Česká věda potřebuje větší otevřenost vůči zahraničí, intenzivnější podporu mladých nadějných vědců i vytváření podmínek pro pracoviště a výzkumníky, kteří dělají excelentní práci. To jsou zřejmě hlavní závěry panelové diskuze s názvem Věda a Evropa, která ve čtvrtek neformálně uzavřela summit Times Higher Education a byla i součástí programu festivalu Academia film Olomouc.
Na dotazy moderátora debaty, egyptologa Miroslava Bárty, odpovídali rektor Univerzity Palackého Jaroslav Miller, nejcitovanější tuzemský vědec a nositel ceny Česká hlava Pavel Hobza, generální ředitel Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů (RCPTM) Radek Zbořil a držitel prestižního ERC grantu Michal Otyepka. S odkazem na program globálního summitu i v Olomouci zveřejněný žebříček, jenž rankingová společnost poprvé zpracovala pro země střední a východní Evropy přistoupivších do Evropské unie po roce 2004, hovořili hosté mimo jiné o možnostech, jak českou vědu posunout v mezinárodním srovnání výše.
V žebříčku THE New Europe 2018 se sice do TOP 10 probojovaly hned tři tuzemské univerzity, v celosvětovém hodnocení ale obsazují pozice od 401. místa níže. Podle Pavla Hobzy jsou ale rankingy jen jedním z indikátorů pro hodnocení vědy. Jako další uvedl úspěšnost země v ERC grantech (Česká republika jich dosud získala 30) a zastoupení vědců v prestižním žebříčku Highly Cited Researchers. „V těchto ukazatelích nejsou naše výsledky žádná velká sláva. Je to dáno jednak nezájmem ze strany politiků a také způsobem financování vědy. Podporujeme šedý průměr místo toho, abychom podporovali excelenci. Musíme se zbavit rovnostářského přístupu ve financování. A jestliže vědec dělá nadprůměrnou vědu, ať je i nadprůměrně ohodnocen. V naší zemi ale bohužel stále platí, že úspěch se u vědců neodpouští,“ uvedl světově uznávaný fyzikální chemik, jenž kromě Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd v Praze působí i na olomoucké přírodovědecké fakultě a v RCPTM.
Internacionalizace zvýší konkurenci
Účastníci debaty se shodli mimo jiné v tom, že pro vyšší konkurenceschopnost je nezbytná internacionalizace. „Internacionalizace je zcela fatální věc, která chybí českému vědeckému prostředí. Jak by to asi v české vědě vypadalo, kdyby míra internacionalizace nečila šest až deset procent, jak je to na českých univerzitách a ústavech běžné, ale třeba čtyřicet procent, jak to vidíme v zahraničí? Pokud nenastane ta pravá kompetice, nepohneme se z místa,“ domnívá se Zbořil.
O rigidnosti českého univerzitního prostředí hovořil i jeho zástupce v RCPTM a vedoucí katedry fyzikální chemie Michal Otyepka. Podle něj je potřeba přilákat více zahraničních studentů i vědců na základě mezinárodních výběrových řízení, nabízet zajímavé studijní programy v angličtině a v angličtině vyučovat například i tuzemské magisterské studenty. „Tyto změny můžeme učinit sami a de facto okamžitě, aniž bychom museli čekat na změny legislativy. Otevřme univerzity více světu! Podporujme také mladé vědce. To se na naší univerzitě sice už děje, ale míra podpory je pořád menší než v zahraničí,“ řekl.
Rektoři mají zodpovědnost, ale chybí jim pravomoci
Na omezení spojená s legislativou upozornil rektor univerzity. „Nemůžete dost dobře řídit univerzitu, když nemáte pravomoci. A v této pozici se ocitají čeští rektoři. České univerzity trpí atomizací rozhodovacích pravomocí. Máme akademické senáty, de facto autonomní děkany a další entity. Výkon moci je proto mnohdy těžko realizovatelný,“ uvedl Miller. Přesto se podle něj musí rektoři či děkani snažit posunout své instituce dál.
Během zhruba dvouhodinové diskuze došla řada například i na téma popularizace vědy nebo potřeby vědců zapojovat se do debat ve veřejném prostoru i na akademické půdě. „Musíme vystoupit z laboratoří. Zřejmě docházíme k určitému bodu zlomu, kdy se musíme rozhodnout, jestli chceme upadnout do šedého průměru, nebo jestli tato země chce podporovat talentované lidi a kvalitní výsledky,“ sdělil Otyepka.
