Trienále SEFO 2021 vstoupilo do veřejného prostoru Olomouce nejen vizuálně, ale i zvukově. Strukturu, která vyrostla na nádvoří Uměleckého centra UP, doplnila skladba Víta Zouhara z katedry hudební výchovy PdF UP. Pod názvem comPOsicA byla vytvořena přímo v tomto prostoru. Poslechnout si ji můžete díky QR kódu umístěnému na nádvoří.
Třináctiminutová skladba vznikla jako součást projektu Vidět hudbou v rámci Trienále SEFO 2021 přímo v prostoru Struktury vytvořené studenty brněnské Fakulty architektury Vysokého učení technického. Během světové premiéry 25. června ji živě nasnímal Český rozhlas Olomouc, který je partnerem Trienále. Právě tento záznam je nyní k dispozici návštěvníkům Uměleckého centra UP.
„Skladbu vnímáme jako odraz zvukové paměti olomouckého konviktu. Je koláží zvukových vrstev, které mu přisuzujeme a které v sobě nosíme uprostřed Hané. Je plná zvuků, které hrajeme a slyšíme v budově i její blízkosti,“ řekl Vít Zouhar ke své kompozici.
Kompozice má dvě složky. „Zvukovou stopu hranou z laptopu, která vznikla na základě konceptu skladatele a pedagoga Víta Zouhara mixováním zvuků a improvizací na tři počítače pomocí hudebního softwaru Ableton Live. Takto vytvořená zvuková stopa byla při premiéře doplněna ‚live‘ improvizací na netradiční hudební nástroje, jakými jsou waterphone, větrné hole, hang, tchalaparta či například wah-wah tyče, a zároveň i hrou na samou kovovou konstrukci, která byla v rámci Trienále na nádvoří Uměleckého centra vytvořena. Skladba, kterou si nyní návštěvník může poslechnout prostřednictvím QR kódu, je pak zvukovým mixem obou těchto složek,“ dodala Gabriela Coufalová z katedry hudební výchovy, která se společně s kolegou Jaromírem Synkem podílela na interpretaci skladby.
Vít Zouhar: „Rezonuje. Vše rezonuje. Paralelní světy. Zvukové příběhy. Vzpomínky. Archeologie zvukové krajiny. Univerzum. Budovy rezonují a odrážejí zvuky. Dovnitř i vně. Konvikt zrcadlí znění do výpadu. Do ulic. Chodby znějí. Sály znějí. Hranice mezi přírodou a městem. Zvuková hradba. Izoluje město. Izoluje od města, izoluje od přírody. A propojuje. Zvukové plochy. Velikost staveb zůstává v sousedství Konviktu zachována. Vzdálenost 150 let ji nemění. Proporce k člověku je stejná. Zvuková hladina je v čase mnohonásobná. Náhodná (auta), mimoděčná (zahrádky) i ta (ne) chtěná (koncerty). Potřeba zaujmout zvukem je silnější než intenzita sdělení. Možnost vyjádřit se zvukem je stále snadnější. Právo zvukového sdělení ne(s)nese omezení. Kontinuální zvuková intervence. Lidová tvorba. Potřeba zasáhnout zvukem je nepřekonatelná. Vibrace. Rezonují. Odrážejí. Ozvěny sama sebe.“