Vánoční svátky roku 1848 a Nový rok 1849 v Olomouci byly zcela výjimečné faktem, že je zde poprvé a naposledy trávil císař Rakouské říše, teprve osmnáctiletý František Josef I. Habsbursko-lotrinský.
Dne 14. října 1848 uprchl z revolučně rozbouřené Vídně do Olomouce císař Rakouské říše Ferdinand I. Habsbursko-lotrinský, řečený Dobrotivý, se svými nejbližšími příbuznými i s císařským dvorem. Vládu nad Rakouskou říší převzal František Josef I. jako „konstituční císař“ v olomouckém Arcibiskupském paláci 2. prosince 1848, když téhož dne abdikoval jeho strýc, císař Ferdinand I. Habsbursko-lotrinský, a svého nástupnictví na císařském trůně se zřekl jeho otec, arcivévoda Franz Karl Habsbursko-lotrinský. Útočištěm odstoupivšího císaře a jeho choti, císařovny Marie Anny Karolíny Savojské, se vzápětí staly Pražský hrad a zámek Zákupy, zatímco nový rakouský monarcha se přestěhoval z rezidence olomouckého kapitulního probošta (nyní budova rektorátu Univerzity Palackého) do sídla svého předchůdce – Arcibiskupského paláce. Olomoucký arcibiskup Maximilian Joseph Gottfried svobodný pán von Sommerau Beeckh zde nadále poskytoval reprezentační prostory k panovnickým audiencím a politickým jednáním, jež neustaly, jak se dozvídáme z tehdejších novin, ani o vánočních svátcích – mimo jiné do Olomouce dorazil 26. prosince 1848 velkokníže Konstantin Nikolajevič, syn cara Ruského impéria Mikuláše I. Protože se v rodině arcivévody Franze Karla žilo spíše měšťansky než aristokraticky a císař nehodlal měnit své zvyky, zaznamenala si jedna dvorní dáma, že španělský ceremoniál rázem zmizel a u dvorní tabule zasedali vedle císaře jak členové deputací, tak důstojníci jeho tělesné stráže. Dvůr řídila císařova matka arcivévodkyně Sophie Friederike Bavorská; záříc mateřskou pýchou neopominula žádnou příležitost ukázat se na veřejnosti po boku svého syna.
Co se jinak dělo v rodinném okolí Františka Josefa I. o Štědrém večeru, jenž roku 1848 připadl na neděli stejně jako Štědrý večer roku letošního, netušíme. Kromě panovníkových rodičů, arcivévody Franze Karla Habsbursko-lotrinského a arcivévodkyně Sophie Friederike Bavorské, jakož i císařovny vdovy po rakouském císaři Františkovi I. Charlotty Augusty Karolíny Bavorské, nevlastní sestry arcivévodkyně Sophie Frederike Bavorské, tvořili nejbližší panovníkovu rodinu jeho bratři – šestnáctiletý arcivévoda Ferdinand Maximilian Joseph Habsbursko-lotrinský, patnáctiletý arcivévoda Karl Ludwig Joseph Habsbursko-lotrinský a šestiletý Ludwig Viktor Joseph Habsbursko-lotrinský. Můžeme jen předpokládat, že kvůli nim se i v olomouckém arcibiskupském paláci objevil vánoční stromek (Christbaum). Tento severoněmecký obyčej zavedla ve svém vídeňském sídle manželka arcivévody Karla Ludwiga Rakousko-těšínského, Henriette von Nassau-Weilburg, jež pocházela ze švýcarské protestantské rodiny. Prvně se tak stalo o vánočním večeru roku 1816, jehož se zúčastnil i císař František I., a ten následujícího roku nařídil instalovat vánoční stromek též v Hofburgu.
Noviny roku 1848 ještě neobjevily kouzlo bulváru, a tak jen z pokoutních zdrojů víme, že vtipálkové přepisovali na vylepovaných císařských manifestech a proklamacích jméno Franz na Fratz (tj. fracek) a že si nový panovník vysloužil vzhledem ke své zálibě v armádě a uniformách, v nichž občas navštěvoval i olomoucké divadlo, pohrdlivé označení „lajtnant v červených gatích“.
Daleko jedovatější byly klevety, že císař a jeho druhorozený bratr se svým vzhledem a intelektem nápadně liší od svých dvou mladších bratří z toho důvodu, že jejich pravým otcem byl jediný legitimní syn francouzského císaře Napoleona I. Bonaparta a Marie-Louise Rakouské, dcery rakouského císaře Františka I. Napoléon François Joseph Bonaparte, narozený 20. března 1811, pobýval jako vévoda zákupský (Herzog von Reichstadt) na vídeňském dvoře a zemřel na tuberkulózu hrtanu 22. července 1832 (v Čechách byl posmrtně nazýván Orlík – l’Aiglon, dosl. orlí mládě). Skutečnost je ale taková, že arcivévodkyně Sophie Frederike Bavorská jedenáctkrát otěhotněla, jenže během prvních pěti let svého manželství pětkrát potratila a teprve po několikerém léčení v Bad Ischlu přivedla 18. srpna 1830 na svět svého prvorozence. Pro její milostný poměr s Napoléonem Françoisem Josephem Bonapartem chybí důkazy, neméně jako pro její intimní přátelství s Gustavem Gustavssonem Vasou, neúspěšným pretendentem švédského královského trůnu a od roku 1824 vysokým důstojníkem c. k. armády.
Přejděme však od těchto povídaček k olomouckému studentstvu. Zimní semestr akademického roku 1848/1849 započal na C. k. Františkově univerzitě v Olomouci až 1. prosince 1848, údajně s 946 studenty. Univerzitní rektor zvolený téhož dne, profesor práv Theodor Pachmann, uzamkl univerzitní aulu (v budově nynější Cyrilometodějské teologické fakulty UP) s tím, že aula bude nadále sloužit výhradně školským účelům. Po nástupu Františka Josefa I. na rakouský trůn přispěchal rektor Pachmann již 3. prosince 1848 ujistit císaře a vládu v čele s premiérem Felixem knížetem von und zu Schwarzenbeg loajalitou olomouckého vysokého učení. Jak sděluje brněnský německý obdeník Moravia 7. prosince toho roku, „na projev rektora magnifika doktora Pachmanna Jeho Veličenstvo odpovědělo, že se bude vždy snažit chránit a podporovat vědu a umění“. K císařské tabuli byli nadále zváni konzervativně se projevující profesoři univerzity, z nichž předseda měšťanského komunálního výboru a direktor právnické fakulty Josef Alois Helm obdržel 14. května 1849 Řád železné koruny 3. třídy. Naproti tomu liberální demokraté a němečtí nacionalisté, profesor náboženství Hartmann Zeibig (řeholník augustiniánského kláštera v Klosterneuburgu) a posléze rovněž profesor dějin Adolf Ficker, byli nuceni C. k. Františkovu univerzitu opustit.
O republikánském smýšlení radikální části olomouckého studentstva koncem roku 1848 svědčí události z 18. a 19. prosince 1848. Deník Moravské noviny, vydávaný v Brně nákladem moravského zemského sněmu a redigovaný Františkem Matoušem Klácelem spolu s Aloisem Vojtěchem Šemberou, sděloval 27. prosince toho roku toto:
Shromáždili se totiž, jednou ve městě v hospodě, jednou v předměstí, a když mysl trochu se rozveselila, připíjeli na zdar republiky. Rektor jim to přísně zakázal, pravě, že to proti základům konstituční monarchie; i krajský se vyjádřil, že přeje svobodě spojování, ale že nemůže trpěti shromáždění, při kterýchž někteří prý i červené jakobínské čapky měli na hlavě. Zdá se ale, že to s těmi čapkami byl jen přepjatý žert nějaké strany studentstva.
Olomoucký krajský hejtman Franz hrabě Mercandin považoval tento incident za natolik závažný, že zaslal rektorovi C. k. Františkovi Pachmanovi tento německý přípis (citujeme český překlad Františka Drkala a Miloše Trapla, in: Poslední revoluční akce olomouckého studentstva roku 1848, Zprávy Krajského vlastivědného střediska v Olomouci, červen 1960, č. 86, s. 99):
Od Cís. král. krajského úřadu v Olomouci.
Čís. 2831 praesid.
Krajskému úřadu bylo oznámeno, že 18. dne tohoto měsíce v Kvasnicově hostinci na Bělidle a pak dne 19. t. m. v Langrově hostinci vedle Kateřinské brány se shromáždilo večer několik studentů a někteří z nich měli na hlavách červené čepice po způsobu jakobínů, zpívali revoluční písně a provolávali slávu republice. Toto udání dává C. k. krajskému úřadu příležitost požádati slavný rektorát, aby zdejším akademikům bylo na vědomost dáno, že krajský úřad má odpovědnost a povinnost udržovati klid a bezpečnost, přičemž je krajský úřad dalek toho, aby ovlivňoval právo volného sdružování se, avšak nemůže připustit a nepřipustí, aby toto právo nějakým způsobem, pro vládu a panující státní formu snižujícím a nepřátelským, bylo zneužíváno k destruktivním tendencím.
Podle toho nemůže býti trpěno, aby u akademiků hodlajících pořádati shromáždění k podobným excesům, jakými jsou shora uvedené, docházelo.
Krajský úřad očividně by jednal proti své povinnosti, jestliže by takové věci, jsoucí v rozporu s čestnou pověstí této vysoké školy a se základními zásadami konstituelní vlády, sledoval a posuzoval lhostejně.
Krajský úřad klade svou plnou důvěru do dosavadně osvědčeného dobrého ducha a rozvážného postoje akademiků a domnívá se, že může věřiti, že akademici svůj příkladný, účinný vliv i tehdy vykonají, jestliže by jedinci z nich se pokoušeli opustit dráhu pořádku a zákona.
Slavný c. k. rektorát račiž podle toho akademiky o této výzvě vhodnou cestou uvědomiti s tímto dodatkem: jestliže by proti této výzvě, vycházející v zájmu veřejného klidu a pořádku, proti očekávání bylo jednáno a jestliže by svoboda ilegálními snahami byla zneužívána, pak politický úřad, ač nerad, byl by nucen přísným důrazem zákonitým nařízením zjednat platnost.
Olomouc 21. XII. 1848 Podepsán: Mercandin
Rektor Theodor Pachmann postoupil přípis krajského hejtmana direktorátu filozofické fakulty, aby se ten postaral o jeho zveřejnění, čímž považoval záležitost s „jakobínskými čapkami“ na hlavách studentů za vyřízenou. „Konstituelní vláda“ ostatně neměla dlouhého trvání – 7. března roku 1849 zabránilo vojsko dalším zasedáním ústavodárného sněmu v Kroměříži, panovníkem téhož dne oktrojovaná (nařízená) ústava nevstoupila v platnost a 31. prosince 1851 byla zrušena. Císař František Josef I. opustil Olomouc bez rozloučení 4. května 1849 a 26. května ho do Vídně následoval i císařský dvůr.
Prof. Jiří Fiala, emeritní profesor FF UP