Recenze - V pořadí třetí koncert probíhajícího festivalu MusicOlomouc nabídl posluchačům bezmála dvouhodinový hudební zážitek, který tentokrát obstaralo vídeňské smyčcové kvarteto Ensemble Lux. Zaznělo pět děl současných rakouských skladatelů (Georg Friedrich Haas, Olga Neuwirth, Alexandr Stankovski, Gerald Resch, Thomas Wally) a jeden premiérový kus českého autora Ondřeje Štochla, osobně přítomného v sále. V průběhu večera okusilo publikum hudbu v její syrové, nepřikrášlené podobě a seznámilo se s neokázalou paletou tónů, zvuků, jejich zabarvení i dynamiky.
Souboj emocí a mikrointervalů
Zvědavost publika podnítil již v úvodu Haasův Smyčcový kvartet č. 2 (1998), který představoval nejdelší skladbu programu. Skladatel v ní nastínil, jak tenké mohou být hranice mezi tonální a mikrotonální hudbou. Dílu dominovaly netradiční zvukové efekty, které odváděly pozornost od samotných smyčcových nástrojů, neboť místy připomínaly spíše foukací harmoniku, trubku, bzukot včel nebo přetrženou magnetofonovou pásku. Z počátku tajuplná a zároveň skličující atmosféra postupně přecházela do jemných, romanticky znějících akordických souzvuků. Zde hráči ukázali, že dokonalá souhra a hřejivá barva zvuku dokáží vzbudit dojem, jakoby z reproduktorů spíše zazníval filmový soundtrack namísto živého provedení. K přesvědčivosti napomohlo i výborné ozvučení.
Následovala kratší kompozice settori (1999), v níž oba houslisté dokázali udržet velmi vysoké, dlouhé tóny v naprostém pianissimu a kde následně mohutný zvuk smyčců vytvářel iluzi mnohonásobně většího počtu hráčů. Hudebníci potvrdili, že precizní technika a skladatelův důvtip se hravě dokáží vyrovnat dovednostem počítačové techniky. Premiérového uvedení se vzápětí dočkal Štochlův Pramen z jeskyně bezmoci (2016), inspirovaný autorovými zkušenostmi s lidmi s poruchou autistického spektra. Skladba skutečně evokovala bezmoc a vnitřní konflikt.
Sólo pro violoncello a prázdné struny
Druhou část večera otevřel Stankovského A House of Mirrors (2010/2014), jehož průběh předurčila kompoziční technika zrcadlení. Následoval sólový kus pro violoncello Al fresco (2011/2012), který dosavadní přehlídku obohatil o arabské vlivy a kombinoval více druhů technik. Skladba si žádala dokonalou soustředěnost Mary Achleitner – hráčka nejprve rozezvučela struny s pomocí pizzicata, poté propojovala hru smyčcem a prsty, rovněž užívala violoncello jako perkusivní nástroj, občas během produkce dokonce dupala.
Na závěr zazněla skladba la pureté de l’envie blanche (2010), jejíž autor Thomas Wally patřil k členům souboru a využil zde jako hlavní princip prázdné struny a flažolety. Skladba se podobala úvodnímu kvartetu, ale obsahovala více dynamických kontrastů a nesourodých myšlenek evokujících bohatý hudební chaos.
Pozvánka na další koncert: Přehlídka soudobé hudební tvorby pokračuje vystoupením pražského souboru Konvergence, které se uskuteční ve středu 5. 10. znovu v prostorách Uměleckého centra. Začátek je v 19 hodin.
Veronika Nováková, katedra muzikologie FF UP