Děkanka Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci prof. PaedDr. Libuše Ludíková, CSc., ocenila udělením Pamětní medaile PdF UP celoživotní zásluhy PhDr. Josefa Hejného o rozvoj kvalitního vzdělávání učitelů 1. stupně základních škol v oboru výtvarná výchova. Toto ocenění mu udělila u příležitosti významného životního jubilea a v zastoupení jej Josefu Hejnému předala proděkanka fakulty, doc. Petra Šobáňová, Ph.D.
Josef Hejný se narodil 16. listopadu 1929 v Olomouci, svá studia i většinu profesního života spojil s Univerzitou Palackého v Olomouci. Nejprve vystudoval její pedagogickou fakultu a poté také fakultu filosofickou, kde v roce 1971 úspěšně vykonal rigorózní zkoušky a získal titul PhDr. v oboru dějiny umění a teorie výtvarné výchovy.
Svůj přirozený pedagogický talent a zájem o učitelství Josef Hejný uplatnil hned na několika školách, kde hned po studiích začal působit jako učitel výtvarné výchovy. Nejprve strávil jeden rok ve Štítné nad Vláří, poté se vrátil na Prostějovsko a krátce působil ve škole v Plumlově. Pak se dostal do Vrbátek na Prostějovsku, kde učil celých sedm let. Po učitelování na venkovských školách se Hejný dostal do Olomouce, kde začal od roku 1958 vyučovat na základní škole Na Hradě. Tato škola se pro Josefa Hejného stala profesním domovem na téměř 15 let; zde měl také příležitost plně rozvinout svůj pedagogický talent a začal s pořádáním výstav dětského výtvarného projevu.
Prezentace kvalitních výsledků pedagogické práce Josefa Hejného byla také tím, co jej nakonec znovu přivedlo na univerzitu – tentokrát na pozici vysokoškolského pedagoga. Nejprve – přibližně od roku 1968 – Josef Hejný externě působil na filosofické fakultě, poté na plný úvazek přešel na pedagogickou fakultu.
V rámci katedry výtvarné teorie a výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého se Josef Hejný jako odborný asistent věnoval výuce různých disciplín – ať již praktických výtvarných, tak také těch didakticky zaměřených. Hejný zastával rovněž funkci tajemníka katedry a jako vyučující se stále více zaměřoval na posluchače a posluchačky oboru Učitelství pro 1. – 5. ročník ZDŠ.
Jaká byla koncepce výuky Josefa Hejného? Jak sám po letech sumarizuje, podstatné pro něj vždy bylo zejména vzbudit ve studentech zájem a motivovat je veřejnou prezentací jejich výtvarné práce. Kromě teorie vyučování se Josef Hejný snažil budit tento zájem v rámci výtvarných disciplín, jako je kresba, malba nebo grafika. Ve svém pojetí výuky didaktiky se zaměřoval na vybudování celkové orientace v oboru, usiloval o to, aby studenti měli dobré povědomí o historickém vývoji výtvarné výchovy. Důležitou součástí výuky bylo kurikulum: se studenty rozebíral zejména obsah současných osnov, pomáhal jim porozumět cílům oboru a tomu, kam výtvarná výchova za dlouhou dobu svého vývoje dospěla. Častým zadáním byla v didaktice práce s konkrétní částí osnov a na tento dílčí vzdělávací obsah studenti vytvářeli návrhy výtvarných úloh.
Pro Josefa Hejného bylo vždy zásadní udržování živých oborových kontaktů. V době, kdy to nebylo vůbec jednoduché, navázal kontakt s mnoha kolegy ze zahraničí, nejen z tehdejšího SSSR, ale i z Německa, Polska, Finska, Japonska. Pro Hejného bylo příznačné pečlivé archivování výtvarných prací a jejich adjustace – což byl nezbytný základ pro vystavování těchto výtvarných děl a prezentaci výtvarné výchovy širší veřejnosti. Této důležité činnosti se Josef Hejný věnoval už jako učitel a ještě soustředěněji během své práce na pedagogické fakultě. Jak s pracemi žáků, tak se studentskými díly se aktivně účastnil mnoha soutěží a přehlídek. Právě živé, osobní prezentování prací a metodických přístupů bylo v době, kdy nebyly k dispozici jiné technologie reprodukování než diapozitivy, velmi podstatné. Právě tak se sdílely inovativní pedagogické přístupy k vedení dětského výtvarného projevu nebo přístupy ke vzdělávání budoucích učitelů, tak se obor výtvarná výchova posouval dál a měnil v souladu s progresivními pedagogickými přístupy a v sepětí s uměním.
Josef Hejný byl vždy velmi aktivním a obětavým propagátorem výtvarné výchovy; za svůj život uspořádal více než stovku podobných výstav, ať již v Moravském divadle v Olomouci, ve Vlastivědném muzeu v Olomouci nebo v prostorách Univerzity Palackého v Olomouci. Kolekce jeho žáků byly úspěšně prezentovány na mnoha mezinárodních i národních přehlídkách. Později vystavoval nejen soubory z vlastní výuky, ale také se snažil sám vyhledávat dobré učitele, navazovat s nimi kontakt a motivovat je k vystavování.
Josef Hejný, dlouholetý, dnes již bývalý didaktik a metodik katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci byl rovněž autorem některých publikací a vysokoškolských skript. Jako odborný asistent pro metodiku výtvarné výchovy ve všech formách studia a pro kresbu, malbu a grafiku pro studijní obor učitelství 1. stupně ZŠ ovlivnil generace výtvarných pedagogů a učitelů-elementaristů.
Přestože většinu své energie věnoval právě výtvarnému projevu svých žáků a studentů, sám také tvořil a účastnil se kolektivních výstav domovské katedry. Jak skromně vysvětluje: „Musel jsem si vždycky všechno vyzkoušet, abych to pak dokázal učit své žáky.“ Toto Hejného spontánní vyjádření přesně vystihuje jeho přístup k profesi didaktika a metodika: je jím snaha zůstat v pozadí a posloužit jako inspirace žákům a studentům – tak aby to byli především oni, kteří se rozvíjejí.
Josef Hejný se vždy cele dával svým žákům, vždy to byli právě oni, jimž věnoval veškerou energii a pozornost. Tuto bytostně pedagogickou péči rozdával s poctivostí a se snahou předat ze sebe to nejlepší. Nepřekvapí nás proto, že na něj jeho někdejší žáci dodnes vděčně vzpomínají a oceňují jeho obětavé, nezištné nasazení. Stejně jako jeho někdejší kolegové a studenti z katedry výtvarné výchovy na něj stále vzpomínají – jak jinak než s vděkem a láskou.
Osobnost Josefa Hejného připomíná výstava, kterou u příležitosti 90. narozenin svého někdejšího pracovníka připravila katedra výtvarné výchovy v podkroví konviktu. K této výstavě byl připraven také katalog, který seznamuje veřejnost s osobností tohoto didaktika a pedagoga – a který kromě biografické studie o Josefu Hejném obsahuje také mnoho osobních blahopřání kolegyň a kolegů, kteří mu do dalších let přejí mnoho zdraví, radost, dobrou náladu a co nejvíce důvodů pro úsměv – pro Josefa Hejného tolik typický. Výstavu o jubilantovi je možné navštívit v Uměleckém centru UP do 17. 12.
Doc. Petra Šobáňová, proděkanka pro rozvoj a vnější vztahy PdF UP