Jak učit předměty s vysoce kontaktním kreditem online formou? Před složitou situaci postavila epidemická situace i pedagogy katedry hudební výchovy PdF UP. Nakonec přišli s nápadem, který nazvali Taškový kurz. Víc jak stovce studentů umožnil splnit část ze svých povinně volitelných a volitelných předmětů. A co navíc? Přinesl i nečekané bonusy.
Jen díky kreativnímu přístupu pedagogů katedry hudební výchovy pedagogické fakulty mohlo sto dvacet studentů splnit předměty Kurz hudební kreativity a Hudebně-edukační kurz. Oba vycházejí z programu Slyšet jinak a jsou součástí studijního programu Učitelství pro 1. stupeň základních škol a speciální pedagogika a studijního programu Hudební kultura se zaměřením na vzdělávání a Učitelství hudební výchovy pro střední školy a 2. stupeň základních škol.
„V případě těchto předmětů se jedná o intenzivní kurzy zaměřené na elementární komponování a s ním související výrobu a využívání netradičních hudebních nástrojů. Kontaktní výuku založenou na aktivním vstupování do hudebního prostoru a na osobním prožitku při jeho společném utváření zde však nelze realizovat online formou. Právě na prožitku je založena celá koncepce předmětu. Z něj totiž i vycházíme v následné tvorbě metodických řad, které si studenti z daného kurzu, předmětu odnášejí. Chci tím říci, že bez interakce, komunikace a společně sdíleného prožitku naše koncepce nefunguje. S vědomím, že takovou výuku jednoduše online realizovat nejde, jsme tedy hledali řešení - a napadl nás Taškový kurz,“ uvedl Jaromír Synek z katedry hudební výchovy PdF UP.
„V rámci možností jsme se pokusili některé prvky kontaktní výuky přenést z fakultních učeben do jednotlivých domácností našich studentů a očekávanou interakci mezi spolužáky na kurzech přesměrovat mezi rodinné příslušníky. To vše prostřednictvím ´tašky´ s materiálem určeným k výrobě netradičních hudebních nástrojů,“ dodal.
Ve standardní kontaktní výuce by studenti prošli vybavenou dílnou katedry hudební výchovy, kde by nástroje vyráběli. Poté by je měli rozezvučet a uplatnit při tvorbě skupinových elementárních kompozic.
„Teď, když do dílny nemohli, dostali od nás balíček, tašku. Chápeme, že každý doma nemá elektrikářskou trubku nebo dřevěné špachtle, které k výrobě používáme u nás v dílně, v tašce od nás však našli základní sadu materiálů potřebných k výrobě osmi netradičních nástrojů,“ doplnila Gabriela Coufalová ze stejné katedry. Připustila, že vyrobit sady materiálů a připravit z nich sto dvacet tašek pro studenty byla pro pedagogy svým způsobem výzva.
„Studenti vycházeli ve své práci z našich videonahrávek, prezentací netradičních nástrojů. Mohli zhlédnout pět pětačtyřiceti minutových bloků, které kromě prezentací nabídly i metodické postupy, jak jednotlivé nástroje vyrobit. Hru na zhotovené nástroje natočili na video, které nám zaslali. Byli jsme nadšeni! Tímto způsobem vznikly mimo jiné oříškové kastaněty, brčkofony, fanfrnochy, koncovky, ale také kazoo nebo actimel koule a navíc – z videí je často patrné, že tímto procesem prošli nejen studenti, ale i jejich rodiny. Někteří nástroje dokonce i originálně vyzdobili,“ uvedla Gabriela Coufalová. Studenti se podle ní vyjadřovali i v tom smyslu, že splnění daného předmětu vnímali ve výsledku jako příjemné zpestření.
„Realizovat kurzy tohoto typu online je velmi obtížné. Nouzové řešení však svým způsobem přineslo pozitiva. S výrobou netradičních nástrojů si studenti dali skutečně práci, prožitek nechybí, a že se do výroby jejich hudebních nástrojů a hlavně do následného společného muzicírování často zapojovaly i celé rodiny, nás přivádí k optimismu. Současná situace neustále vybízí k hledání alternativ, ta naše s pracovním názvem Taškový kurz nám umožnila dodržet kvalitu daných předmětů v kolejích nastavených akreditací,“ řekla Gabriela Coufalová. Společně s kolegy pak konstatovala, že katedra hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého je v daném ohledu (program Slyšet jinak) v České republice unikátní. Již dříve například nabídla i publikace věnované výrobě netradičních nástrojů i jejich využití v rámci elementárního komponování. Více zde a zde a zde.
Program Slyšet jinak navazuje na koncepci britsko-německého projektu Response a rakouského Klangnetze. Od roku 2001 je realizován na KHV PdF UP, od roku 2003 se na něm podílejí také pedagogové a studenti HF JAMU. Snahou jeho organizátorů je z hudební výchovy učinit stejně tvořivý předmět, jakým je v současné škole například výtvarná výchova. K obecným cílům programu Slyšet jinak proto patří rozvíjení kreativity, koncentrace a komunikace, bezbariérový přístup k tvorbě a prohlubování mezioborových vztahů. Specifické cíle směřují k reflexi aktuálního hudebního stavu v hudebně pedagogickém dění, rozšíření současného modelu činnostní hudební výchovy o elementární komponování a k týmovému modelu výuky hudební výchovy otevřenému i nepedagogickým pracovníkům. Více zde.
Elementární komponování je výuková metoda propojující edukační a hudebně kompoziční metody s cílem posílení kompetencí žáka v oblasti tvořivosti. Svým záběrem se však promítá i do obecných atributů vzdělávání, jako např. vytváření pracovních, sociálních, komunikativních kompetencí a interdisciplinární či integrativní výuka. Prostředkem elementárního komponování je hra, která vychází z volné improvizace s elementárním hudebním materiálem, a směřuje ke vzniku skupinové kompozice. Žáci prostřednictvím herních situací vstupují do prostoru, v němž je každý zvuk a každý projev vnímán jako hudební, každý předmět jako hudební nástroj, spontánní interakce mezi zvuky jako improvizace a grafické fixování zvuků a jejich následné reprodukování jako hudební kompozice a interpretace. Aktivní a zároveň koncentrované naslouchání nejrůznějším zvukům, jejich kvalitám, různým zvukovým prostředím a situacím umožňuje s těmito dále pracovat. Děti jednotlivé zvuky graficky zaznamenávají a v improvizačních hrách samy volně imitují – vytvářejí hlasem, hrou na tělo, hrou na předměty běžné denní potřeby (židličky, propisky, lahve, zipy apod.) nebo hrou na netradiční hudební nástroje, které si také samy vyrábějí. Sety kompozičních cvičení pak děti inspirují k již záměrnému uspořádávání zvuků do hudební struktury vyjádřené grafickou partiturou. Na jejím vytváření se podílí vždy skupina dětí, přičemž grafická partitura je výsledkem společného hledání a ověřování optimální interpretační podoby nové kompozice. Žák se tak stává současně autorem, interpretem i posluchačem v jedné osobě. Důraz přitom není kladen na výsledný produkt – uměleckou hodnotu či originalitu nové kompozice, nýbrž na procesuálnost, tzn. na získávání zkušeností, poznatků a emocionálních prožitků žáka v průběhu jeho aktivního zapojení do hudebních činností. Stejně tak je v programu Slyšet jinak zdůrazňován bezbariérový přístup, tzn., že projektu se může účastnit kdokoliv bez ohledu na své schopnosti, dovednosti, věk a předchozí hudební zkušenosti.