Recenze - Ve čtvrtek o sedmé hodině večerní, pod setmělou oblohou Atria jezuitského konviktu, tiše rozjímaje nad divnými osudy hudby soudobé - když se obecenstvo sešlo početné, ozvalo se znenadání velmi jemné zaťukání. Byl to pozdní a zároveň poslední letošní host Musicolomoučanů. QUASI-stellar radio sources, neboli Quasars Ensemble ze Slovenska.
Vědci sice tvrdí, že v blízkém vesmíru se už kvasary nevyskytují. Musicolomoučané však dobře ví, kde hledat. Slovenský soubor se zatím jeví jako zvláštní typ OVV kvasarů se silným hudebním zářením, který se od ostatních typů odlišuje prudkými, velmi nepravidelnými změnami jasnosti.
Hudba zachycená formou
Nyní ale zpět k tajemnému zaťukání, které přerušilo myšlenky o kvasarech. To už totiž dirigent a umělecký vedoucí ansámblu Ivan Buffa taktovkou dával znamení k zahájení první poloviny večera, v níž posluchače provázely skladby slovenských skladatelů. Jako první se dostala ke zpřítomnění kompozice Kamea mladé slovenské skladatelky Jany Kmiťové. Propojování uměleckých druhů může bezpochyby přinášet zajímavé podněty. Stalo se tak i v případě této kompozice. Jestliže lze hudbu promítnout do hmotného uměleckého díla, bude jí kamea svým strukturním principem vzniku jedním z nejpřiléhavějších odrazů původní idey.
V následující skladbě Petry Bachraté zaujaly koláže ve Frozen Colors. Prolínaly se zde známé klasické melodie (například Bachovo Vánoční oratorium, Händlův vánoční hymnus Joy to the World) s expresivní melodikou a rytmikou hudby soudobé. Zvláštním prvkem zde bylo střídání nástrojových barev. Typickou úlohu klavírního doprovodu přebíral místy akordeon, skutečně po zvukové stránce připomínající roztékající se klavír. Na ten zatím Diana Buffa hrála paličkami ve strunách.
Poslední slovenská kompozice před přilétnutím „plutonovského havrana“ představila Ivana Buffu jako skladatele. Organismo je podle autora dílem, kterým se hlásí ke svému novému stylu zaměřeného na „dynamické rozvíjení materiálu a maximální naplnění prostoru zvukem a pohybem“. Nemohu si pomoct, ale mě osobně připadá alespoň v tomto případě zajímavější Buffova tvorba před tímto přerodem (například Smyčcový kvartet).
Kvasar - Havran
Psaní o hudbě a tanci, jak vidělo a slyšelo olomoucké publikum ve skladbě Havran Toshio Hosokawy nikdy nevystihne živou podobu zhmotněnou umělci. Snad jen čtení básně může vytvořit ekvivalentní hluboký prožitek. Paradoxně zde tedy o skladbě, která by si zasloužila dvakrát tak více místa, jako kompozice předešlé stojí jenom pár řádků. Po hudební stránce se posluchači vtíraly asociace s Schoenbergovým Pierrot Lunaire. Scénicky zase působily výstižně Reona Sato a mezzosopranistka Eva Šušková. Výbornou práci odvedla i režisérka Maja Hriešik, která si ještě více pohrála se symbolikou skrytou v textu, čímž výborně podtrhla celkový dojem. Havran se tak stal důstojnou tečkou za osmým ročníkem festivalu MusicOlomouc.
V posledních letech vyzařuje Quasars Ensemble opravdu hodně aktivity, doufejme proto, že nedojde jako u typického průběhu v životě vesmírných kvasarů k jejich útlumu. Zároveň taky doufejme, že během své aktivní fáze nebude polykat všechny hudební podněty, které se mu připletou do cesty, neboť jak píše Jiří Grygar ve své kultovní knize - aktivní fáze kvasaru je doba, po níž lze jeho apetit uspokojit předhazováním okolních hvězd.
Festivalu je konec. Nicméně nemusíme zoufat, že už víckrát neuslyšíme v Olomouci zajímavou soudobou hudbu. Na příští rok pořadatelé opět chystají další třešínky z dortu světové soudobé hudby.
Eva Balcárková, katedra muzikologie FF UP