Každý začátek je těžký, ale časem se všechno poddá. V tom se shodují tři mladí lidé – „vlajkové lodě Erasmu“ z katedry rozvojových studií přírodovědecké fakulty, kteří své pochybnosti překonali a vycestovali za hranice České republiky. Díky studijním pobytům na univerzitách a pracovním stážím v institucích EU získali cenné zkušenosti, které jsou nejlepší zpětnou vazbou i propagací programu Erasmus+.
Kateřinu Procházkovou, Michala Blaška a Jiřího Chovanečka můžeme označit za “vlajkové lodě Erasmu” na katedře rozvojových studií. Všichni totiž vyjeli za zahraničními zkušenostmi během svého studia alespoň třikrát. Začátky nebyly lehké, ale pak už pobyt stál za to.
Pochybnosti musí jít stranou
Jiří Chovaneček je momentálně na pracovní stáži v organizaci Partners for Democratic Change Slovakia. Na svůj první pobyt v rámci Erasmu (na Malmö University v období 2012–2013) vzpomíná takto: „Když jsem se dozvěděl, že mě vybrali na studijní pobyt do Švédska, měl jsem silně smíšené pocity – byl jsem šťastný, ale zároveň jsem o sobě pochyboval, jestli na to mám. Byl jsem sám v cizí zemi s relativně nízkou znalostí angličtiny. První týdny byly opravdu těžké. Skočil jsem do vody a musel jsem se naučit ‘plavat’. A opravdu jsem se ‘plavat’ naučil!”
Michal Blaško, který se ve výběru svých studijních pobytů a stáží orientoval na Portugalsko (a také tam dohromady za celé studium na UP strávil 24 měsíců), si hned v úvodu jasně určil své priority: „Zlepšit se v angličtině, naučit se portugalsky a hlavně si domů přivézt spoustu zážitků. Přidanou hodnotou byl nakonec i pocit samostatnosti, nezávislosti a naprosté svobody.“ O svůj první studijní pobyt na Universidade de Coimbra v Portugalsku zažádal přes jinou katedru. „Studentů Univerzity Palackého není tolik jako třeba na Univerzitě Karlově nebo Masarykově univerzitě a počet smluv se zahraničními univerzitami je srovnatelný. Pokud je na tvojí katedře nával a ne všichni se vloni na Erasmus dostali, porozhlídni se po jiných katedrách nebo fakultách, kde nezaplní všechna místa svými studenty,“ radí Michal svým mladším kolegům. Zároveň dodává: „Strach a pochybnosti o sobě samém jen člověka omezují a můžou ho připravit o životní ‘highlighty‘. Tak napiš parádní motivační dopis a jeď!“
Změny v osobním i pracovním životě
Kateřina Procházková vyjela přes Erasmus celkem třikrát. Zatímco za rok studia v exotickém zámoří (na Martiniku) se naučila plynule francouzsky, stala se samostatnější, tolerantnější a kulturně otevřenější, získala spoustu přátel a nezapomenutelných zážitků, pracovní stáže ve Vincenze a v Bruselu ji posunuly zejména profesně. „V italské organizaci ALDA jsem pronikla do tajů projektového managementu a znalosti i dovednosti, které jsem si odvezla, jsem následně mnohokrát využila,“ dodává. Na jejich základě pak dostala práci v oblasti psaní rozvojových a humanitárních projektů.
Jiřímu Chovanečkovi změnil studijní pobyt v zahraničí život v tom nejpozitivnějším smyslu slova: „Zlepšil jsem se v cizích jazycích, začal jsem cestovat, poznal jsem přátele z celého světa, rozšířil jsem si své názorové obzory, začal jsem si více věřit – a tak bych mohl pokračovat.“ Sebepoznání bylo klíčovým slovem jeho prvního studijního pobytu.
Michal Blaško motivuje mladší kolegy z UP takto: „Naučil jsem se skvěle portugalsky, obohatil své odborné znalosti, nabyl pracovní zkušenosti (tolik ceněné u čerstvých vysokoškolských absolventů), poznal spoustu zajímavých lidí, s nimiž udržuji kontakty dodnes. Rád bych řekl, že mi ty dva roky mimo ČR něco vzaly, ale nic mě nenapadá.“ Na závěr dodává: „Po škole nebyl problém najít si dobrou práci. Nutno podotknout, že zaměstnavatel nebyl omámen vysokoškolským diplomem, nýbrž právě těmi Erasmy.“ To je pravděpodobně ta nejdůležitější motivace a povzbuzení pro budoucí studenty a stážisty v rámci Erasmu.
Božena Markovič Baluchová