Koncertem Orchestru Berg k příležitosti stého výročí republiky skončil festival MusicOlomouc, jehož produkci zajišťují studenti katedry muzikologie FF UP. Nezvyklou položku v kontextu olomouckého kulturního života nepředstavoval pouze tento efektní večer, ale také předcházející vystoupení těles Lichtzwang a Catch Trio.
Olomoucký Lichtzwang
V neděli 21. října se v Kapli Božího Těla v budově Konviktu představila vlastně už festivalová stálice: domácí ansámbl Lichtzwang ve složení Marek Keprt: klavír, Jan Přibil: trubka, Jiří Fajkus: violoncello. Ten na festivalu vystupuje od svého vzniku v roce 2016. Umělecký šéf ansámblu Marek Keprt pro letošní vystoupení svého ansámblu sestavil poměrně pestrý program, který zahajovala skladba pro sólový klavír Etude sur le carré magique sonore op. 40 Ivana Vyšněgradského. Tento představitel první vlny ruské avantgardy desátých let dvacátého století zůstává dodnes přehlížen, ačkoliv je jedním z hlavních inspiračních zdrojů pro serialistické hnutí okolo Oliviera Messiaena a dalších komponistů. O tom ostatně dostatečně svědčí také fakt, že program zmiňované etudy má blíže k matematickému hlavolamu než ke klasické kompozici.
Na opačné straně pomyslného výrazového a kompozičního spektra soudobé vážné hudby potom stojí další ze světových premiér, psaných přímo pro festival MusicOlomouc. Jednalo se o novou skladbu A Luca Marenzio slovenského skladatele Adriána Demoče, od nějž mimochodem v průběhu koncertu v podání violoncellisty Lichtzwangu Jiřího Fajkuse zazněla také prvotina Katharsis a posluchači tak mohli zjistit, že Demočův kompoziční styl neustrnul na jednom místě. Minimalistická A Luca Marenzio totiž mohla návštěvníky MusicOlomouc překvapit svou pärtovsko melancholickou klidnou atmosférou, kterou nepatrně narušovaly interpretační nepřesnosti.
Catch Trio a vrchol festivalu
Při zpětném pohledu skvělé výkony ansámblu Lichtzwang do určité míry blednou před koncertem německého Catch Tria, které se v rámci festivalu představilo hned následující den, tedy v pondělí 22. října. Koncert tohoto dámského tria (Boglárka Pecze – klarinet, basklarinet, Eva Boesch – violoncello, Sun-Young Nam - klavír) totiž bezpochyby patřil k vrcholům festivalu a úvodní skladba Catch Sonata od skladatele Gérarda Pessona v jejich podání s největší pravděpodobností opravdový vrchol MusicOlomouc představovala.
Není se čemu divit, už podle jejího názvu byla skladba komponována Catch Triu „na tělo“ a dává mu tak možnost představit jeho silné stránky. Catch Sonata do velké míry využívá nezvyklého nástrojového obsazení a stojí tak na prolínání témbrů jednotlivých instrumentů. Skladbou navíc jako leitmotiv prochází strojový rytmický motorismus, připomínající „ruské období“ Igora Stravinského, který přerůstá v až robotické pohyby jednotlivých interpretek. Bicím nástrojem se v těchto pasážích stává preparovaný klavír, violoncello i samotné tělo klarinetu.
Perkusivní charakter ostatně měly i některé další skladby, hlavně potom PAR V korejské skladatelky Heery Kim, která před pár dny zazněla ve světové premiéře v Soulu. Nejen v této kompozici, ale prakticky také ve všech ostatních skoro až zarážela bezchybná synchronizace všech instrumentalistek, a to i v těch nejnáročnějších pasážích. Není se tedy čemu divit, že návštěvníci MusicOlomouc Catch Trio „vytleskali“ k přídavku, jehož prostřednictvím mohly dámy prokázat také svůj smysl pro humor. Stopáž přidané skladby se totiž pohybovala pouze v řádu několika vteřin.
Petr Šrajer, student katedry muzikologie FF UP