V polovině září vydalo Dobrovolnické centrum Univerzity Palackého výzvu na pomoc v oblastech, které postihly povodně. Během deseti dnů se zapojila více než tisícovka zaměstnanců a studentů, mezi nimi i budoucí fyzioterapeutka Barbora Uhmanová z fakulty zdravotnických věd. V Jeseníku zažila zdevastované domy, smutek, ale také velkou vděčnost a sounáležitost. Dalším studentům vzkazuje: Zapotřebí jsou tu hlavně mladí lidé, kteří jsou plní sil.
S ničivými následky přírodní katastrofy se Barbora Uhmanová setkala před třemi lety v Mikulčicích, kde pomáhala kamarádům a známým s úklidem po řádění tornáda. Nad aktuální výzvou dlouho neváhala. „Když jsem viděla výzvu od Dobrovolnického centra, které nabízelo každý den dopravu tam i zpět, přišlo mi to jako super příležitost. Navíc pan děkan vydal prohlášení, že studenti, kteří se pomocných prací zúčastní, mají omluvenou výuku. Řekla jsem si, že z toho budu mít určitě lepší pocit než z ležení u televize, a jak už vyplývá z našeho povolání, máme v sobě poslání pomáhat druhým lidem,“ uvedla studentka navazujícího magisterského programu Aplikovaná fyzioterapie.
Když spolu s dalšími dobrovolníky dorazila do Jeseníku, zavládlo zděšení. „Ve skutečnosti to tam vypadalo ještě hůř než na fotkách a záběrech z televizních reportáží. Sice jsem viděla zdevastované vesnice po tornádu u nás na jižní Moravě, ale tady bylo navíc všude bahno a člověk si musel neustále dávat pozor na svou bezpečnost. Střídaly se ve mně emoce vděčnosti za to, že tam můžu být a něco udělat, a zároveň pocity smutku z toho, když člověk viděl plakat lidi, kteří v okamžiku přišli o vše, co měli, a nemají kam jít,“ popsala Barbora Uhmanová.
Několik dní pomáhala při odklízecích pracích a byla takříkajíc k ruce tam, kde bylo zrovna potřeba. „Hned první den jsme vyklízeli domy a sklepy, odhazovali lopatami bahno, další den jsme pomáhali ve firmě vynášet a rozbíjet nábytek, odtrhat koberce a linolea a dostat nánosy bahna z garáží. Jedno odpoledne jsme pomáhali při balení obědů pro základní školu. Jsou tu zapotřebí hlavně mladí lidé, kteří jsou plní sil, protože síly rychle dochází. Klobouk dolů před dobrovolníky z řad starších a seniorů. Setkali jsme se tu i s pánem, kterému bylo přes sedmdesát let.“ Tím nejcennějším pro studentku a rovněž fakultní senátorku bylo setkání se spoustou lidí s dobrým srdcem. „Nejvíc mě hřála vděčnost lidí, kterým jsem pomohla. Dobrovolnická pomoc je rozhodně super zkušenost pro mladé lidi,“ shrnula Barbora Uhmanová.
Práci dobrovolníků z řad studentů ocenil děkan Fakulty zdravotnických věd UP Jiří Vévoda. „Jsem hrdý na to, že studenti naší fakulty pomáhají vždy a s plným nasazením tam, kde je jich nejvíc potřeba, což ukázaly tyto povodně, stejně jako pandemie covidu-19. Naplňují tak poslání pomáhající profese již během svého studia. Moc jim za to děkuji,“ vyzdvihl Jiří Vévoda.
