Royal University of Bhutan je zatím jediná univerzita v Bhútánu. Má devět fakult, respeltive „colleges“. V roce 2014 s ní Katedra rozvojových studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého uzavřela smlouvu o spolupráci a v roce 2016 tam absolvoval svou stáž doktorand katedry Petr Pavlík. Oslovila ho tamější příroda (a její ochrana) i smysl pro dobrovolnictví
Petr bydlel přímo v kampusu fakulty – de facto nad svou kanceláří, kterou sdílel například s děkanem pro vědu a výzkum. Vzhledem ke svému zaměření na přírodní zdroje a udržitelný rozvoj si vybral College of Natural Resources, která sídlí ve svahu nad malým městečkem Lobesa a shlíží do údolí řeky Puna Tsang Chu. Lobesa je sice významné sídlo v údolí, ale na české poměry je to spíše velmi malá vesnice se zhruba dvěma tisíci obyvateli. S kolegy, kteří se tematicky zaměřují na biodiverzitu, ochranu přírody, hydrologii a management vodních zdrojů, diskutoval nejen odborné věci, ale i mnoho zajímavostí a rozdílů mezi bhutánskou a českou kulturou. Om Kattel by měl přijet na jaře 2017 do Olomouce. Stáž byla hrazena z program ERASMUS+ (Mezinárodní kreditová mobilita/Mobility for learners and staff).
Dobrovolnictví je v Bhútánu silně zakořeněno
Petr se v rámci své stáže snažil zabývat především problematikou palivového dříví a jeho spotřebou na úrovni domácností (kolik dřeva spotřebují, jak a za jakým účelem) i dopady na místní lesy a biodiverzitu.
Tamní příroda na něj udělala dojem. Bhútánci to s její ochranou myslí opravdu vážně. Dílem to bude tím, že jsou na ní bytostně závislí, ale asi i jejich náboženským vyznáním, což je většinově buddhismus. V současnosti má Bhútán zalesněno 74 procent území a velkou část Bhútánu tvoří území s vysokým stupněm ochrany (48 procent území).
Petr se osobně účastnil sázení stromů, které organizovala fakulta. Služba veřejnosti a dobrovolnictví je v Bhútánu hodně silně zakořeněno, proto se také studenti často účastní různých komunitních a environmentálních aktivit.
Cestování v období dešťů – nebezpečná kombinace
Stát je v zemi hlavní zaměstnavatel, proto není divu, že studenti po promocích chtějí většinou do státní služby. Na druhou stranu je těžké se tam dostat, sítem různých celostátních testů a výběrových řízení projdou jen ti nejlepší. Mnoho Petrových nových kamarádů má za sebou už několik testů a čeká na výsledky. Jinak je to s prací (hlavně v oboru) těžké. Na druhou stranu by se to mělo brzy lepšit, protože Bhútán patří mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky světa.
Cestování je v Bhútánu hodně obtížné. Je to dáno vysokými horami, špatnou infrastrukturou a v případě Petra i obdobím dešťů. Silnice jsou asfaltové jen sporadicky, a proto se v době dešťů mění na „bahnitý tankodrom“, který je navinutý v prudkém svahu. Je to nebezpečná kombinace – vzhledem k několika set metrovým srázům a neexistenci svodidel. Nehody se v tomto období stávají docela často, časté jsou také sesuvy půdy. Pak taková cesta z města Lobesa do Thimphu, což je hlavní město vzdálené asi 60 km, trvala přibližně 90 až 120 minut – podle podmínek.
Po všech stránkách byl Petr v Bhútánu během svého tříměsíčního pobytu hodně spokojený – navazování nových přátelství šlo jako po másle. Ve volném čase vyzkoušel národní sport: lukostřelbu, rychle si oblíbil lokální pálivé jídlo, oblékl si tradiční bhutánský oděv a udělal kolem tisíce fotografií.
Boba M. Baluchová, Petr Pavlík