Titul doctor honoris causa převzal v olomouckém Arcibiskupském paláci Emil Viklický, význačný český jazzový pianista a skladatel. Nejvyšší poctu, jakou může Univerzita Palackého udělit, obdržel v roce 450. výročí vzniku olomoucké univerzity za mimořádné zásluhy a přínos v oblasti jazzové hudby.
Emil Viklický je nepřehlédnutelnou osobností české i mezinárodní hudební scény 20. a 21. století. Čestný doktorát obdržel na návrh Vědecké rady Pedagogické fakulty UP, který potvrdila Vědecká rada UP.
„Emil Viklický patří mezi ty absolventy, jejichž jména rádi a s patřičnou hrdostí i úctou zmiňujeme, přičemž se tak trochu vyhříváme v paprscích slávy a úspěchů, kterých oni sami ve své kariéře dosáhli svým snažením, dovedností a pílí. V případě pana Viklického to platí obzvlášť, neboť na Univerzitě Palackého studoval přírodní vědy, nikoliv hudbu, které zasvětil svůj život a díky níž získal světové renomé,“ uvedl rektor UP Martin Procházka.
Do hudby byl Emil Viklický ponořený už v době svých studií numerické matematiky na Přírodovědecké fakultě UP. Ještě před tím, než nastoupil na profesionální dráhu jazzového hudebníka, založil vlastní kvarteto Musica Magica, poté i soubor Jazz sextet E. V. Přivydělával si též v Bigbandu Věroslava Mlčáka, kde hraním na tanečních nebo plesech získal swingovou a bigbandovou zkušenost. Během základní vojenské služby působil v rámci armádního uměleckého souboru v orchestru Pavla Bayerleho, v počátcích své profesionální kariéry pak v různých skupinách, například v uskupení SHQ Karla Velebného. Protože jazz, stejně jako jiné svobodné umělecké projevy byl v tehdejším Československu spíše potlačován, byly tyto jeho zkušenosti pro vývoj českého jazzu klíčové.
V laudatiu, jenž k laureátovi přednesl Vojtech Regec, děkan Pedagogické fakulty UP, zaznělo, že formativní roli v kariéře Emila Viklického hrála rovněž jazzrocková skupina Energit, později Energit Luboše Andršta. Právě v ní se Emil Viklický naplno projevil jako výrazný sólista a skladatel.
Když v roce 1976 uspěl na mezinárodní soutěži jazzových pianistů v Lyonu a poté i ve skladatelské soutěži v Monaku, přišla nabídka stipendia na prestižní bostonské Berklee College of Music. Ještě než však do USA odjel, vyšlo mu album V Holomóci městě. Získalo cenu Supraphonu 1979 a lze jej označit jako naléhavé, osobité a vzrušující.
„Můžete v něm najít výrazný a charakteristický rys Viklického hudby: originální výraz vznikající tvůrčím zpracováním podnětů lidového umění, které jsou zasazeny do nového kontextu. Moravská píseň se svou typickou modulací – v kombinaci s jazzovou klavírní improvizací – to je základ nového improvizačního výrazu Viklického a zároveň dokonale vystavěného a sevřeného stylu, dokonalé hudební architektury vycházející z čistého jazzu a kořenů moravské folklórní hudby,“ uvedl děkan Vojtech Regec.
Intenzivní Viklického umělecká aktivita, stejně jako mnohaletá spolupráce s vynikajícími jazzmany u nás i v zahraničí přinesly četné plody nejen v podobě alb, ale i v respektu k osobnosti Emila Viklického. Přestože své hudební vzdělání získal při studiu jazzu na Berklee College ve Spojených státech amerických, nikdy na svá univerzitní studia na Přírodovědecké fakultě UP nezapomněl a vždy se ke své alma mater hrdě hlásil. Českou republiku i Univerzitu Palackého tak v průběhu půl století dlouhé kariéry proslavil snad na všech kontinentech.
„Je pro mě zvláštní a velmi emotivní octnout se na půdě této univerzity po tolika letech a v pro mě tak slavnostní okamžik. Vzpomínám nejen na dobu svých studií, ale i na některé pedagogy,“ zmínil ve své doktorské řeči Emil Viklický. Během ní hovořil především o českém matematikovi, hudebním skladateli a sbormistrovi Miroslavu Jirouškovi, jenž mu vedl diplomovou práci z algebry. Zavzpomínal na to, jakým způsobem se dostal k tématu své diplomové práce, i na to, jak k tématu, k němuž v tehdejší době neexistovala žádná matematická literatura, probíhaly konzultace.
„Determinanty, potažmo symetrické polynomy byly v roce 1970 považovány za mrtvý, respektive okrajový směr algebry. Profesor Jiroušek byl ovšem jiného názoru. Vzpomínám na nesmírně zajímavá setkání u něj doma. Kromě matematiky jsme mluvili o hudbě, o Richardu Wagnerovi, o tristanovském akordu a také o Schillingerově hudební metodě. Práci jsem obhájil, dokonce s návrhem na doktorát,“ doplnil laureát nejvyššího ocenění Univerzity Palackého. Při vyprávění svého životního příběhu se krátce zastavil ještě v roce 2019.
„S odstupem téměř padesáti let jsem z pražské matematicko-fyzikální fakulty dostal pozvánku na přednášku Christiana Krattenthalera s názvem ‚Hudba a matematika spolu souvisí. Je tomu skutečně tak?‘. Když Christian zjistil téma mé diplomové práce a zároveň dobu jejího vzniku, ptal se, z čeho jsem v roce 1971 vlastně vycházel. Poté mi poslal vůbec první práci, která k tématu vyšla v roce 1979… Nádherné je na tomto příběhu to, že profesor Jiroušek měl vizi, která se naplnila. Věřil, že symetrické polynomy nejsou mrtvý obor algebry. Mrzí mě, že jsem jeho naději, že budu v tomto oboru pokračovat, nedokázal naplnit. V kontextu té doby to opravdu nešlo. Je mi líto, že už není mezi námi a že se nemůže účastnit této pro mě velké pocty,“ uzavřel čerstvý nositel čestného doktorátu Univerzity Palackého a zároveň i její pamětní medaile.
Univerzita Palackého v Olomouci udělila od roku 1990 čestný doktorát pěti desítkám osobností, jež se významně zasloužily o rozvoj vědy, kultury či se jiným způsobem zasadily o prospěch lidstva. Emil Viklický se tak zařadil po bok osobností, jako je bývalý český a československý prezident Václav Havel, chemik Antonín Holý či plastický chirurg Bohdan Pomahač. Přehled všech čestných doktorů najdete na webu univerzity.
