Mezinárodní věhlas, touha po poznání, životní elán, schopnost čelit tíživým životním situacím, vztah k Olomouci a nakonec i udělení Ceny Neuron 2016 za přínos světové vědě. To vše mají společné fyzik Jan Peřina z přírodovědecké fakulty a antropolog Leopold Pospíšil, kteří se o své životní příběhy podělili s publikem v úterý odpoledne na besedě v Pevnosti poznání.
Setkání se konalo ve spolupráci s Nadačním fondem Neuron na podporu vědy, který letos ocenil šest špičkových českých vědců. „Jednou z našich důležitých aktivit je podpora vědců, kteří zanechali nesmazatelné stopy ve svých oborech. Chceme je nejen představit veřejnosti, ale částečně jim splatit dluh, který k nim naše země stále má. Tito lidé museli překonat řadu překážek a způsob, jakým to dělali, je inspirativní,“ uvedla výkonná ředitelka NF Neuron Hana Křepelková Rezková.
Boj s totalitou
Do osudů obou mužů zasáhly totalitní režimy. Jan Peřina jako syn kulaka skončil nejprve na učilišti a cesta na vysokou školu následně vedla mnoha oklikami. Leopold Pospíšil za války pocítil praktiky nacistů, o pár let později musel utéct před komunistickým vězením do ciziny a nechat v Československu dvouletou dceru. Přesto oba muži vytrvali v úsilí věnovat se oblíbenému oboru a postupně navzdory mnoha nesnázím pronikli mezi vědeckou elitu. Profesor Peřina propadl kouzlu kvantové optiky a cesta profesora Pospíšila vedla po studiu práv, filozofie, ekonomiky a sociologie k antropologii.
„Aby člověk ve vědě něčeho dosáhl, je třeba nadšení, velkého úsilí a trpělivosti. A samozřejmě dobrých spolupracovníků, bez těch by to nešlo,“ dodal profesor Peřina a připomněl zejména zakladatele olomoucké optické školy profesora Bedřicha Havelku.
Osudová Olomouc
Oba hosty besedy pojí pevná vazba nejen s vědou, ale i Olomoucí. Profesor Pospíšil se zde v roce 1923 narodil. Po únorovém puči v roce 1948, kdy byl jedním ze studentských organizátorů pochodu na podporu prezidenta Edvarda Beneše, musel své rodiště nedobrovolně opustit. Emigroval nejprve do Německa a následně do USA. Dodnes se ale hrdě hlásí k tomu, že je absolventem Slovanského gymnázia. „Měl jsem velikou výhodu, že jsme měli výborné učitele. Základy vzdělání jsem získal právě v Olomouci, na obecné škole a osmiletém gymnáziu. V 19 letech jsem uměl francouzsky, německy a latinsky a získal znalosti z řady oborů,“ zavzpomínal muž, který studoval sedm jazyků a přednášel na desítkách univerzit ve světě. V posledních 27 letech se do Olomouce i na gymnázium pravidelně vrací. „Potěšila mě medaile pana ředitele za to, že patřím k nejlepším absolventům. Soupeřím prý ale s kardinálem Tomáškem,“ zavtipkoval třiadevadesátiletý vědec. Jako prezident kanadsko-americké Společnosti Čechů a Slováků pro vědy a umění mimo jiné navrhl Jaroslava Seiferta na udělení Nobelovy ceny. Působil také jako poradce několika amerických prezidentů pro otázky lidských práv.
Pro Jana Peřinu byl příchod na studia do Olomouce tak trochu „z nouze ctnost“. Přírodovědeckou fakultu absolvoval v roce 1964 a od té doby na ní pracuje. Stále působí i ve Společné laboratoři optiky. „Pro mé setrvání v Olomouci byly rozhodující tři okolnosti: přítomnost profesora Havelky, zkonstruování laseru v roce 1960 a založení nového oboru, moderní kvantové optiky. Každého mladého výzkumníka totiž láká pracovat v nové, neprobádané oblasti,“ prozradil Peřina, který v Olomouci vybudoval uznávané vědecké pracoviště a vychoval řadu vynikajících vědců.
Cenu Neuron letos získal rovněž chemik Josef Michl, s nímž se členové olomoucké akademické obce mohli potkat při jeho přednášce v rámci cyklu Rudolf Zahradník Lecture Series. V oboru matematika cenu dostal Pavel Exner, za medicínu Milan Šamánek a za biologii Jan Svoboda.
