Koloběžky a elektrokoloběžky jsou fenoménem několika posledních let. Jejich popularita však nemá jen pozitivní dopady. Zatímco obchodníci, provozovatelé sdílených služeb nebo půjčoven sjezdových koloběžek si mnou ruce, chodci a řidiči motorových vozidel, kteří se musejí vyhýbat rychle jedoucím a tichým vozítkům, už tak šťastní nejsou. Samostatnou kapitolou jsou pak policisté a zdravotníci, kteří se stále častěji musejí potýkat s vážnými následky nehod koloběžkářů. Výjimkou nejsou ani lékaři z různých pracovišť Fakultní nemocnice Olomouc.
Přestože si zdravotníci podobně jako policisté nevedou přesnou statistiku pro úrazy spojené s koloběžkami, jejich nárůst především v letních měsících je podle nich zjevný. „Poranění následkem pádu z koloběžky nebo elektrokoloběžky opravdu přibylo. Nejsou to jen koloběžky, ale i jiné samohyby s elektrickým pohonem. Jsou to méně stabilní vozítka než kola a mnohdy dosahují poměrně velkých rychlostí. Přesto na nich velká část jezdců neužívá přilby,“ diví se zástupce primáře Oddělení urgentního příjmu FN Olomouc Hynek Fiala. Právě na urgent přitom záchranná služba zraněné koloběžkáře přiváží. Po prvotním ošetření o pacienty pečují na dalších pracovištích olomoucké fakultní nemocnice, nejčastěji pak na Traumatologické klinice.
„Jedná se o banality, ale také o velmi závažné úrazy. Nejčastěji jde o děti a mladé lidi od deseti do pětatřiceti let, ale mezi zraněnými jsou i senioři, kteří si ne vždy uvědomují své limity dané věkem, nadváhou a nízkou svalovou silou. Za nejvíce nebezpečné považuji sjezdové koloběžky, které jsou schopny vyvinout velkou rychlost a vysokou kinetickou energii. Důkazem budiž například nedávné dva vážné úrazy při sjezdu z Dlouhých strání. Následují elektrokoloběžky a nejméně rizikové jsou podle mě odrážecí koloběžky,“ domnívá se primář Traumatologické kliniky Radim Vinter.
Mladší lidé podle něj nehody odnesou odřeninami, podvrtnutým kotníkem nebo zlomeninami, u starších bývají úrazy obvykle závažnější. Roste i počet úrazů hlavy a mozku a sdružených poranění následkem střetu s motorovým vozidlem. To potvrzuje také přednosta Kliniky ústní, čelistní a obličejové chirurgie Peter Tvrdý. „S úrazy po nehodě na elektrokoloběžce se setkáváme stále častěji. Koloběžky mívají malá kolečka, která jsou extrémně citlivá na terénní nerovnosti. Riziko fatálních pádů v relativně velké rychlosti je tak velmi vysoké. Při takové nehodě lidé nestihnou pád ztlumit a dopadají na hlavu a přímo na obličej. A pak končí u nás, často se zlomeninami obličejových kostí nebo devastujícím poraněním zubů. Nejsou výjimkou slečny, kterým musíme doslova sešít obličej,“ podotýká Peter Tvrdý. V posledních dvou měsících bylo i několik úrazů z elektrokoloběžek natolik vážných, že zraněné hospitalizovali na Neurochirurgické klinice. „Byli u nás léčeni a operování pro poranění krční páteře po pádu nebo poranění mozku a obličejového skeletu,“ doplňuje primář kliniky David Krahulík.
Odborníci se shodují, že je třeba pro koloběžkáře nastavit jasná pravidla. Elektrokoloběžka, stejně jako koloběžka, je dosud legislativně považována za jízdní kolo, přestože má se způsobem jízdy na jízdním kole pramálo společného. „Široká dostupnost sdílených koloběžek ve městě, jízda po parku bez pravidel, bez helmy a bez chráničů a větší hustota provozu vedou logicky i k většímu počtu kolizí. Z vlastní zkušenosti musím říci, že ovládaní elektrokoloběžky je specifické. Malá kolečka, kolmá řídítka umožňující snadnou manévrovatelnost, silné brzdy a rychlost do 25 kilometrů v hodině – to je prostě pekelná kombinace,“ konstatuje Radim Vinter.
Adam Fritscher, Fakultní nemocnice Olomouc