Literární kritik, historik, pedagog a absolvent UP Jiří Opelík obdržel medaili Univerzity Palackého. Ocenění mu při příležitosti 91. narozenin předali děkan FF UP Zdeněk Pechal a Lubomír Machala z katedry bohemistiky. V zastoupení medaili převzal syn Jan Opelík.
Děkan filozofické fakulty Zdeněk Pechal při předávání ocenění vyzdvihl práci a význam docenta Jiřího Opelíka. „Medaile je poděkováním za dlouholetý odborný a lidský přínos pro Filozofickou fakultu Univerzity Palackého. Vedení fakulty by tak Vašemu tatínkovi chtělo vyjádřit své poděkování a uznání za jeho pedagogickou i odbornou práci, kterou pro filozofickou fakultu vykonal. Velmi si vážíme přínosu docenta Opelíka pro českou literární vědu a literární kritiku, který je uznán také v mezinárodním kontextu,“ uvedl mimo jiné děkan FF.
Jiří Opelík se narodil 21. října 1930 v Olomouci, kde také na filozofické fakultě vystudoval češtinu a němčinu. „Studium, během něhož byl žákem například Oldřicha Králíka a Pavla Trosta, uzavřel roku 1955, a to i díky úspěšné obhajobě diplomové práce Zakarpatské dílo Ivana Olbrachta. V letech 1954–1961 působil jako asistent na zdejší katedře bohemistiky, ale v důsledku tehdejší kádrové politiky musel v letech 1959–1960 pracovat též jako pomocný dělník ve slévárně Moravských železáren. Od roku 1961 působil v pražském Ústavu pro českou literaturu ČSAV, během šedesátých let jako vědecký pracovník v Oddělení dějin české literatury dvacátého století, od roku 1973 byl členem Oddělení lexikografie, v němž se podílel autorsky i redakčně na Lexikonu české literatury. V lednu 1991 se stal jeho vedoucím redaktorem a od roku 1993 zastával funkci vedoucího Oddělení dějin české literatury a lexikografie. Koncem roku 1998 odešel do důchodu,“ shrnul jeho životní osudy Lubomír Machala.
Nad svým vztahem k Olomouci a univerzitě se Jiří Opelík zamýšlel v poděkování, které sepsal a které jeho syn při přebírání medaile přečetl. Poděkoval za to, že se tak symbolicky vrací do Olomouce. „Když už lidé nemají za kým do svého rodného města zajet, stávají se z nich sirotci zvláštního druhu. A tu se jeden takový sirotek dovídá, že bude na univerzitě svého rodného města poctěn vyznamenáním, o jakém se zatím dočítal jen v novinách, oceněním, které nejen obnoví, nýbrž jaksi zabsolutizuje sirotkovu příslušnost k jeho slavné alma mater – takže bude zase zpátky mezi svými, doma. Není proto, byť na stará kolena – omlazená ovšem endoprotézami – oprávněn znovu si říci, že jsem dítě Štěstěny? Dnešní udělení medaile to stvrzuje, jak se říká, na beton. Dovolte mi proto, abych Vám za ni vyslovil své upřímné – i dojaté – Gracias.“
Jiří Opelík publikoval v mnoha časopisech bezpočet článků, studií i kritik. „Napsal řadu předmluv a doslovů ke kanonickým dílům české literatury dvacátého století, kterými se celoživotně zabývá. Díla i autory posuzoval na základě důkladné analýzy i zasvěcené významové interpretace, stal se jedním z nejvýznamnějších oponentů ideologického hodnocení literatury, reprezentovaného především Ladislavem Štollem. Opelíkovým odborným aktivitám dominuje zájem o dílo bratří Čapků,“ uvedl profesor Machala. Univerzitní medaile je podle něj nejen oceněním odborných kvalit Jiřího Opelíka, ale také poděkováním za jeho práci pro UP a rovněž za to, že si k ní zachoval vstřícný a pozitivní vztah, i přes to, že ji musel nedobrovolně opustit.