Významný český geograf a geomorfolog profesor Jaromír Demek, který na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého působil jako vedoucí katedry geografie a didaktiky geografie a později pracoval i na zdejší katedře životního prostředí, zemřel 5. února ve věku 87 let. Poslední rozloučení s vynikajícím pedagogem i výzkumníkem se uskuteční v pondělí 13. února v 11:00 v obřadní síni brněnského krematoria.
„Profesor Demek byl nejenom světově uznávaným geografem a autorem klíčových geomorfologických výzkumů, ale také mým učitelem, šéfem i kolegou. Byl to právě on, kdo ´mě udělal´. Za studií mě nadchl pro vědeckou práci, po vojně přivedl do Olomouce na fakultu, umožnil mi věnovat se informačním technologiím v geografii a založit studium geoinformatiky. Vedle něho jsem se učil jednat se studenty, kolegy i spolupracovníky. Bez něho by nevznikla katedra geoinformatiky a nebylo by úspěchů, kterých jsme doposud dosáhli. Byl to člověk s bystrou myslí, laskavou duší a velkým srdcem,“ vzpomíná vedoucí katedry geoinformatiky Vít Voženílek.
Profesor Demek patřil k předním českým geografům a byl významně oceňován také v zahraničí. Ve své vědecké práci se zaměřil především do oblasti fyzické geografie a geomorfologie, rovněž se zabýval i regionální geografií, geografickými regionalizacemi a jejich kartografických vyjádřením.
Absolvent Masarykovy univerzity pracoval nejprve jako inženýrský geolog v tehdejším Gottwaldově, od roku 1958 působil v Kabinetu pro geomorfologii ČSAV v Brně. Inicioval založení a v roce 1963 se stal ředitelem nově zřízeného Geografického ústavu ČSAV v Brně. Pracoviště se podílelo na vydání tuzemských atlasových a jiných kartografických děl, na nichž měl profesor Demek významný autorský podíl.
V roce 1978 přešel do vysokoškolské praxe a věnoval se pedagogické činnosti se silnou vazbou na výzkum. Z Brna přešel na přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého, kde působil v letech 1988 až 1995 jako vedoucí katedry geografie a didaktiky geografie. V roce 1992 byl jmenován profesorem fyzické geografie. Po odchodu do důchodu byl v letech 1995 až 1999 zaměstnán na katedře životního prostředí. Po odchodu z Univerzity Palackého se vrátil do Brna na katedru geografie tamní pedagogické fakulty. Později byl odborným pracovníkem Agentury ochrany přírody a krajiny ČR na detašovaném pracovišti v Brně a od roku 2006 do 2012 výzkumným pracovníkem oddělení krajinné ekologie Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích. Od roku 2004 externě přednášel na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Během své více než padesátileté odborné a pedagogické dráhy vychoval množství studentů a doktorandů, kteří se jako odborníci či pedagogové prosadili v geografii československé i české.
Profesor Demek byl editorem, autorem a spoluautorem řady zásadních geografických a geomorfologických monografií, velkého počtu článků a mapových výstupů s širokým mezinárodním ohlasem. Pro potřeby výuky shromáždil množství materiálu publikovaného ve vysokoškolských skriptech a učebnicích i v učebnicích zeměpisu pro střední a základní školy. Podílel se na zpracování geomorfologických charakteristik regionálních svazků ediční řady Chráněná území ČR včetně svazku Jeskyně. V roce 2006 měl zásadní podíl na vydání druhého přepracovaného vydání Zeměpisného lexikonu ČR. Za svoji činnost byl jmenován čestným členem tuzemských i zahraničních vědeckých společností a získal čestné medaile českých i zahraničních univerzit a vědeckých společností.