Nadační fond Univerzity Palackého, který podporuje mladé vědecké a umělecké talenty, chce oslovit a získat další dárce. Proto v tomto roce odstartoval kampaň nazvanou „Darujte příležitost!“. Podpořit se ji rozhodla i řada úspěšných absolventů. Některé jsme již zmínili na stránkách Žurnálu Online dříve, další představíme v našem seriálu v průběhu zimního semestru. Dozvíte se, co je k podpoře Nadačního fondu UP vedlo i proč se stále zajímají o dění na naší univerzitě.
Dnes odpovídá na otázky Žurnálu Online Jan Strojil, lékař a pedagog, absolvent Lékařské fakulty UP.
Jaký význam pro vaši současnou kariéru mělo studium na Univerzitě Palackého?
Samozřejmě zcela zásadní. Jsem absolventem naší LF, stejně tak jsem tu dělal doktorát. Přestože jsem části svého vzdělávání realizoval v zahraničí, Olomouc a Univerzita Palackého jsou pro mne základnou, ze které čas od času vyrážím na různé výpady do světa. Dnes na UP učím, jsem součástí akademické samosprávy. Můj život je s univerzitou úzce svázaný.
V čem je pro vás přínosné udržovat kontakt s alma mater?
Jak je jasné z předchozí odpovědi, kontakt jsem osobně nikdy nepřerušil (jsem svým specifickým způsobem příkladem toho škodlivého akademického inbreedingu, ale s polehčujícími okolnostmi, které vizte dále). Ale i pro absolventy, které život zavál jinam, je dle mého soudu důležité a prospěšné zůstat v kontaktu. Speciálně pro lékaře je vysokoškolské studium nezpochybnitelným základem, na kterém se staví vše ostatní. Máme řadu absolventů, kteří se k nám i po půl století rádi vrací, hlásí se k fakultě a univerzitě a s vděkem oceňují vzdělání, které jim dala. Podobně jsem členem Asociace absolventů Gymnázia v Olomouci-Hejčíně, která se po anglosaském vzoru snaží - a to nejen finančně - podporovat školu, ze které jsme vyšli. Považuji za správné s pokorou nezapomínat na své kořeny. Možná i proto, že jsem dnes sám pedagogem.
Co říkáte aktivitám Nadačního fondu UP a proč jste se ho rozhodl podpořit?
Nadační fond je skvělý, jsem hrdý na to, že jej na UP máme. Rozhodnutí podpořit jej nebylo vlastně rozhodnutí, bylo to jasné, jen mi to trvalo. Mé vzdělání je produktem stipendií. Ale vlastně nejen vzdělání, ´by extension´ celý můj život a osobnost. Mým obrovským štěstím bylo, že už na gymnáziu jsem měl díky štědrosti Foundation for a Civil Society možnost na rok odjet studovat do Velké Británie, což mi otevřelo nejen spoustu dveří, ale hlavně oči. Pro sedmnáctiletého kluka v roce 1995 to byla změna světa. Na vysoké škole jsem absolvoval stáž Erasmus, jako medik velmi atypicky na technické univerzitě v Británii. Byl jsem na stážích IFMSA ve Finsku, po doktorátu jsme s celou rodinou byli díky Fulbrightově komisi na naprosto transformativním ročním pobytu v Kalifornii. Když jsem byl ještě v kategorii mladých farmakologů, využíval jsem stipendia evropské asociace EACPT k účasti na mezinárodních konferencích. Jsem si moc dobře vědom toho, že podpora a štědrost lidí, kteří věřili mým schopnostem, mi umožnila získat vzdělání a zkušenosti, které mám. Pro studenty je naprosto klíčové mít možnost přijít s nápadem, ucházet se o důvěru a také pak nést zodpovědnost. Považuji za samozřejmé aspoň takto maličko svůj dluh splácet a určitě to není naposledy, co jsem Nadační fond UP podpořil (navíc tohle je ´utrácení´, ve kterém mám plnou podporu své skvělé ženy).