Čemu všichni rozumí? No přece škole. Všichni jsme tam chodili a všichni tím pádem víme, jak se má učit. Jenže je to opravdu tak? Obstojí ve 21. století učitel z našeho dětství? Jakým výzvám dnes čelí? Co by měl znát, co by měl umět a bez čeho se neobejde? Kde jinde hledat odpovědi než na pedagogické fakultě.
Proděkanka pedagogické fakulty Petra Šobáňová říká, že se české školství nachází ve stavu permanentní změny. „Opravdu, myslím to bez nadsázky. Jen si to zkuste představit: nástup digitálních technologií a internetu, výzva v podobě inkluze, proměny pojetí rodičovství a diverzita přístupů k výchově v rodinách, klesající míra čtenářství u dětí, covid a online výuka, nárůst psychických problémů dětí, začlenění žáků z Ukrajiny a do toho komplexní systémové změny v podobě revizí rámcového vzdělávacího programu. Výzev, s nimiž se učitelé dnes musejí nějak vyrovnat, bych mohla jmenovat celou řadu a každý z problémů je navíc komplexní a velmi složitý. Přesto se od učitelů a učitelek očekává, že budou na stálé proměny schopni reagovat ihned, že je vyhodnotí nejen rychle, ale i zodpovědně, že budou fungovat kvalitně každý den, teď a tady.“
Jednoduše řečeno, pedagogické fakulty by měly vyrábět učitelské supermany a supermanky pro jedenadvacáté století.
Školství, to je loď, která jen velmi pomalu mění kurz
Svět vzdělávání se překotně vyvíjí, stále se objevují nové podněty, poznatky a trendy. Školství je v něm ovšem jakási obří loď, která svůj kurz mění jen pomalu. „I když nám výzkumy potvrzují, že začínající učitelé učí podle vzorů, s nimiž se sami setkávali, požadavky jsou dnes zcela jiné. Monotónní výklad u tabule už nestačí, žáky je třeba aktivizovat. Učitelé už nejsou primárně zdrojem informací, ale spíše otevírají brány svého oboru.“ České školy mají velkou míru autonomie, samy připravují osnovy, ministerstvo jim dává jen velmi obecný rámec a zacílení. „Učitel pak sám musí zvážit, jaký vzdělávací obsah je v jeho oboru zásadní a hlavně: jakými cestami jej zprostředkuje svým žákům v dané třídě a jakými cestami jej předá žákům v jinak osobnostně sestavené vedlejší třídě,“ vysvětluje proděkanka pedagogické fakulty. Zdůrazňuje přitom, že už rozhodně nestačí ‚kuchařky‘ a univerzální, několik let staré přípravy na výuku, protože postupy mohou být v různých školách i v jejich jednotlivých třídách diametrálně odlišné.
„Na rozdíl od dřívějších generací je velmi důležité, aby se učitelé nedívali na výuku jen skrze svůj obor, ale vnímali ji v celospolečenských souvislostech. Aby reflektovali, v jakém světě žáci žijí, čemu čelí ve škole i mimo ni, v čem jsou zranitelní, co je trápí a co je může posouvat. Dnešní učitel musí být otevřený a kreativní a rozhodně mu nestačí jen postavit se před třídu a pětačtyřicet minut přednášet. Musí umět nadchnout. A hlavně: musí vědět, že je ve třídě pro své žáky. Měl by jim umět naslouchat, pomoci jim najít pevnou půdu pod nohama, budovat jejich bazální pocit, že mohou lidem okolo důvěřovat a že ve světě mohou obstát. Dobrý učitel nebo učitelka ukazuje svým žákům, že svět může být dobré místo. Pedagog je pro žáka velmi důležitou vztahovou osobou a v dobrém, nebo bohužel i ve špatném, jej ovlivní v budoucím životě,“ zdůrazňuje Petra Šobáňová.
Hana Vacková učí základy společenských věd a výtvarku na olomouckém hejčínském gymnáziu.
Její slova potvrzuje i Hana Vacková, která učí základy společenských věd a výtvarku na olomouckém hejčínském gymnáziu. „Tradiční memorování na dnešní studenty příliš nefunguje, proto se snažím vytvářet co nejpodnětnější prostředí. Cílím na posilování souvislostí, obhajování názorů a na čtenářskou gramotnost.“ U svých žáků Hana Vacková navíc rozvíjí i dovednosti a postoje důležité pro život a říká, že podobně by se měli vzdělávat i studenti pedagogických oborů na vysokých školách.
Učitel = influencer
Typická škola? Modelový učitel? To dnes podle odbornice z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého neexistuje. Panuje pluralita. I v prostředí jedné školy mohou být zkušenosti žáků a rodičů rozdílné.
„Přirozeně mě těší, že je dnes více vidět řada učitelských osobností, které do škol vnášejí neotřelé postupy a jejichž repertoár metod a nápaditost výuky jsou fascinující. Ukazují, že škola nemusí být nuda. Mám radost, že mnohé z těchto učitelských osobností jsou naši absolventi. Je také dobře, že se v posledních letech formuje vlivná skupina aktivních a zapálených učitelů – influencerů, kteří narušují stereotypní představy o přísných učitelích s křídou u tabule. Jsou nositeli změny a hrdosti na učitelskou profesi. Taky díky nim se učitelství stává přitažlivější než dříve,“ říká Petra Šobáňová.
Absolventka oboru Biochemie na Přírodovědecké fakultě UP Olga Ryparová učí chemii a vytvořila na YouTube svůj kanál Olinium.
Takovou učitelkou je i Olga Ryparová, absolventka oboru Biochemie Přírodovědecké fakulty UP. Učí chemii, ale trochu jinak, než bychom čekali. Mladá a populární influencerka vytvořila na YouTube svůj kanál Olinium, který se věnuje chemickým tématům. „Začal jako můj dobrovolný projekt. Po večerech jsem natáčela krátké vysvětlení chemických témat. Například jsem si připravila vysvětlení názvosloví solí, nachystala příklady, stoupla si před tabuli a namluvila na kameru. A pak jsem to nahrála na YouTube,“ vzpomíná.
První videa používala pro své studenty, aby si mohli doplnit látku, na kterou chyběli. Naživo pak začala vysílat hodiny chemie, když se školy zavřely s propuknutím pandemie covidu-19. Od té doby se Olinium posunulo dál, výuková videa zveřejňuje Olga Ryparová každý týden, navíc připravuje rozhovory s chemiky a vědci do podcastu i na sociálních sítích. Je populární především proto, že umí složitou problematiku názorně vysvětlit.
Ale ani konzervativní učitele není třeba zatracovat. Proděkanka Petra Šobáňová dobře ví, že inovace, je-li tlačena za každou cenu, nemusí být ani ku prospěchu, ani zárukou kvality. „Tou jsou žáci, kteří se těší do školy, kteří mají chuť objevovat nové věci. Právě to, jestli chodí do školy rádi, je podle mě klíčové a v tom si myslím, že má české školství rezervy.“
O to, aby je neměla i nová generace učitelů, se snaží olomoucká pedagogická fakulta v jejich pregraduální přípravě. „Ta se velmi ostře sleduje, a to nejen ministerstvem školství, které spolu s pedagogickými fakultami spustilo ambiciózní reformu, ale i veřejností a studenty samými. Jsou dnes velmi nároční. Umějí dobře formulovat své představy a chtějí mnohem víc než takzvaně papír na to, aby mohli učit. Zajímají se o kvalitu své přípravy a neváhají diskutovat o tom, co je pro praxi potřeba,“ dodává k obsahu častých debat se studenty a studentkami. Je za ně i velmi ráda, protože se v nich znovu a znovu diskutuje, co je základem studia a co je třeba jen zvyk, nebo dokonce zbytečný balast.
Jednou z cest, jak neustrnout, motivovat se a zůstat v blízkém kontaktu s praxí, se stal i komunitní a informační portál Učitel21, na jehož obsahu se podílejí jak sami studenti, tak i učitelé z praxe. Nabízí stovky článků, denně zveřejňuje tipy do výuky a ukazuje tak pestrost dnešního světa vzdělávání. Podle Petry Šobáňové je jednou z inovací, kterou Pedagogická fakulta Univerzity Palackého nabízí mimo jiné i budoucím učitelům. „Ukazujeme, že učit se lze nejen v učebnách, ale i na internetu, že inspirace a různé podněty k učitelům mohou přicházet ze všech stran a že olomoucká pedagogická fakulta je důležitou součástí tohoto proudu. Není továrnou na typizované učitele, ale spíš iniciační bránou do světa vzdělávání.“