S příchodem zimního období velice rád vybírám nový diář, který mi pak během celého následujícího roku slouží jako věrný průvodce. Denně s ním pracuji, nosím ho stále u sebe a zaznamenávám si tam všechny schůzky a povinnosti, které mám.
Možná že mnozí z vás se mnou sdílíte radost oné chvíle, když můžete v papírnictví nebo třeba v UPointu vybírat nový kalendář a přemýšlet, jaký rozměr a grafické zpracování by měl pro následující rok mít. Vy ostatní pak asi považujete nový diář za životní nutnost, bez které se neobejdete, a nijak se nad jeho výběrem nevzrušujete. Ať je to jakkoliv, pravidelné pohledy do našich diářů nás sjednocují v čase a prostoru přes rozmanitost obsahů, které si zde zapisujeme. Všechny naše schůzky a pracovní povinnosti, které tu jejich poznamenáním označíme letopočtem, měsícem, týdnem, dnem, hodinou a někdy i minutou, se tímto prostým faktem začínají vztahovat k jedné události na první pohled bezvýznamné. Začínají totiž jakoby rotovat kolem gravitačního středu, jímž se stává událost narození jednoho malého dítěte kdesi na kraji světa, v Betlémě. Proč je tímto středem času a prostoru právě narození nějakého židovského chlapce? Copak se v dějinách neudály důležitější věci a nevystupovali zde silnější hráči, od kterých bychom mohli počítat čas? O tom by jistě mohla být mezi lidmi dlouhá debata. Čas a dějiny jsou však jednoznačné. Všechny naše pracovní úkoly, schůzky s přáteli nebo rodinné dovolené, které si plánujeme, vztahujeme k narození dítěte Ježíše přišlého na svět více než před dvěma tisíci lety v Betlémě.
Proč ale? Proč nebyl tou klíčovou událostí třeba rok 44 př. K., kdy se Gaius Octavius stal císařem a chopil se po smrti Caesara vlády nad ohromným římským impériem, či moment, kdy tomuto vlivnému politikovi udělil římský senát roku 27 př. K. jméno „Augustus“, tj. posvátný, vznešený, velebný? Vždyť samotný císař Augustus usiloval o to, být tvůrcem nové éry. Chtěl být považován za střed světa, za božského člověka a spasitele lidu. A byl to také on, veliký státník, kdo nařídil sčítání lidu ve své říši, aby dokázal lépe vybírat daně. S tím mu měl v Palestině pomáhat jím dosazený král Herodes. Díky tomuto sčítání lidu, jak nám o tom píše Lukášovo evangelium, se musel jistý Josef, řemeslník z Nazareta, se svojí těhotnou ženou Marií odebrat do Betléma, místa svého původu, aby zde provedl volební povinnost. A právě při této cestě dochází k narození Ježíše.
Odpověď na otázku, proč tedy počítáme letopočet od narození tohoto bezvýznamného Žida prostého původu, a nikoli od některé z událostí spojených s císařem Augustem, je snad ta, že lidé rozpoznali, že skutečné dějiny a spása člověka se odehrávají spíše ve světě všedních dní, a nikoli v iluzorních bublinách úspěchu, moci a světské slávy několika málo mocných. Viděli, že spásu jim nepřinesl ani císař Augustus, ani syrský místodržitel Kvirinius, ani jeruzalémský král Herodes či další mocní jedinci, ale začali ji objevovat ve zvěsti evangelia.
Evangelní vánoční příběh nehodnotí geopolitickou situaci tehdejší doby, ale je zvěstí o světle v temnotách. V betlémské scéně vystupují manželé Josef a Marie, kteří přinášejí světu to nejcennější, co mu jsou schopni dát – děťátko, nového člověka. Výjev z Betléma pak doplňují prostí pastýři. Právě jim zvěstuje anděl vánoční poselství. Protože bdí u svých stád a nejsou rozptýleni zábavou, ani zaslepeni mamonem jeruzalémských paláců nebo opojeni marnou slávou císařského dvora, jsou schopni zachytit poselství nového začátku, kde je ohlašována sláva Boží a pokoj lidem dobré vůle.
Otvírá se před námi nový rok 2020. Neupírejme v nastávajícím čase zraky k zářivé scéně rádoby velkých hráčů dějin a nesněme o mesiáších, kteří se o nás budou starat, ani o štěstí jeruzalémských paláců. Šlo by jen o fikci. Nechme však v sobě narodit betlémské dítě v prostotě a čistotě našich myslí. Zaměřme se na podstatné věci našich životů, které se rodí většinou ve skrytu. Jde především o vzájemnou pomoc a důvěru, které můžeme pěstovat v našich vztazích. Betlémské dítě představuje nový začátek. Jeho nevinnost a nezatíženost nacházejí odezvu u lidí, kteří touží po pokoji. Není to jen záležitost prostých lidí bez vzdělání. Matoušovo evangelium nemluví pouze o pastýřích, ale zmiňuje i tři krále reprezentující vědecké elity tehdejší doby. Jejich poznání spojené s pokorou jim pomohlo projít adventní tmou a dovedlo je až k betlémské stáji.
To, jaký bude následující rok, je věcí rozhodnutí každého z nás. Štěstí si nekoupíme za drahé peníze, můžeme si ho pouze vzájemně darovat. Buďme proto vůči sobě pozorní! A to nejen v našich vlastních rodinách, ale také v sousedství a na pracovištích.
Přeji vám všem krásné Vánoce a radostí naplněný nový rok!
Jan Koblížek
odborný asistent na CMTF UP