Tři roky války. Jak dnes vnímají ukrajinské studentky UP význam slova domov?

Ve čtvrtek 24. února 2022 napadlo Rusko Ukrajinu. Jsou tři roky poté a ukrajinští lidé, které válka vyhnala ze svých domovů, si uvědomují, že místa, kde předtím žili, už nikdy nebudou taková, jak si je pamatují. Jak některé ukrajinské běženkyně, jež zázemí našly v České republice, na Univerzitě Palackého, dnes vnímají význam slova domov? Zajímavou sondu na dané téma provedl Artur Tysovskyy, student FF UP.

Artur Tysovskyy, student oboru Ukrajinská filologie a Migrační studia na FF UP, poskytl krátký rozhovor o svém mikrovýzkumu s názvem Vnímání domova pohledem mladých uprchlíků z Ukrajiny studujících na Univerzitě Palackého. Oslovil v něm tři ukrajinské studentky Univerzity Palackého, které kvůli ruské agresi opustily domovy. Když začala válka, utekly z Kyjevské oblasti. Jak tato situace změnila jejich pohled na význam obsahu slova domov?

Arture, jak vlastně vznikla myšlenka tento mikrovýzkum uskutečnit? Co je jeho cílem?

O tématu jsem začal přemýšlet během předmětu Domov a identita migrantů. Otázce domova jsme věnovali velkou část semestru a já si často kladl otázku, jak jej vnímají lidé, kteří byli nuceni své domovy opustit. Když jsme v rámci uvedeného předmětu dostali možnost věnovat se tématu v mikrovýzkumu, chopil jsme se šance. Práci jsem rozdělil do několika kapitol s cílem poukázat na složitosti, v nichž se mladí běženci často ocitají. Informace, které jsou v práci využity, jsou založené na rozhovorech a jejich analýze.

Hodně se v práci hovoří o tom, co znamená domov…

Ano, 23. února 2022 byl pravděpodobně poslední den, kdy si mládež na Ukrajině mohla užívat normálního života. To vše skončilo příletem první rakety v brzkých ranních hodinách následujícího dne. Respondentkám, se kterými jsem hovořil, bylo v té době 14 až 17 let. Dnes popisují, že ze dne na den musely dospět. Právě tato situace měla vliv na jejich vnímání významu slova domov. Před začátkem války jej chápaly jako něco materiálního, byl pro ně místem. Poté, kdy byly nuceny domov opustit, se tato myšlenka vytratila. Uvědomily si, že o domov v materiální formě mohou kdykoliv přijít.

Jak se mladé běženkyně, jež ve vaší práci slouží jako vzorek dané populace, vypořádávají s odloučením? Co jim pomáhá?

Ukrajinské studentky UP uvedly, že poté, kdy opustily domov i myšlenku na domov jako materiálního objektu, jej začaly často spojovat s lidmi, ať už s rodinou, přáteli nebo i komunitou. Začaly považovat za důležitější to, kdo je obklopuje, než to, kde se právě nacházejí. Situaci posílil i fakt, že se během svého života několikrát stěhovaly už na Ukrajině, a i poté, co z Kyjeva odešly, nezůstaly v ČR zprvu na jednom místě. Trvalo nějaký čas, než se usadily. Domov je dnes podle nich tam, kde je lidé rádi vidí, kde se s lidmi cítí komfortně.

Velkou roli v jejich spokojeném životě sehrála ukrajinská komunita, která se v ČR s vypuknutím války zaktivizovala. Porozumění Ukrajinců, kteří v ČR žijí dlouho, s těmi, kteří přišli nedávno, považují studentky za velmi důležité. S těmito lidmi se noví běženci totiž mohou bavit o spoustě věcí, jež by Češi nejspíš nepochopili. Ukrajinská komunita začala pořádat i kulturní akce, vedla sobotní školy pro ukrajinské děti atd.  

A co jim i dnes, po třech letech života v ČR, dělá starosti?

Někdy i xenofobní poznámky. Studentky připustily, že je od Čechů zaznamenaly. Směřovaly k jejich původu i k jazyku. Osobně vím, že bezproblémové nejsou ani vztahy v samotné ukrajinské komunitě, především mezi těmi s dočasnou ochranou a těmi, kteří do ČR přišli už před válkou a prošli si dlouhými administrativními procesy. Překvapivě se objevuje i nevraživost mezi běženci samými, přičemž konflikty mezi nimi vznikají například kvůli oblasti, ze které přijeli. V komunitě se dělají rozdíly mezi těmi Ukrajinci, kteří přijeli z okupovaného východu a těmi, kteří přijeli z poměrně ‚klidného‘ západu.

K tomu všemu se běženci setkávají i s nepochopením během krátkodobých návratů na Ukrajinu, například za účelem návštěvy rodiny a blízkých, vyřízení dokumentů nebo návštěvy u lékaře. Na lidech, kteří na Ukrajině zůstali a každý den tak žijí se zvukem sirén, se válka velmi podepsala. Pro ty, kteří vyjeli do zahraničí, nemají často pochopení. Stává se tak, že se běženci nakonec nacházejí na pomyslném mostě mezi dvěma ostrovy – nejsou přijati českou společností a ani tou ukrajinskou. Pochopení nacházejí jen mezi dalšími uprchlíky, s nimiž je spojuje podobné trauma.

Jak vnímají oslovené studentky Univerzitu Palackého?

Jednoznačně se stala jejich důležitou součástí života. Sehrává pro ně dokonce důležitou roli ve formulování svého nového domova.

V jakém smyslu?

Všechny tři mladé ženy uvedly, že jim Univerzita Palackého poskytuje podporu, a to nejen materiální, ale i morální. Stala se pro ně místem, kde mohou používat svůj rodný jazyk, číst ukrajinskou literaturu a zároveň být se svou komunitou, která hraje důležitou roli v jejich vnímání domova. Respondentky jsou studentkami sekce ukrajinistiky a velmi si váží toho, že mají na katedře slavistiky FF UP komfortní prostředí. Velkou zásluhu na tom mají vyučující, kteří jim pomáhají nejen s univerzitními záležitostmi, ale i s těmi osobními. Oporu našly i v ostatních studentech, kteří jim po nástupu na UP pomohli se integrovat, a na které se také mohly obrátit i s osobními problémy. Sekce ukrajinistiky uvedené katedry se podle nich snaží o vytvoření rodinné atmosféry, například pořádáním kulturních a tematických akcí. Studium oboru v Olomouci navíc vnímají jako možnost popularizovat svou zemi a vše, co je jim blízké. Za podstatné považují i to, že právě na univerzitě mohou rozvíjet svůj rodný jazyk. Právě ten často spojují s pocitem domova. V rozhovorech dokonce zdůraznily, že se během studia na UP jejich láska k rodnému jazyku ještě posílila. Důležité jsou pro ně i knihy v ukrajinštině, i ty jim připomínají domov. Z materiálního hlediska jim domov dále připomínají i drobnosti, samolepky, připínáčky s ukrajinskými motivy, nápisy či stužky v ukrajinských barvách. K patriotickým vzpomínkám pak řadí vlajku. Tu však už spojují s něčím, čemu se říká domovina.  

Domov versus domovina?

Nejsou to pojmy, které jdou proti sobě. Každý má jen jiný význam. Ano, z mého šetření vyplynul jasný rozdíl mezi pojmy domov a domovina. Studentky, se kterými jsem mluvil, dnes Ukrajinu vnímají spíš jako domovinu, místo, kde se narodily, místo, ke kterému mají silné nacionalistické cítění. Ale je to také dnes už místo, kam se vrátit nechtějí. Nevidí tam životní perspektivu. Při návštěvách Ukrajiny vnímají pocit odcizení. Zdůrazňují přitom, že mnozí lidé se už ani nemají kam vrátit. Přišli o majetky, často o rodiny a blízké. Navíc se v této zemi necítí bezpečně. Mužům v mobilizačním věku se i stává, že je tamní lidé vnímají jako zrádce, kteří opustili zemi v nejkritičtější chvíli. Válka mnohé změnila.

Vnímání významu slova domov posunul pocit ohrožení. Oslovené tři mladé ženy dnes domov spatřují především samy v sobě. Budují si ho tam, kde žijí. Nový začátek teď podle nich spatřuje řada běženců z Ukrajiny právě v České republice. I přes nenávist, se kterou se zde mohou setkat, se zde cítí bezpečněji. Česká republika se pro ně stala místem, které jim nabízí nové možnosti i vyšší úroveň života.