Tak plnou aulu fakulta tělesné kultury asi nepamatuje. Setkání s bývalým fotbalovým reprezentantem a hráčem několika známých evropských týmů Davidem Rozehnalem, uspořádané pod hlavičkou projektu Univerzita pro sport, si nenechali ujít studenti, mladí hráči z Regionální fotbalové akademie a samozřejmě ani další fotbaloví fanoušci.
V největší učebně fakulty nezbylo volné židle a sedělo se i na zemi v bezprostřední blízkosti hosta. Podle Michala Zbraňka, který za projektem Univerzita pro sport stojí, přišlo na 280 lidí. „Je to paráda. Ale přiznám se, jsem trochu nervózní. Takový zájem jsem nečekal, děkuji za něj. Když jsem začínal kariéru, zažíval jsem něco podobného, co teď tady,“ reagoval Rozehnal na těsný kontakt s publikem v „plném domě“. Nutno dodat, že už před začátkem besedy rozdával fanouškům autogramy a fotil se s nimi.
Lehká nervozita rychle opadla a fotbalista, který kdysi začínal a nyní opět působí v Kožušanech, při odpovědích na otázky děkana Michala Šafáře a následně i samotných diváků prozradil leccos zajímavého ze své kariéry i života. Například to, že jeho neřestí je čokoláda a že krátkou dobu chtěl být designér aut. A také že fotbalu u něj konkurovala chvíli házená. „Kvůli mé mámě jsem chodil na házenou, ale zároveň jsem hrál fotbal s mým tátou, který mě od začátku vedl. Jednoho dne jsem se po cestě na házenkářský trénink rozhodl, že už tam nepůjdu, že chci hrát fotbal. Myslím, že máma mi to za tu dobu už odpustila. Moje kariéra nebyla úplně špatná,“ připustil Rozehnal.
Bratr, pak teprve Maradona
Nezmínit během besedy nemohl své vzory. Samá slavná jména – Maradona, Gullit, Rijkaard nebo van Basten. „První byl ale starší brácha. Byl tehdy silnější, lepší, chtěl jsem se mu vyrovnat. Teprve pak přišla ta slavná jména. Na videokazetě jsem měl záznam utkání z mistrovství světa v Mexiku 1986, znova a znova jsem koukal na Maradonu, jak tam kličkuje po hřišti, a chtěl být jako on,“ vzpomínal.
Připomněl také, že původně hrál na postu útočníka, ale fanoušci jej znají z obrany. „Rád jsem dával góly. Ale když si mě trenér Chromý vzal zpět do Sigmy, postavil mě do obrany s tím, že buď budu obránce, nebo nebudu hrát. Tak jsem to akceptoval a postupně si našel svůj styl, kde jsem skloubil mé ofenzivní srdce s obranou,“ uvedl fotbalista, který ze Sigmy později zamířil například do francouzského klubu Paris Saint-Germain, italského S.S. Lazio nebo německého Hamburgeru SV. V reprezentačním dresu byl u vítězství týmu jednadvacítek v roce 2002, v seniorské reprezentaci pak odehrál rovných šedesát utkání.
Exot v zahraničí
„Myslím, že přestup do zahraničí se mnou nic moc neudělal. Byl jsem dobře vychovaný, uvědomoval jsem si hodnotu peněz, neutrácel jsem. Pro své spoluhráče jsem ale musel být trochu exot. Do Paříže jsem přijel golfem, který dnes mají rodiče, spoluhráči tam měli zaparkovaná svá drahá auta. Z Itálie si zase pamatuji jednu debatu spoluhráčů o ceně riflí, zatímco já tam stál v nafasované teplákovce. Cítil jsem se v ní dobře,“ prozradil Rozehnal, který letos ukončil profesionální kariéru a vrátil se do „svých“ Kožušan. Tam se mimo jiné věnuje fotbalovému dorostu.
Beseda s Davidem Rozehnalem byla dalším ze série setkání se sportovními osobnostmi, které připravuje ve spolupráci se Studentským kariérním a poradenským centrem UP projekt Univerzita pro sport. Jeho cílem je prohloubit spolupráci Univerzity Palackého s olomouckými sportovními kluby.
