Olomouce novodobé historie města. Byl velkým Evropanem, významným amerikanistou a také nositelem tří čestných doktorátů ve Spojených státech a Velké Británii,“ řekl Martin Štainer.
Na Josefa Jařaba vzpomněl i fotograf Jindřich Štreit, jejichž přátelství se začalo v době, kdy se Jařabovi rozhodli koupit chalupu. „Informoval jsem ho o tom, že v Těchanově je k prodeji bývalá škola. Strávil jsem v té budově dětství, a tak když si ji pak pořídili, chodil jsem k nim jako domů. Jejich chalupa se poté stala středem kultury. Vážím si Josefa Jařaba nejen jako člověka, ale také jako odborníka, za nímž právě do Těchanova jezdila řada skvělých osobností,“ uvedl Jindřich Štreit.
V odlehčené vzpomínce poskytl několik vět před mší i jeho dlouholetý kamarád, přední romanista profesor Jiří Černý. „Josef Jařab byl můj nejlepší kamarád. Sblížili jsme se už při studiích na filozofické fakultě a stýkali jsme se pak v takové čtyřce snad každý týden až do revoluční doby. Josef Jařab byl velmi činorodý. Traduje se, že jednou, když letěl ze Spojených států, myslím, že do Finska, vzal to přes Budapešť, kde byl rektorem Středoevropské univerzity. A protože tam měl dvě hodiny čas, svolal na letiště vědeckou radu této univerzity. Josef Jařab uměl ale spoustu jiných věcí. Ví se o něm hodně, ale jen málokdo ví, že uměl i podojit kozu. A v tom, kdo ji lépe podojí, se předháněl například s přítelem Milanem Hořínkem, bývalým primátorem Olomouce,“ uvedl Jiří Černý.
Josef Jařab vedl Univerzitu Palackého v letech 1990 až 1997. Po vypršení rektorského mandátu v Olomouci působil jako rektor Středoevropské univerzity. Jako hostující profesor pobýval na mnoha zahraničních univerzitách, včetně Harvardu. Jako nezávislý byl také dvakrát zvolen senátorem Parlamentu ČR. Získal řadu ocenění, mj. Cenu města Olomouce, Cenu Františka Palackého, kterou mu udělila jeho alma mater, či Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Josef Jařab je autorem řady knih a překladů, své vzpomínky shrnul v knize Rektorská rozpomínání. V roce 2019 měl premiéru i filmový dokument Homo Academicus Josef Jařab. Psali jsme také zde.
