Právnická fakulta francouzské Université Clermont Auvergne má mezi zahraničními partnery olomoucké právnické fakulty speciální postavení. Jejich vzájemná spolupráce totiž patří k nejdelším a současně nejužším. Letos uplynulo od jejího zahájení dvacet let, a navíc společný projekt obou fakult Česko-francouzská letní škola práva oslavil výročí, deset let existence. Její jubilejní ročník hostila v polovině září olomoucká fakulta.
Že jde o výjimečný ročník, bylo znát jednak na délce letní školy, trvala o dva dny déle než běžné ročníky, na pestrosti doprovodného programu, a k tomu ji návštěvou poctil francouzský velvyslanec v ČR Roland Galharague. Dvěma desítkám účastníků předával na závěrečném slavnostním večeru certifikáty o absolvování a k tomu s nimi stihl krátce podiskutovat.
Na tom, jak nadstandardně partnerství mezi oběma fakultami funguje, měla a má vliv jednak podpora ze strany vedení obou fakult a potom také nadšení a práce dvou žen – Marie-Elisabeth Baudoin, proděkanky pro zahraniční záležitosti na Université Clermont Auvergne, a Leony Černé z katedry jazyků olomoucké právnické fakulty. Obě stály o zrodu této česko-francouzské spolupráce. „Naší letní škole práva přejeme dlouhověkost, nepočítaně povedených ročníků, a aby překonala nás současné organizátory. A také co nejvíce nadšených studentů, kteří si z ní budou odnášet znalosti, dovednosti, zážitky a přátelství,“ shodly se obě organizátorky, když seděly u společného stolu na konci jubilejního ročníku Česko-francouzské letní školy práva.
Obě jste byly při vzniku této česko-francouzské spolupráce. Kdo s nápadem na propojení fakult přišel?
Leona Černá (LČ): Byla to myšlenka tehdejšího děkana právnické fakulty v Clermontu Jeana-Pierra Massiase. Na konci devadesátých let přijel s kolegy na ambasádu do Prahy s tím, že hledají právnickou fakultu pro spolupráci, ale mimopražskou. Tehdy jsem pracovala na Francouzském centru při Filozofické fakultě UP. Zavolali mi a sháněli kontakty. Děkanem olomoucké právnické fakulty byl tehdy Jiří Blažek a proděkanem pro zahraniční záležitosti Michal Malacka. Naše právnická fakulta neváhala, nápad se jí líbil, a tak zástupci clermontské fakulty přijeli k prvním jednáním hned druhý den z Prahy.
Marie-Elisabeth Baudoin (MEB): Já jsem před těmi dvaceti lety psala svou disertační práci, přímo pod děkanem Massiasem. Ve své práci jsem řešila téma ústavní spravedlnosti v postkomunistických zemích. Vazba na střední a východní Evropu tedy byla v mém osobním odborném zájmu. Velmi krátce od zahájení spolupráce, myslím, že to bylo hned druhým rokem, jsem byla do této práce vtažena. Současně jsem v té době u nás na fakultě řešila i věci kolem výměnných zahraničních pobytů. Převzetí agendy tedy bylo přirozené.
Spolupráce fakult trvá dvacet let. Jedním z nejviditelnějších důkazů úzké a fungující spolupráce je Česko-francouzská letní škola práva, kdy se v pořádání obě fakulty pravidelně co rok střídají. Právě v Olomouci nyní skončil její jubilejní 10. ročník.
LČ: Letní škola je zásluhou dalších děkanů, Jeana-Pierra Jarnevica, ten vznik školy inicioval, a Milany Hrušákové. První ročník se konal v roce 2010. Trval čtrnáct dnů, z toho týden v Clermontu a týden v Olomouci.
MEB: První ročník byl svou formou výjimečný a organizačně velmi náročný. Po první zkušenosti se forma změnila a v pořádání se střídáme. Sudé roky hostí školu Clermont, liché Olomouc a funguje to.
Tématem letošní letní školy byla Bezpečnost státu. Jak témata vybíráte?
MEB: Pokaždé hledáme takové, které bude aktuální, z česko-francouzského pohledu zajímavé a hlavně přínosné pro studenty. Konečnou atmosféru a výsledek každého ročníku nedělá téma, ani místo konání, ale účastníci – studenti a vyučující.
Paní proděkanko, Olomouc po těch letech už musíte znát asi jako málokterý Francouz. Co pro vás Olomouc znamená?
MEB: Hlavně je to místo, kde mám přátele. Jinak Olomouc vnímám jako univerzitní, kulturní a dynamické město s neuvěřitelnou energií. Myslím si, že je v mnoha ohledech srovnatelná s naším Clermontem. Cítím se tu jako doma.
Není pro vás příprava letní školy po deseti letech už tak trochu rutina?
LČ: Rozhodně ne. Mění se téma, studenti, vyučující. Vylepšujeme doprovodný program.
A co studenti?
MEB: U nás je o školu a pobyt v Olomouci velký zájem. Počet účastníků je ale omezený. Původně jsme začínali s deseti českými a deseti francouzskými, teď jsme maximálně na patnácti za každou stranu. Kdybych měla sehnat dvacet zájemců, nebudete to problém. Škola má velmi dobré jméno, mezi studenty se o ní šíří pochvalné reference.
Jubilejní desátý ročník je již minulostí. Jak jej hodnotíte?
MEB: Když mluvíme s účastníky, jsou opět plní dojmů, nových znalostí a mají nové přátele. Máme tedy za sebou další povedený ročník. O to těžší a smutnější je vždy odjíždět. Navíc tento jubilejní ročník byl v mnoha ohledech jiný. Korunu tomu dala návštěva pana velvyslance.
Jak vidíte budoucnost česko-francouzské letní školy práva?
MEB: Věřím, že má před sebou spoustu povedených ročníků. Nastavená forma se osvědčila. Zatím se o tom nemluvilo, ale možná by nebylo špatné změnit termín pořádání. Vybrat například jiné roční období. Je to ale jen můj momentální nápad.
Organizace takových akcí jako letní škola je náročná. Organizační tým je samozřejmě širší než vy dvě.
LČ: Na naší fakultě je hodně lidí, kteří kolem česko-francouzské školy běhají. Velkou podporu máme ve vedení fakulty, v děkance a proděkanu pro zahraniční záležitosti, a obrovský kus práce dělá naše zahraniční oddělení. Pod fungující spoluprací je výrazně podepsaný i Pavel Bureš z katedry mezinárodního a evropského práva. Někteří olomoučtí vyučující získali ke clermontské fakultě až osobní vztah, jako například Monika Horáková z katedry správního práva a finančního práva. Podobné je to i na francouzské straně.
Letní škola je v tuto chvíli asi nejviditelnějším produktem této česko-francouzské spolupráce. Jak jinak obě fakulty spolupracují?
MEB: Partnerství univerzit je nadstandardní a zahrnuje jak studentskou spolupráci – například zmiňovanou letní školu, výměnné pobyty, tak má i významnou rovinu akademickou a vědeckou. Vzniklo již několik úspěšných společných projektů, konferencí, workshopů, odborných publikací.
Na závěr si dovolím osobnější otázku. Předpokládám, že po dvaceti letech musí být mezi vámi už něco víc než jen pracovní vztah?
LČ: Samozřejmě, že po těch letech už to není pouze o práci. Známe se velmi dobře, práce přerostla ve vzájemné přátelství.
MEB: V obrovské přátelství.
