Ve Francouzském centru Univerzity Palackého se Stéphan Crouzat, nový francouzský velvyslanec, potkal se studenty a studentkami FF UP. Heleně Hrubé, posluchačce francouzské filologie a žurnalistiky, poskytl krátký rozhovor, v němž hovoří v nejen o vztazích mezi Čechy a Francouzi a o svých dosavadních profesních zkušenostech, ale i o tom, zda Praha, kde nyní žije, naplňuje jeho očekávání.
Jak se Vám líbí v Olomouci? Měl jste již příležitost navštívit historické centrum?
V Olomouci jsem poprvé. Do České republiky jsem přijel před devíti měsíci a jsem velmi rád, že jsem toto nádherné město s jeho neobyčejným náměstím poznal. Za pár minut se tam půjdu znovu projít spolu s ředitelem Francouzského centra.
Kdybyste si měl vybrat nejoblíbenější aspekt své mise velvyslance v Česku, který by to byl?
Nejradši se setkávám s Čechy, abychom mohli rozvíjet a posilovat vztahy mezi našimi zeměmi. Existuje obrovské množství Čechů, kteří mají o posílení vztahů velký zájem, a díky tomu je tato práce nesmírně vzrušující.
Teď jste ve funkci velvyslance podruhé, je to tak…
Ano, bilaterálního ano. Ale je to vlastně potřetí, byl jsem velvyslancem v irském Dublinu, ale ve své předchozí funkci jsem působil jako velvyslanec pro mezinárodní klimatická jednání, tam jsem se věnoval klimatu.
Jak byste srovnal Vaši zkušenost v Česku a v Irsku?
Jedná se o dvě evropské země, vzhledem k tomu, že jsou spolu v sedmadvacítce, jsou vlastně v jedné rodině. Země se od sebe ale velmi liší. Irsko je ostrov, Česko nikoli, nemá námořní hranice a do Evropské unie vstoupilo nedávno, takže se obě země na věci dívají z velmi odlišných perspektiv a je vždy zajímavé to porovnávat.
A máte radši Guinness, nebo plzeň?
Birell. Ve Francii jsem se snažil najít dobré nealkoholické pivo, ale našel jsem ho až v Česku.
Jaké máte dojmy z českého vína a české kuchyně?
Příjemně mě překvapilo moravské víno, často mají velmi dobrá vína, zejména bílá. A pak tu je několik dobrých českých jídel, mám rád kachnu s červeným zelím, ta je výborná.
Jaká jste měl od Česka a od Prahy očekávání?
Věděl jsem, že Praha je překrásné město. Opravdu si tam užívám každodenní život, protože je to pohodové, bezpečné město bohaté na kulturní vyžití, a tak je život v Praze velmi příjemný. A také je velmi příjemné mít možnost navštěvovat i jiná místa v Česku, o to se snažím co nejčastěji.
A nějaká překvapení?
Češi nebyli žádným překvapením, znal jsem je. Jsou vždy velmi přívětiví, zajímaví, zvídaví lidé. A často frankofilové. Díky tomu všemu mi dělá každý den radost, že zde mohu být.
Jak byste popsal učení češtiny?
odpověď v češtině (neupraveno): Mám rád se učit česky. To je těžký jazyk, ale doufám, že bude dobře mluvit brzy. Teď rozumím dost dobře, ale musím líp mluvit.
Jak se díváte na vztahy mezi Čechy a Francouzi a jejich vývoj?
Vztahy mezi Francouzi a Čechy jsou velmi hluboké. Francie byla první zemí, která uznala Československo, když se Československá republika v roce 1918 osamostatnila. Prvním náčelníkem generálního štábu československé armády byl Francouz Maurice Pellé. Společné historie máme tedy mnoho. A nyní máme i společný osud, jelikož jsme členy Evropské unie, velké evropské rodiny, kde mnoho věcí děláme společně.
Díky kterým iniciativám mohou Češi poznat francouzskou kulturu předtím, než se do Francie vydají na Erasmus či za turistikou?
Zmínila jste program Erasmus, který umožňuje mnoho výměnných pobytů mezi univerzitami. Doporučuji všem českým studentům, aby část svého studia absolvovali ve Francii. Díky tomu, že jsou nabízeny programy jak ve francouzštině, tak v angličtině, mohou nabídku pobytu ve Francii, na francouzských univerzitách využít i Češi, kteří nejsou frankofonní. To je první důležitá věc. A navíc existuje plno možností, jak poznat francouzskou kulturu i odtud z Česka – díky Alliance française, díky Francouzskému centru zde v Olomouci nebo například díky Festivalu francouzského filmu, který uvádí filmy v různých českých městech. Takže příležitostí je mnoho.
Otázky kladla a interview z francouzštiny přeložila Helena Hrubá