Dlouholetý vedoucí katedry liturgické teologie cyrilometodějské teologické fakulty František Kunetka převzal z rukou rektora Univerzity Palackého Martina Procházky dekret potvrzující práva emeritního profesora. Při příležitosti výjimečného setkání v rektorově pracovně, kterého se zúčastnil i děkan CMTF Peter Tavel, se profesor Kunetka krátce ohlédl za svým vztahem s fakultou.
„Provází mě od dětství. Když mi bylo pět let, komunistický režim fakultu zrušil. Rodiče mi ale vysvětlili, co to teologická fakulta byla a pověděli mi něco z její historie. Moje první setkání tak vlastně bylo negativní, protože jsem se seznámil s fakultou, která neexistovala,“ vzpomněl emeritní profesor, který se narodil jen několik kroků od budovy CMTF, ve vile Primavesi, kde tehdy fungovalo soukromé sanatorium.
Po maturitě na hejčínském gymnáziu odešel do Brna studovat hru na varhany na konzervatoři, a když se během tzv. pražského jara podařilo v Olomouci znovu otevřít studium teologie, nastoupil sem. Krátce nato ovšem komunisté fakultu znovu zrušili, byl v posledním ročníku, který tu mohl studovat. V roce 1974 byl vysvěcen na kněze a začal se, podle jeho vlastních slov, toulat po farnostech na severu Moravy. Působil jako kaplan v Zábřeze, kde pracoval zejména s mládeží, později byl přeložen do Branné nebo Čeladné. Konce totalitního režimu se dočkal jako farář v Karlovci, ze kterého zůstala stát právě jen "jeho" fara a kostel, zbytek vesnice zmizel pod hladinou přehrady Slezská Harta. Podařilo se mu studovat liturgiku v Krakově a Erfurtu, sám ji vyučoval na bytových seminářích.
„Když se fakulta v roce 1990 znovu otevřela, byl jsem přizván jako odborný asistent. Ty začátky byly těžké, všechno vznikalo v podstatě na zelené louce, neměli jsme knihovnu, nebyli lidi. Říkal jsem tehdy, že když nejsou koně, jsou i osli dobří, že to tedy zkusím. Nakonec to zkoušení vydrželo až do roku 2019, kdy jsem katedru liturgiky předal svému kolegovi Pavlu Kopečkovi,“ zmínil s úsměvem ve tváři.
Titulu emeritní profesor si František Kunetka velmi váží, a i když z něj pro něj neplynou žádné povinnosti, nezdráhá se vypomoci svými zkušenostmi. „Pokud tedy budu stačit. Pan kolega Kopeček by chtěl, abych psal posudky nebo zasedal v komisích, to já rád udělám. Zároveň ale uznávám, že výkonnost už není taková, jako bývala,“ přiblížil František Kunetka s tím, že výuku skončil v pravý čas.
„Přišla epidemie a výuka online, na to bych si netroufal. Já jsem potřeboval mít studenty před sebou a chodil jsem mezi nimi po učebně, abych udržoval pozornost, tím jsem byl známý,“ dodal profesor, který se nyní mimo jiné těší ze svých koníčků, z nichž největší je poslech hudby.
Zvláštní práva emeritního profesora přiznává rektor UP od roku 2004 vybraným významným vědcům, kteří odcházejí do důchodu. Jde o symbolické ocenění jejich odborných i lidských kvalit, zároveň jde o přínos pro UP, která tak neztrácí kontakt s lidmi, jejichž renomé šíří dobré jméno univerzity. Emeritnímu profesorovi poskytuje fakulta možnost dál vědecky bádat, vyhrazuje mu pracovní místo a umožňuje využívat zařízení a vybavení pracoviště. Svou přirozenou autoritou a prokázanou erudicí motivuje emeritní profesor mladé kolegy a studenty.
František Kunetka (* 1945)
Profesor teologie se specializací na sakramentální liturgiku, katolický kněz, člen společnosti Salesiánů Dona Boska. Po maturitě absolvoval studium varhanní hry na konzervatoři v Brně, následně studoval na teologii na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. V roce 1974 byl vysvěcen na kněze a působil na mnoha místech jako duchovní správce farnosti, zároveň pokračoval ve studiu liturgiky. Od obnovení Cyrilometodějské teologické fakulty UP byl součástí její akademické obce: krátce byl předsedou akademického senátu, v letech 1991–1997 proděkanem pro studijní záležitosti, především v letech 1993–2019 vedl katedru liturgiky a pastorální teologie, resp. katedru liturgické teologie. Na CMTF také obhájil v roce 1991 disertační práci a v roce 1993 se habilitoval, profesorem je od roku 2008. Mimo jiné byl spoluřešitelem výzkumného záměru MŠMT Historický vývoj sakrální architektury olomoucké arcidiecéze (Morava a Slezsko), význam symbolu v umění a liturgii a je autorem publikací jako Eucharistie v křesťanské antice nebo Úvod do liturgie svátostí. Je členem Evropské společnosti pro katolickou teologii a sdružení Arbeitsgemeinschaft Katholischer Liturgikdozentinnen und - dozenten im deutschen Sprachgebiet, také zakládajícím členem Institutu ekumenických studií a Jednoty pro obnovu duchovní hudby Musica Sacra. Zasedal v Liturgické komisi české biskupské konference. V současnosti se věnuje vědecké formaci studentů doktorského studia a přednáškové činnosti pro širší veřejnost.