Mezinárodní tým vědců, v němž měla zastoupení i Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého, sledoval pomocí geolokátorů jako první na světě celoroční cyklus drobného pěvce lejska bělokrkého. Ornitologové prokázali, že chování tohoto drobného druhu ovlivňuje zeměpisná šířka jeho hnízdiště. Zjednodušeně řečeno: to, kde ptáci hnízdí, určí po zbytek jejich života časování migrace, odlet a přílet na africká zimoviště i návrat zpět. Studie zaujala i odborný časopis Journal of Avian Biology, který ji otiskl.
Geolokátory připomínající malé batůžky nasadili ornitologové 69 lejskům, kteří hnízdí v Nízkém Jeseníku, a 50 jedincům ze švédského ostrova Gotland. Obě populace vzdušnou čarou dělí zhruba 800 kilometrů. Z údajů v geolokátorech, které zaznamenávají intenzitu denního světla, vědci zjistili, že čeští i švédští lejsci v Africe zimují ve stejné oblasti, tedy na území Demokratické republiky Kongo, Zambie a Angoly a táhnou podobnou cestou napříč Saharou, Řeckem nebo Itálií. Asi sedm až osm tisíc kilometrů mezi Afrikou a hnízdišti zvládnou za zhruba stejnou dobu, tedy 65 dní na podzim a 50 na jaře. Rozhodující je ale načasování letu, v něm se od sebe populace liší.
„Výzkum je dalším dílkem v poznání časování migrace ptáků. Jižní ptáci mají časování všech fází ročního cyklu dřívější než severní. Například mezi odletem lejska bělokrkého do teplých krajů z Moravy a Švédska je zhruba dvou až třítýdenní rozdíl a stejný rozestup si ptáci udržují po celý rok. Toto zjištění je důkazem toho, že zeměpisná šířka výrazně ovlivňuje časování ročního cyklu ptáků,“ objasnil hlavní význam studie Peter Adamík z katedry zoologie olomoucké přírodovědecké fakulty.
Podle něj vědci souvislost mezi ročním cyklem ptáků a zeměpisnou šířkou jejich hnízdišť sice předpokládali, dosud pro tvrzení ale neměli důkazy. Ty jim přinesla až data z geolokátorů, které se využívají teprve v posledních letech. U větších ptáků, například husy, odborníci v minulosti k potvrzení hypotézy využili mnohem větší radiolokátory a dospěli k obdobnému závěru. U malých ptáků typu lejska, jehož hmotnost je kolem 12 gramů, to ale nebylo možné.
Důležitým aspektem života každého stěhovavého ptáka je načasování migrace. Doba jejich příletů na hnízdiště a časování hnízdění po návratu z Afriky závisí na teplotě a rozvoji vegetace, která jim zajišťuje potravu. „Zdá se, že ptáci sledují postupný vývoj zeleně od jihu k severu. Švédští lejsci proto musí odlétat z Afriky později, aby na hnízdišti nebyli moc brzy. Živí se totiž hlavně píďalkami na dubech, a pokud by přiletěli předčasně, když stromy ještě nemají listy, zůstali by bez potravy. Ptáci tedy rozhodně nejsou hloupí, životní rytmus přizpůsobují přírodě,“ tvrdí Adamík.
Na studii se podíleli kromě olomouckých vědců také ornitologové ze Švédska a Švýcarska. Výzkum zahájili v roce 2013.