Před půlstoletím, ve středu 21. srpna 1968, zažila Olomouc invazi polských a sovětských vojsk, jež měly toto město uchránit před útokem „kontrarevoluce“, „pravicového revizionismu a oportunismu“, zabránit odtržení Československé socialistické republiky od „socialistického společenství“, „obnovení buržoazních pořádků“ a vůbec všem formám „ideologické diverze“. Studenti Univerzity Palackého nebydlící trvale v Olomouci nebyli – jistě k velké úlevě okupantů – ve městě vzhledem k prázdninám valnou většinou přítomni, nicméně dochované reakce akademické obce na tuto agresi reprezentují i studentské hlasy, jako například v Prohlášení učitelů, zaměstnanců a studentů Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci z 26. srpna 1968.
V neděli 25. srpna vysílala „podzemní“ rozhlasová stanice D–C ABX mimo jiné prohlášení prof. RNDr. Josefa Metelky, CSc., rektora Univerzity Palackého v Olomouci:
„Výzva Palackého univerzity všem univerzitám celého světa. Palackého univerzita v Olomouci, druhá nejstarší univerzita v našem státě, s bolestí oznamuje všem univerzitám, že její starší sestra, Karlova univerzita v Praze, byla zabrána okupačními vojsky. V historii našich akademických učilišť je to teprve podruhé, co byla tato půda zabrána policejními nebo vojenskými orgány. Upozorňujeme na to všechny naše sesterské univerzity na celém světě a prosíme, zvedněte s námi svůj protestní hlas, ať zbraně vojenské, zbraně násilné, už přestanou bojovat proti zbraním ducha a vědy.“
První rektor obnovené olomoucké alma mater, prof. PhDr. Josef Ludvík Fischer, promluvil v pondělí 26. srpna 1968 na vlnách této stanice následovně:
„Jsme všichni, mírně řečeno, udiveni nad dlouhým trváním rozhovorů v Moskvě. Přejeme si všichni, aby tato jednání skončila co nejdříve. Když mám příležitost mluvit k vám, chtěl bych se velice pokorně omluvit za své výtky, které jsem nejednou adresoval tomuto národu pro jeho státnickou nevyzrálost. Omlouvám se národu Čechů a Slováků v této tak kritické době pro oba národy a pro náš společný stát. Obstáli jste, obstáli jsme a nepochybuji, že obstojíme v té nejtěžší státnické zkoušce, jíž mohou být kdy národy a státy vystaveny. Obdivuji se vám a děkuji vám. A k tomu ještě malý dodatek. Nemá smyslu chtít kohokoliv ujišťovat, že u nás nebylo a není kontrarevoluce. Ale nemělo by také mít smyslu chtít žádat nás, abychom ,obnovili‘ vedoucí úlohu Komunistické strany Československa. Jestli která komunistická strana kdekoliv na světě může s hrdostí a právem říci, že je vedoucí stranou, za níž stojí nejen semknuté dělnické masy, ale celý národ, v našem případě oba národy bez rozdílu, pak je to Komunistická strana Československa. Za to jí patří dík nás všech, stojíme za ní, a to jediné, čeho si musíme být vědomi, že musíme vytrvat, vytrvat až do konce.“
Uveďme ještě české znění rusky psaného letáku – dopisu pracovníků Univerzity Palackého v Olomouci adresovaný sovětským vojákům a důstojníkům, jenž pravděpodobně inicioval literární vědec – rusista doc. PhDr. Antonín Václavík, CSc., a jenž se dochoval ve fondech Státního okresního archivu v Olomouci:
„Vojáci a důstojníci!
Přišli jste do Československa, jež bylo a je socialistické, demokratické a do vašeho příchodu svobodné. Budovali jsme, budujeme a budeme budovat socialismus v pevné jednotě se svou vládou a naší Komunistickou stranou Československa. Můžeme s plnou odpovědností prohlásit, že jsme byli a naprosto jsme s to nepřipustit, aby u nás nepůsobily vměšující se domácí a zahraniční elementy. Nepotřebovali jsme od nikoho žádnou pomoc, proto se nám váš příchod nejeví jako pomoc, ale jedině jako násilná okupace.
Uráží nás, že představitelé vašich států usilují narušovat naši jednotu a že násilnými činy vystupují proti našim představitelům, jimž my všichni plně důvěřujeme. Vaši představitelé to vše činí pouze kvůli tomu, aby jakýmkoli způsobem ospravedlnili váš příchod před vámi i námi.
Prosíme vás: POCHOPTE TO! Dokud zde budete nuceni zůstat, neškoďte nám svým chováním. Jestliže jsme již nuceni nahlížet na váš příchod k nám jako na nepřátelský čin vaší vlády, chtěli bychom uchránit přátelské vztahy k vám a vaším prostřednictvím k lidu vašeho státu.
Pracovníci Univerzity Palackého ve městě Olomouci“
Dodejme, že rektor Metelka, profesor Fischer a prorektor Václavík byli v následující československé „normalizaci“ jako „představitelé a exponenti pravice“ politicky perzekvováni.
Připravil prof. Jiří Fiala