Před cca třiceti lety jsme začali pozvolna uvádět do života myšlenky školní a sociální integrace osob se zdravotním postižením (OZP). Cílem bylo otevření škol všech stupňů a života společnosti lidem, kteří mají nějaké postižení a s ním spojená určitá omezení či překážky v běžném osobním i sociálním fungování.
Vývoj šel však dál a ukázalo se, že integrace představuje škálu podpůrných opatření pro některé – v tomto případě tedy pro OZP. Také se ukázalo, že odstraňování fyzických bariér je pouze jedním z významných opatření ve prospěch OZP. Proto mj. vlivem klíčové Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou ČR ratifikovala, a trendu „design for all“ (tedy prostředí pro všechny) se začala prosazovat inkluze jako kvalitativně vyšší forma integrace OZP. Zmíněná úmluva navzdory svému názvu není protektivním nástrojem nějakých zvláštních práv OZP, ale zaměřuje se na co nejdosažitelnější zajištění dostupnosti lidských i občanských práv, autonomie a příležitostí lidem s postižením v míře, která je co nejvíce adekvátní životu lidí bez postižení. Místo diagnózy a omezení se tak dostává do ohniska zájmu člověk a jeho zjevný i skrytý potenciál. Inkluzivní život, sebeurčení, společné vzdělávání a pracovní uplatnění mají oporu v české školské a sociální legislativě i v tzv. antidiskriminačním zákoně.
Není tedy překvapivé, že se vysokoškolské vzdělávání a studentský život otevřely i OZP, podobně jako v jiných vyspělých zemích. Dnes najdeme mezi studenty osoby s tělesným, zrakovým či sluchovým postižením a také s duševním onemocněním, autismem nebo poruchami učení. Téměř všechny české VŠ mají vlastní centra poradenství a podpory studentů s postižením a speciálními vzdělávacími potřebami (rozuměno přizpůsobenými formami edukace, oborové praxe a examinace). Tato centra poskytují služby a asistenci dle individuálních možností a potřeb studentů s postižením. Přitom je nutné zdůraznit, že u těchto studentů nedochází ke snižování nároků na jejich studijní předpoklady a plnění studijních povinností, ale podpora OZP je směřována na kompenzaci jejich omezení (funkčních deficitů), plynoucích z postižení tak, aby mohli využít svůj potenciál a prokázat zvládnutí učiva i zkoušek na úrovni jejich spolužáků bez postižení. V oblasti přizpůsobení a podpory studentů s postižením nestojí UP stranou, ale naopak patří k těm nejlepším.
Česká akademická půda však byla a převážně je nepřipravená na kontakt s lidmi s mentálním (intelektuálním) postižením (LMP). Na katedře křesťanské sociální práce CMTF se dlouhodobě věnujeme ve výuce i na studentských praxích lidem s postižením včetně LMP v kontextech sociální práce, neboť lidé s postižením (tvořící cca 10,2 % české populace) mohou být významnou cílovou skupinou budoucích sociálních pracovníků. Úzce také spolupracujeme s jejich potenciálními zaměstnavateli. To se také každoročně projevuje i v tématech obhájených bakalářských a diplomových prací. Proto a v souladu se svým posláním vstoupila katedra křesťanské sociální práce CMTF do mezinárodního projektu ICLife (Erasmus+ Inclusive Campus Life, 2016-1-BE02-KA203-017365).
V současnosti, kromě studijních programů zaměřených na pomáhající profese a dobrovolníků, se většina studentů UP běžně s LMP příliš nesetkává. To vede k rozpakům, obavám, nedorozuměním a předpojatosti vůči LMP. Přitom využití životních zkušeností a znalost specifik osob s mentálním postižením může zvýšit kvalitu vysokoškolského vzdělávání i připravenost absolventů a stává se společensky žádoucí přidanou hodnotou. Předpokládá to však, že si jak studenti, tak vysokoškolští pracovníci na všech úrovních uvědomí, že lidé s mentálním postižením jsou nedílnou součástí společnosti a mají právo na přizpůsobenou účast, a to i ve vzdělávání a pracovním uplatnění. Hlavním cílem projektu ICLife je podpořit adaptaci lidí s lehkým mentálním postižením na univerzitní dění a také sdílení dobré praxe v inkluzívním vzdělávání i podpoře celoživotního učení LMP, včetně snižování rizika jejich sociální exkluze. Partnery projektu jsou:
- Thomas More Kempen (www.thomasmore.be)
- Lapland University of Applied Science (www.lapinamk.fi)
- Utrecht University of Applied Science (www.hu.nl)
- Univerzita Palackeho v Olomouci (www.upol.cz)
- Inclusion Europe (www.inclusion-europe.eu)
Ve dnech 11.–12. října 2018 proběhla v rámci realizace projektu v Olomouci mezinárodní konference Možnosti pracovního uplatnění osob s mentálním postižením v prostředí vysokých škol. Dvoudenní jednání nabídlo účastníkům mj. fakta a zkušenosti univerzit i státních a nestátních organizací v oblasti pracovního uplatnění, přístupnosti vysokých škol, podpory aktivního občanství, efektivní komunikace, pomocného lektorství, sociálního podnikání a ochrany práv osob s mentálním postižením, včetně sebeobhajování. Vedle akademiků a praktiků zde vystupovali i lidé s mentálním postižením, kteří sami prezentovali své životní příběhy. Na konferenci pak navázaly jak lednová celouniverzitní debata o možnostech pracovního uplatnění LMP na UP, tak dotazníková šetření mezi pracovníky a studenty k tematice a cílům projektu. Kromě toho se na katedře křesťanské sociální práce uskutečnilo několik výukových i neformálních setkání s LMP, kteří si také vyzkoušeli roli pomocného lektora a realizovali se studenty řadu praktických aktivit.
Projekt ICLife trvá od 1. prosince 2016 do 31. listopadu 2019 a k jeho plánovaným výstupům patří otestované metodiky:
- Jak zvýšit přístupnost univerzit pro lidi s MP?
- Jak organizovat systém neformální podpory pro studenty s MP?
- Jak zapojit lidi s MP do výuky na univerzitách?
- Jak organizovat pracovní příležitosti pro lidi s MP v univerzitním prostředí?
Dostupné dokumenty lze nalézt na webových stránkách projektu: https://www.iclife.eu.
Věříme, že se projekt ICLife podaří úspěšně dokončit a naplnit jeho cíle. Samozřejmě uvítáme náměty či zájem o spolupráci ze strany nejen akademiků a pomáhajících institucí, ale zejména samotných LMP.
Na závěr bych chtěl poznamenat, že již před dvaceti lety jsem měl možnost na univerzitách ve Švédku a britském Walesu poznat, jak začlenění LMP může vypadat, a to především v praktických studijních oborech, jako je např. ochrana životního prostředí, lesnictví či péče o zahradní flóru. Studenti s lehkým/lehčím MP se zapojovali do vybraných, pro ně zvládnutelných studijních aktivit. Pokud byli úspěšní, nezískali sice VŠ diplom, ale univerzitní certifikát potvrzující, že mají znalosti a dovednosti v určitých činnostech, např. v recyklaci plastů nebo vysloužilých elektrospotřebičů, sázení stromků a péči o ně nebo v práci s květinami či na zahradě. Tento certifikát byl pro LMP a jejich rodiny velmi motivující, povzbuzující a zvyšoval tak jejich sebevědomí i šanci na získání pracovního uplatnění. Také jsem si všiml, že lidé s lehkým MP běžně pracují na univerzitách v menze či bufetech, na kolejích, ve skladech, v úklidu, v knihovně nebo se podílejí na údržbě univerzitního kampusu apod. Tito zaměstnanci byli velmi pracovití a hrdí na to, že pracují na univerzitě, což oceňovalo i jejich společenské okolí. Současně univerzity spolupracovaly s lidmi s lehkým MP v roli pomocných učitelů (lektorů) v sociálních, pedagogických a zdravotnických oborech studia. Ve světle výše uvedeného je zřejmé, že projekt ICLife může být pro UP výzvou a inspirací.
Projektový tým tvoří:
doc. PaedDr. Tatiana Matulayová, Ph.D., vedoucí katedry i české části projektu
Mgr. Zlatica Dorková, Ph.D.
Mgr. Pavlína Jurníčková, Ph.D.
PhDr. et Mgr. Libor Novosád, Ph.D.
PhDr. et Mgr. Libor Novosád, Ph.D., katedra křesťanské sociální práce CMTF UP
