Končí rok 2022. Byl to divný rok. Vzpamatovávali jsme se z covidové pandemie, a když už se zdálo, že jsme se s „kovídkem“ naučili jakžtakž žít, začala válka. Nedaleko od nás, v naší civilizaci, v zemi, jejíž kultuře i jazyku docela rozumíme. Po stejných silnicích, jako jsou ty naše, najednou jezdily ruské tanky, na stejné domy, jako jsou ty naše, dopadaly ruské bomby, stejní lidé jako my se ukrývali v metru, utíkali, ošetřovali zraněné, pochovávali mrtvé. Stejní jako my. V roce 2022.
Ruský útok na Ukrajinu převrátil i naše životy a naše jistoty. Vše je najednou křehčí, méně jisté, méně samozřejmé. Současně ale válka vybudila to nejlepší v nás (tedy ve většině). Obrovskou míru solidarity, pomoci a soucitu.
Univerzita Palackého a její lidé – studenti, zaměstnanci, akademici – začali pomáhat okamžitě. Od prvních deklarací a prohlášení, aby Ukrajinci a Ukrajinky věděli, že při nich a za nimi stojíme, přes sbírky, heroickou práci našich dobrovolníků, vydávání výukových materiálů, jazykových kurzů, koncertů až po přijetí ukrajinských studentů a studentek. Bylo toho hodně, co jsme zvládli udělat.
Jako připomenutí slouží tento speciální Žurnál. Nemůže zahrnovat vše, co se odehrálo, ale vybírali jsme tak, aby bylo jasné, jak se v proměně času proměňovala i naše pomoc. Proto jde o autentické texty i s daty, které jsou navíc řazené tak, jak jsme je vydávali.
Na konci roku vydávají časopisy a magazíny své best of. To není náš případ. My jsme toto vydání připravili z jiného důvodu. Naše paměť je krátká, události se valí jedna přes druhou a místy už můžeme být otupělí nebo rezignovaní, když se věci dějí dlouho. A tato válka už je dlouho. A nekončí. A končit proto nemůže ani naše pomoc. Proto vzniklo toto atypické vydání. Jako poděkování a připomínka toho, co jsme dokázali, a jako povzbuzení do roku 2023, abychom v naší pomoci Ukrajině a jejím lidem vytrvali.